273. den - ST

Markétka nad ránem dostala záchvat kašle, tak si ji tatínek vzal k sobě do postýlky. Ondrášek se probudil krátce před sedmou. Zaslechla jsem ho, jak si tichounce cosi povídá. A co jsem slyšela?? Ondrášek si zpíval!!!! Rozeznala jsem pár melodií a taky slova "hólka móká". Nevydržela jsem a šla jsem si pro toho svého malého zpěváčka :o)
Do práce jsem dnes dorazila už v 8:15 a Martin děti do jeslí vezl v golfkách - Markétka dala jasně najevo, že chce jet v golfkách. V práci mi volala landlady, že si dnes přijde kolem šesté instalatér prohlédnout záchod, který má být vyměněn. Skutečně přišel; přesně v šest. A my potom vyrazili ještě na malý nákup do velké Cory. Měla jsem tam vyhlédnutý krásný kompletek pro Markétku, ale, jak jsem předpokládala, byl ji malý. Nicméně Markétka je po dnešku bohatší o polartecovou čepici, roláček a kalhotky. A do bytečku jsme si koupili první dvě rostlinky.

Markétka dnes po ránu.

A ještě jednou, víc z předu :o)

272. den - ÚT

Ani dnes se mi nepodařilo dostat se do práce dříve. Na vině jsem si byla sama. Zatímco dětem vždy připravím oblečení ještě večer, pro sebe si ho vybírám až ráno. Průšvih v mém případě je, že není zase až tak z čeho vybírat :o( A většina z toho skoro "nic" se navíc musí žehlit :o(
Martin dnes šel s dětmi do jeslí pěšky. Málem přišli pozdě, ale dítka prý šla zdatně :o) A z jeslí to samé. Jen Markétkě asi v třetině cesty odmítla jít a tak ji táta nesl. Na hřiště už nešli, což mi moc vyhovovalo, bo jsem byla tak unavená, že bych se k nim byla bývala připojila jen s velkým přemáháním. V BXL je totiž často problém s počasím a s tlakem. Už od června občas zažívám dny, kdy jsem nehorázně unavená a ani kafe nepomůže. A stejný problém v tyto dny mají i jiní lidé. Zdá se mi, že takhle často to za mého "prvního" pobytu v BXL nebývalo.

Dítka a jejich prapodivná hra s kobercem

A na závěr Ondrášek a jeho zkoumání metru.

271. den - PO

Tož ráno bylo divoké, protože se odehrávalo v džungli nově přivezených a zatím neuklizených (není kam) věcí. Ač táta odváděl dítka do jeslí, já do práce došla ještě později než obvykle.
Odpoledne pro dítka šel opět tatínek a spolu jsme měli rande na hřišti za Charlemagne. Když jsem tam přišla, tak dítka byla tak zabraná do houpání, že mne pozdravila jen vykřikováním "houpy, houpy" a velkými úsměvy. Ani když slezli z houpaček, tak jsem se nedočkala bouřlivého přivítání, bo dítka musela na další houpačky, průlezky a skluzavky. Miláčci byli úžasní, bylo pod mrakem, ideální světlo na focení, ale foťák doma :o) Tož jsme alespoň večer zdokumentovali výměnu "manželské" matrace za pořádnou postel.

Haló, děti, neblbněte pořád a podívejte se na mne. Já vás fotím!

Dovádění s tátou

A ještě jednou.

A ještě táta s Ondráškem (tatínek však není skoro vidět).

270. den - NE

Přijel táta !!!

 A po bouřlivém přivítání přichází hraní.

Táta vysvětluje :o)

 

Že by Markétka pochopila??

Moji chlapi.

 

Ondra je sice máznutý, ale jinak je to moje rodina !

No a tady máma šmírovala z okna (9. patra), když šel táta s dětma na hřiště. 

