59. den - sobota 28. února

Takže dnes jsme chtěli vstát brzo, abychom všechno stihli. Vstali jsme brzo, ale z domu jsme se dostali až takřka v půl desáté. Nicméně na prvním místě jsme uspěli - uznali nám reklamaci kombinézek (fakt byly dost odbyté, naštěstí mrazy nás snad už opustily ...). A pak hurá do Valmezu, kde nás čekala brzda na náš kočár Bertini (no, čekala by, kdybych tam zavolala, ale nakonec se podařilo sehnat pána přes telefon a brzdu jsme mohli zakoupit). A pak jsme se ohlásili do Oder (tatínek potřeboval cosi projednat s dědečkěm). Ale ještě předtím jsme se stavili na oběd do hospůdky. To bylo fajn, až na to, že Ondrášek stále pobrekával. Nejprve jsme si mysleli, že mu je už příliš dlouhá chvíle v autě, ale nakonec to vypadalo na zuby a Ondru to nechtělo přejít. Takže nemáme ani fotečku, jak děťátka seděla na velkých židlích a cpala se naší polévkou :o)) Fotit jsme začali až v Odrách. Takže tady třeba Slůńata hrají na kytaru.

Markétka se snažila vzít kytaru do ruky tak, jak se správně má.

No a tady konečně rozesmátý Ondrášek (spolu s maminkou).

Z Oder jsme vyrazili do Přerova na oslavu druhých narozenin našeho kamaráda Jeníčka. Pravda, zrovna tady Markétka moc kamarádská není:o))

Ale nakonec si s Jeníčkem pěkně pohráli.

Na oslavu přišla další dvojčata a Ondrášek se rozhodl změnit sestřičku :o))

58. den - pátek 27. února

Vstávání bylo opravdu hrozné! A ve čtvrt na deset oční v Otrokovicích - stihli jsme to :o)) Dopadli jsme dobře, očička máme symetrická, jen Markétka je jemně nad normu dalekozraká (Ondrášek je dalekozraký v normě); kontrola zase za půl roku. Ještě bychom asi preventivně měli dát kontrolu na rehabilitaci. Trošku to tam trvalo, domů jsem se dostali až ve dvanáct. Děti naštěstí v autě usnuly a tak byl čas jít na oběd do hospody. Po obědě si dítka perfektně pohrála s Jorkem - Ondrášek ho krmil, ale piškot mu občas podával tak, že si ho Jork neměl jak vzít, nebo si to Ondra na poslední chvíli rozmyslel a piškot si vzal z tlamy zpátky a pak ho snědl :o)) Markétka si s psíkem taky konečně začala hrát (zanevřela totiž na něj poté, co jí vzadu oblízl hlavu, kdykoliv ho viděla, už vrtěla hlavou a volala "ne"). Nicméně my měli plavání a Katka s Petrem už chtěli jet. Tož jsme se museli rozloučit.
Po plavání to vypadalo, že se budou muset děti o sebe postarat sami, bo maminka i tatínek byli totálně unavení. Ještě, že se jim alespoň večer věnoval lední medvěd.

Děti si hrály s punčocháčky. Ondrášek si je dával na hlavu a kolem těla, Markétka si je snažila obléci.

No a samozřejmě nemohla se vynechat ani kuchyň. Markétka s trychtýřem a pokličkou ...

... a Ondrášek s pokličkou a rendlíkem.

Večer jsme s tatínkem chtěli jít brzo spát, bo sobota bude náročná, ale znáte to, jak ta předsevzetí o brzkém odchodu do postele dopadají ...

57. den - čtvrtek 26. února

Tož dneska to byl teda fofr. Ráno odjel tatínek s Katkou a Jorkem do pálenice. A my nevěděli, co dělat, bo měla přijet Blanka s Editkou a Radimkem, ale zároveň jsme měli jít do Motoráčku a od čtyř měla seminář zase naše maminka. Tož Blaňuli s prťaty jsme nepřivítali, bo jsme akorát usnuli. Po probuzení nám bylo dopřána čtvrthodinka hraní s Edí a Dimem a pak šli pro změnu spát oni :o)) Ale skupinové foto máme !

