334. den - PO

V Belgii musíte být buď hodně flexibilní nebo v pohodě. V úterý jsem si byla objednat sušičku a v sobotu mi volali, že mi ji můžou v pondělí přivést. Domluvili jsem se, že nejdříve v půl páté, protože se dříve nedostanu z práce. Dnes ráno mi volali, že ve skladu nemají mnou objednanou sušičku Bosch, ale pouze Siemens, která je o 100 € dražší, ale že mi ji nechají za cenu té předchozí. Samozřejmě jsem na to kývla a pro jistotu jsem se ještě zeptala, kdy mi ji dovezou. Tož prý tak jak bylo dohodnuto, tj. nejdříve o půl páté. Byla jsem spokojená, že jsem to v sobotu pěkně francouzsky dojednala a teď mi to pán potvrdil ještě anglicky. Jenže ve dvě hodiny telefon a že prý za 10 minut budou se sušičkou na místě. Ani jsem nezkoušela smlouvat. Hned jsem vyrazila a panů jsem se jen optala, zda mi to náhodou neměli dovézt až v půl páté. Prý že sice jo, ale moje sušička už byla jediným nedodaným produktem ten den :o) Nu což, alespoň ji mám už doma.
Dnes má svátek Ondrášek. Už včera jsem přemýšlela, co mu dám jako dárek. Zvědavě jsem se dívala, co dostala Markétka, ale na blogu je akorát na její svátek díra. Nakonec jsem byla obdarována já. Z jeslí jsme šli pěšky, ale delší cestou, bo jsem šli s Bětkou a Nelinkou. Dítka šla celou dobu spořádaně bez sebemenších náznaků protestů. Na Ambiorix jsem je vypustila. Tož poskákali všechny lavičky po cestě a nakonec ještě zamířili na hřiště. Byla už tma a hřiště s oblázky bylo mokré a špinavé, ale když už má ten Ondra svátek .... Moc se jim tam líbilo. Markétku se tam pokoušel šikanovat nějaký starší chlapeček, ale než jsem já či jeho otec stihli zasáhnout, tak ho Markétka odstrčila a chlapečka to tak překvapilo, že se nechal :o)
Tož tady je ten dárek, co si Ondrášek sám nadělil. Sice foceno až v době, kdy už Ondra i Markétka dvě hodiny spali. Nicméně, když jsme tam byli, tak tam nebylo o moc víc světla :o)

Doma Ondra po mně pořád pochtíval, abych mu nakreslila auto ... s kreslením je to u mne jako se zpíváním a tancováním (že bych si otevřela ještě výtvarný kroužek ;-)), nicméně Ondráškovi nešlo odmítnout (i když jsem se snažila). Tak jsem mu nakonec k svátku nakreslila nespočet aut.

Všimněte si, jak už umí pěkně držet pastelku ...

Když už mi docházela inspirace a už jsem opravdu nevěděla, jak už nakreslit auto, tak jsem se v naději vrhla na noviny, že tam snad najdu nějakou celostránkovou inzerci ... no moc velké to nebylo, ale bylo tam jedno celé auto a zadní a přední část z dalších dvou a navíc tam bylo i letadlo.

Chtěla jsem udělat nějakou pěknou fotečku, ale dítka nepostála a nepostála. Tož jsem hodila alespoň naše oblíbené focení ve vaně.

A ještě jednou.

Jo a večer volal táta z Indie (resp. volala jsem mu já na indické číslo). Tož je tam moc spokojený, prý, ač se v podstatě ještě pořádně nevyspal, je už velmi odpočatý. Do postele zatím chodí až po půlnoci a ve čtyři vstává na první meditace. A prý je tam moc příjemně, žádné velké vedro. Jen ty opice, o kterých tvrdil, že by si s nimi mohly hrát naše děti, jsou prý hodně agresivní.