 

SO - Poprvé u moře

Tož jak jsem včera dopisovala blog, tak jsme se se Sebim domluvili na výletě - poslední krásné dny, což takhle zajet k moři. A dnes ... Cadzand-Bad aneb Holandia s dietakami (polský spelling si ještě opravím ;-))

V devět se měl zastavit Sebi, ale než jsme se posbírali a vše naložili do jejich malého bavoráka, tak bylo deset. Po jedenácté snídaně v Mekáči kousek od Knokke. Při odjezdu nám praskl jeden ze dvou balónku a jeden motorkář nás po chvilce stopnul a předal nám nový balónek. Oranžový, protože právě ten prasknul. No není to krásné!! A pak už jen chvilka a byli jsme na místě. Bylo to naprosto úžasné, fotodokumentace je tudíž bohatá.

Tož schválně, které z mých dětí je toto??

A už z pláže jdeme do moře ...

Ondrášek byl samostatná jednotka, potřeboval ty mořské kaluže více prozkoumat. Zato Markétka, ta se držela Sebiho. A maminka fotila.

Ale v moři byl nakonec první Ondrášek.

Ondra byl naprosto nadšený, Markétka si dvakrát jista nebyla a hledala ochranu u Sebiho.

Nakonec jsme šli s Markétkou zpátky na suchou pláž.

Maminka se otáčela a fotila Ondráška užívajícího si moře. Tady byl ještě trošku suchý.

Markétka se nakonec vydala zpátky za Ondrou a Sebim. No a Ondra už suchý rozhodně není.

Přišli jsem v době, kdy se moře už začalo zase vracet, ale stále tu bylo dost místa na hraní v "odlité" části.

Zvláště Ondrášek se plácal v mořských kalužích.

A strašně se mu to líbilo.

Pak už jsem je musela převléci a rychle jsme obědvali. Na chvíli přišel mrak, tak jsme se honili za balónem a pak Sebi s Ondrou odhalili hřiště. Na pláži, hned vedle hospody. Tož jsme se tam přesunuli. Markétka si oblíbila tuto houpačku.

V hospodě pak na ní přislo svlékání. Zakročili jsme a stihla si sundat jen mikinu.

Na hřišti byly houpačky, skluzavky (taky takový hrad jako skluzavka) a taky trampolína. Ta prcky strašně bavila. Pořád jim nejde skákat, ale strašně se o to snaží. Když tam skákaly jiné děti, tak mí prcci většinou stratili balanc a poskakovali tam na čtyřech. Na fotkách to není moc vidět, to se mělo natočit. Tož ale alespoň malá ukázka.

Na trampolíně si opravdu vyhráli.

Byl to opravdu super den. Ale všichni jsem byli pěkně unaveni. Také jsme na té pláži strávili asi čtyři hodiny v kuse. Děti zase udělaly ostudu v hospodě, když se domáhaly piva. Nakonec jsme jim dovolili, aby si tam namočili alespoň prstíček No jasně, že tam oba strčili celou ruku :o)

Domů jsme přišli krátce po sedmé. To nám akorát volal tatínek, že vyrazil z Holešova. A v posteli dítka byla v osm a já dopíšu tečku a jdu taky.

268. den - PÁ

 

 

Protože zkrátka Slůňata jsou na fotbal přirozeně talentovaní. Do míče kopou ještě po ránu, než odejdeme do jeslí. No a ještě jednou Markétka.

Byl to náročný den. Ale který není, že :o) Odpoledne jsme měli jít z jeslí rovnou do parku na písek nebo sbírat kaštany. Dítka však vypadala tak špatně, unaveně a smutně, že jsme šli raději domů. Vytřeli jsme očička, otřeli nosy, pojedli ovoce a bylo zase lépe. A pak vana a dovádění na mámině posteli :o)

Markétko, můžeš trochu blíže k Ondrovi, ať Vás vyfotím spolu?

Ve vaně se hádali jako koně, ale teď už jsou zase nejlepší kámoši.

Tradičně vyvedený Markétčin portrétek (samozřejmě až na ty stíny).