A tady byl hromadný útok na medvěda, jen Markét se neúčastní.

No a pak se vrátil tatínek s Katkou a Jorkem ... máme vypáleno !!

Po společném obědě Slůňata s maminkou a Katkou odjela na Motoráček a Magnetci se svou maminkou za svou kámoškou a pak domů do Kojetína. V Motoráčku jsme lezli tunelem a chytali bublinky a říkali si říkanky a ukazovali si, jak jsme silní - drženi za stehýnka ve vzduchu jsme se zhýbali pro bublifuk a zase se napřimovali. Celkem dobré, ale ta disciplínam, která je tam požadována, tož ta nás moc nebere.
Na cestě domů jsme ještě nakoupili a já málem zapomněla, že mám dnes ten seminář. Tož jsem vyložila děti doma a utíkala. Opět zajímavé téma "Tresty a co místo nich". Domů jsem přišla akorát na uložení dětí. Mezitím nám doma přibyl další návštěvník - Petr. A s Katkou a Petrem jsem se ještě vydala kolem desáté (dříve jsme nebyli schopni se vypravit) do hospody. Ó, jak to bylo krásné :o)) Ale do postele jsem se dostala až po jedné. Ach, to bude zítra vstávání.

56. den - středa 25. února

Tož po pravdě - teď je sobota a já vzpomínám, co jsme to všechno v tomto bláznivém týdnu dělali :o)) Díky fotkám vím, že hned po ránu jsme se vrátili k zastrkování červeného válečku do kruhového otvoru :o))

Asi jsme spali, byli na procházce etc., ale podstatné bylo, že večer děti navlečeni do jídelních pláštěnek jedly poprvé kaši sami. Dostaly k tomu sice každý lžičku, ale bylo to konečně příležitost, jak tento pokrm řádně prozkoumat i rukama.

A po večeři k nám dojela teta Katka s Jorkem (italským chrtíkem). Tož to bylo něco !! Markétka začala hned na uvítanou štěkat "haha haha" a psík se stal středem pozornosti zájmu obou na delší dobu. Umýt a spát jsme šli až poté, co Sluníčka přenesla pozornost také na tetu :o))

55. den - úterý 24. února

Ráno jakoby navazovalo na včerejší večer. Děti jsme do nového dne vítali s tatínkem, což bylo náležitě oceněno :o)) Bylo to tak krásné a veselé, že jsem dnes neodolala a seběhla pro foťák. Míváme celkem často taková pěkná rána. Z toho dnešního je tu dvojice aktů: Ondrášek v křesle

a Markétka na matraci koukající na Ondráška.

Přes noc napadalo sněhu, že se tatínek celkem nadřel, než ho odházel.

Chtěli jsme do MC na zpívání, ale z domu jsme vyšli tak pozdě, že bychom to už nestihli. A do centra bez zpívání se nám nechtělo. Včera nás to tam nějak moc nebavilo. Sluníčka obvykle bývají přitahována druhými dětmi, včera však ne. Markétka si v kuchyňce šplhala a slézala židle, Ondrášek vozil kočárek, vyhazoval nádobí a kontroloval Markétku. Nakonec se oba sešli u nočníků na záchodě.
Tož dnes jsme do centra nešli a místo toho jsme se procházeli. Ač jsme vyjeli v Croozeru v tom sněhu to byla obrovská dřina. Chtěli jsme pofotit v zámeckém parku, ale tam to nebylo ani trochu prohrnuto. Z fotografování tedy nic nebylo. Děti cestou usnuly, ale po příjezdu domů byly už probuzené. A zase se divoce blblo až dítka skončila v bazénku, kde odpočívala do dalšího divokého útoku.