Ondrášek se balí do peřiny, zatímco Markétka ho láká taky na hrnec.

A můj malý lišáček Ondrášek.

A pak plínky ... v poslední době si sami plínku připraví a lehnou si na ni. Markétka to dělala ještě v Holešově, dokonce v rámci svého oblékání si pokoušela "obléci" sama i plínečku. Stejně je to úžasné, Markétka už se oblékne celá sama (až na tu plínku, kterou ale přes den stejně odmítá) a Ondrášek už skoro taky. A svléknout se oba umí bleskurychle :o)

No a nezbytné mazlení a zpívání s nezbytnou "holkou modrookou" - zvládají čím dál víc slov. Ukolébavka, pusinky a spát. A už více než týden v naprostém srozumění !!

PS: Když vidím ty strašné duchy od blesku, tak si říkám, že zítra to už zase začnu zkoušet na manuál.

267. den - ČT

Tož předsevzetí jsem měla dobré. Kolem desáté se začala ozývat Markétka, tož jsem si ji vzala k sobě, ležela jsem s ní v postýlce a najednou začala zvracet. Ale kosa jak blázen. Jenže to byla moje chyba. Na večer dítka jedla housku, popcorn, mléko, jablko (děsně kyselé, zjistila jsem to, až když jsem je dala spát a dojídala zbytky) a čaj. K tomu ty její hleny ... Nechtěla jsem ji dát spát s prázdným žaludkem a rýže doma nebyla, tož jsem zavolala Sebimu. Přijel asi za 15 minut i s rýží. Než jsem to tu uklidila, tak jsme šli s Markétkou spát až dnes.
Zdálo se mi, že v noci skoro nekašlala, skoro jakoby ji ta očista pomohla. Ráno byla v pohodě, tož jsem je začala chystat do jeslí. Jenže Marky začala kašlat, těžce dýchala a navíc to nevyspání ... zavolala jsem doktorce, do jeslí a do práce a jsme doma.
Hrozně se musím smát, jak děti čtou, bo to je samé "haf, mňau, bůů, brum". A navzájem se také zkouší: "Co to je?". A občas, když se jich zeptám já, tak mi místo "mňau" řeknou "košiška". A perfektně zpívají "Holka modrooká". Ondra mi dokonce občas řekne "holko" místo "mami". A zřejmě trochu chápou rozdíly mezi sebou, bo Markétka chce pořád chodit jen v šatičkách a sukýnkách, ale Ondra ne. Ovšem jak jde o jiné věci, co má Markétka a on ne, tak to je mít musí.
Dnes odpoledne za mnou Ondra doběhl a cosi se mi snažil říci. Až po chvíli jsem porozuměla "hovínko", tož jsem chytla Ondru za ruku, ať mne honem rychle k němu dovede, abych ho mohla uklidit. Vběhla jsem do obyváku a on, že ne. Chvíli mu to tvalo, než mne dovedl do ložnice, kde "to" bylo - hezky v nočníku. Krásná historka, že!
Na půl pátou jsme byli objednaní u doktorky, která má ordinaci asi 500 m od našeho domu. Domů jsem se vrátili v půl sedmé. Taky dobré, že :o/
Z fotek jsem dnes moc vybírat nemusela, bo byla vyfocena právě jedna. Takže pouze výřez z Ondrou.

PS: Dnes jsem doplnila všechny resty za květen. Musím konstatovat, že to byl dost živý měsíc.

266. den - ST

Zdá se, že mamince se to chození spát v půl třetí nějak zalíbilo. No spíše ji baví dopisovat tento blog. Dlouho do toho sbírala odvahu a teď ji to přináší velkou radost.
Ráno bylo strašné. Markétka opět v noci kašlala a tak jsem si ji vzala k sobě, ale nejprve ji probudila, abych ji mohla stříknout do nosu a dát napít čaje. Už jsme se chystali uložit, když se ozval Ondrášek. Neměla jsem sílu nechat ho spát samotného, tak spal s námi. Před šestou chtěli na nočník a zkusili, zda jim neudělám mlíčko. To se u nás dělá až po sedmé, tak si se mnou ještě lehli. Ráno se nám nějak protáhlo, do jeslí jsme dorazili až v devět. V práci hromada práce, na kterou nemám čas :o) Už aby tu byl Martin, bo bych alespoň týden potřebovala trávit v práci delší dobu. Oběd se Sebim a anglická konverzace, na kterou se mi vůbec nechtělo a která byla tradičně naprosto skvělá.
Dnes jsem odcházela už ve čtyři, protože na pátou jsme byli objednaní k oční lékařce - Slovence. Paní doktorka je opravdu moc sympatická a milá, ale nevzala nás, protože nemá přístroje na takové prcky. Mrzelo, že jsme vážili cestu zbytečně. Nás taky, ale co už, že. Nízký tlak vzduchu, dusno a pod mrakem, honička a ještě jsem si po ránu zapomněla dát panáka (léčím ranní slivovicí bolení v krku). Doma už to byla poznenáhlá cesta do postele. Markétka mi usnula v půl osmé, Ondra, také v mé náruči, v osm. Potřebujeme se víc mazlit a nějak na to nemáme dostatek času. Chjo.

On the road (do hajan) :o))

265. den - ÚT

Maminka šla spát o půl třetí. A neměla dobrý pocit. Mami, musíš chodit spát dříve!
Dítka po ránu se mnou většinou dost vášnivě diskutují, co si vezmou na sebe. Dnes Ondra akceptoval až šesté nabízené tričko. Aspoň že tak. Dvě minuty poté už byl zase nahatý, bo jsme museli umýt zadek :o)

Sourozenecká rozepře na motorkách hned poté, co byli oba konečně oblečení, a chvíli před tím, než byl Ondra zase nahý.

Odpoledne byli zase pochváleni, že prý jsou opravdu moc dobří, spolupracují a nejsou s nimi žádné problémy. Jestli tam nešikanují další děti jsem se raději neptala. I když asi se zítra zeptám :o)

Děti jsem zase vypustila na Ambiorix. Byla jsem dost unavená, tak jsem si říkala, že je nechám jen proběhnout a půjdeme domů. A taky jsem slíbila nocleh jedné dívce v nouzi. Ale měla jsem blbý pocit, bo jsem jim ráno slíbila, že půjdeme na hřiště za Charlemagne. Nakonec jsme přece jen skončili alespoň na našem hřišti před domem. Já ho nemám moc ráda, protože je tvořeno kamínky ve štěrku či hlíně a děti jsou špinavé okamžitě, jakmile tam vstoupí. Ale což, stejně pereme denně.

Markétka po vypuštění na Ambiorix nějak ztratila dobrou náladu.

Zato Ondra byl divoký, běhal sem a tam a pořád se smál.

Hřiště však dokáže udělat s dětmi divy.

Ondrášek se v podstatě houpe jen v autě.

A ještě jednou Ondra vymýšlející zase nějakou lumpačinu.

Po opuštění houpaček jsem schovala foťák, bo byl čas na jištění dětí. Jenomže každý lezl a jinou průlezku, které od sebe byly dost vzdálené. Ještě, že mají tak velkou sílu v rukách a chvíli se udrží. Máme teď na hřišti novou skluzavku, na kterou se leze po žebříku. A to jim jde fakt dost dobře, tam už je jistit nemusím. Na bývalou skluzavku se leze po lanové síti. Teď se po ní vyleze nahoru a musí se po ní i slézt, bo už tam není ta skluzavka. Ondra dnes zvládnul vylézt nahoru i dolů. A taky se dnes uvolnila houpačka - taková ta závěsná. - prkénko na dvou řeťezech. Je bez opěrátka, tak jsem ji chtěla ještě vynechat. Dnes mi to ale už nevyšlo. Nejprve se houpala Markétka. Ondra to zdálky zahlédl a za hrozného křiku doběhl, že chce taky. Takže nastalo střídání, tentokrát za strašného řevu Markétky a potom se houpali oba najednou. A taky se málem oba najednou zřítili :o))

Večer vana, telefonát s tatou, kterému zazpívali "Holka modrooká", ukolébavka, pusinky a spát.
A nocležnice poslala SMS, že dnes přenocuje jinde.

264. den - PO

Tož dnes jsem nakonec zase strávila noc s Markétkou v posteli. Ten její kašel je opravdu nepříjemný. Kašle, protože má ucpaný nos, dusí se hleny a musí dýchat pusou. Kašle a přitom tvrdě spí. Budila jsem ji, abych ji stříkla do nosu a dala napít, ale dalo mi dost zabrat ji opravdu vzbudit. Usnuly jsme spolu, kolem čtvrté jsem se probudila a zanesla do postýlky, ale zanedlouho se vzbudila a já neměla v ten čas náladu se s ní hádat, a tak byla až do rána u mne. Rána máme moc pěkná. Děti už jsou tolerantnější a nechtějí "míčo" okamžitě poté, co otevřou oči. Ondra to dokonce dnes jen zašeptal a skoro se mi zdálo, že i s otazníkem :o)) Hezky se s nimi domluvím a oni na mlíčko čekají v mé postýlce. Oba už po ránu vykonávají potřebu na hrnec. A jelikož pro Ondru je to stále novinka, tak z toho má vždy obrovskou radost :o)) A daří se nám i příchod do jeslí. Markétka se musí po každé hodně překonávat, ale nepláče.
Dnes jsem měla zase francouzštinu. Jéé, mně to tak baví!!! Škoda jen, že nemám čas se připravovat, já bych tak studovala. Ono to asi zní jako dobrá výmluva, ale snažím se dočíst knihu, kterou už jsem dávno měla vrátit. A málokdy dám po večerech víc, jak jednu stránku. A na tu francouzštinu už zkrátka nezbývá čas. Navíc mne hrozně baví i náš učitel. Nejprve mi přišel jako takový nesmělý nedopeřenec a moc jsem mu nedůvěřovala, ale ač mladý, tak je šikovný a je s ním legrace. Jen mi všichni Francouzi příjdou takoví zženštilí. Snad jen s výjimkou Belmonda :o))
Odpoledne jsem cestou do jeslí nakoupila, abych měla dětem čím ucpat ústa. Nicméně překvapili mne. Jídla se začali dožadovat až na Ambiorix. Bylo to moc milé. Navíc mne předběhli, bo jsem si říkala, že jim to jejich vyřvávání si jídla ještě v jeslích musím zatrhnout. Učitelky mne několikrát ujišťovali, že jedli opravdu před chvílí. Tak jsem jim řekla, ať se neděsí, že jsem si vědomá, že mám pažravé děti a že jen čekám, kdy mi zvýší školné :o))
Na Ambiorix jsme hodinku běhali s Nelinkou. Pak jsme šli domů a prcci řádili ještě doma. Já toho využila a skočila do vany, jenže, jak to dítka viděla, začala se drát za mnou. Chudáčci, já tu vanu opravdu potřebovala a moc jsem se nechtěla uskromnit, tak tam přese mne všelijak přelézali. Nakonec jsem ji uvolnila prostor, aby si tu vanu mohli taky užít. No a pak už jen ukolébka, pusinky a spát.
Jo a Marktéka byla dnes moc pochválená, bo odpoledne v jelsích spala celé dvě hodiny a bez uspávání v náruči.

Naše Markétka

Náš Ondrášek

Naše ložnice, zatím bez záclon a závěsů. Blesk se odráží od Berlaymontu, sídla Evropské komise.

A takhle se řádí na posteli pokaždé, když se má jít spát.

Ale teď už doopravdy vylezte! Plínečky, pyžamka a spát !!