A pak nás ještě navštívila teta Eva s velkým černým psem. Toho jsme ale vyfotit nestačili. Zato Evu s Ondrášem máme :o)

Probuzení po odpoledním spánku bylo nějaké nešťastné. Markétka chtěla objímat maminku, a když ji nemohla objímat, tak strašlivě plakala. Toto přenesla na Ondráška, ale ten se naštěstí dal zachránit tatínkem. Přijde mi, že miláčci prodělávají nějaký prudký emocionální vývoj. Už minulý týden mi přišlo, že si jeden druhého více všímají, vzájemně se hlídají, pokukují po sobě, spolupracují v hrátkách proti rodičům, před usnutím (poté, co zůstanou v pokojíku sami) si povídají, a to dokonce i tehdy, když se jeden z nich zdá být tak unaven, že lehne a okamžitě usne. No a včerejší večer byl takový hodně hodně dobrý, veselý, krásný. A jíst chtějí s námi u stolu ve stejnou dobu, kdy jíme i my (fakt dobré na organizaci :o)). Zkrátka a dobře nám teď citově vyzrávají :o))
Po večeři jsem se zase honili a hráli na schovávanou a bafanou, prohlíželi jsme knížky a naučili se zastrkávat kolečko do příslušného otvoru na mluvícím hrnci a také druhém zastrkávadle.

54. den - pondělí 23. února

Tož dnes jsme se opět probudili do zasněženého rána, resp. chumelenice. Na cvičení nás raději táta zavezl a pěkně mu to klouzalo. A cvičení nebylo :o))
A z dneška asi jen dva portrétky: Markétka

a Ondrášek

Den byl dost nervózní, tedy já byla. Doléhá na mne to, že bych měla už za necelé 4 měsíce nastoupit do práce. Copak to jde, opustit takové dva krásné koblížky. Představa, že nějaká cizí ženská bude s mými dětmi víc než já ....
Večeřeli jsme společně celá rodina - děťátka ukusovala z chleba namazaným pomazánkovým máslem. Zatím nekrájíme na rybičky, bo to by oni slízli jen máslíčko a chleba nechali. Takže ukusují z krajíce. Na střídačku. A po večeři začala divoká zábava. Sluníčka se skvěle bavila, lítala, hlasitě výskala, nadšeně se smála. Hodně nás to unavilo, takže honem nahoru, svléknout .... ale síly se zase vrátily a tak se opět blbnulo ... pak se však ozvala ohlášená návštěva (blesková) ... koupání, oblékání do pyžama, prsení a uspávání pod dohledem našich návštěvníků ... když odešli, tak jsme si to ještě dali po našem :o))

53. den - neděle 22. února

Chybím jim !!! Ne moje prsa, na která jsou zvyklí, ale já, jejich maminka !! Když jsou beze mne, tak jim zkrátka chybím ! A jak už se mazlí ! Přijdou ke mně ne kvůli tomu, že chtějí pochovat, ponosit atd, ale proto, že se chtějí přitulit, pomazlit. Přijdou, obejmou mě kolem krku, přitisknou se a zase jdou po svých :o))

Dnes se nechali krmit lžičkou. Nicméně si se mnou lišáci hráli. Když už byl utišen největší hlad, začali při přiblížení lžičky kroutit hlavou jakože ne. Jen, co jsem tu lžičku oddálila, otevírali pusinky a volali ham. Není to nová hra, ale dnes ji hráli oba naráz a celkem důsledně a ještě se tomu smáli :o))

A už se dostanou úplně všude, kam chtějí (zavřenou místnost ještě opustit naštěstí neumí). Oba vymýšlí různé fígle a odvážně šplhají do výšek. Takže asi končí období, kdy se prostředí přizpůsobovalo jim, a začnou se přizpůsobovat sami. Začínáme s disciplínou, miláčci !!

A byli jsme na procházce.

Obvykle toho moc po procházkách nepochodíme. Většinou se totiž přemísťujeme cíleně - do MC, na nákup (s tím je většinou spojená i ta procházka), na plavání. Slůňátka mají totiž pořád režim jak půlroční miminka - spí 2x denně, což jim dá tak 3-5 hodin denního spánku. Spí venku - na zahradě, na cestě do a z mateřského centra, na cestě na nákupy. Narozdíl od léta tedy moc nepozorují svět venku. Když jsou vzhůru, nechci je držet v kočárku a tak jsme většinou někde v interiéru a oni se mohou fyzicky vyřádit. Nicméně asi přece jen ty zimní botky ještě koupíme a děťátkům dáme možnost řádně poznávat svět.

A Markétka si doma navlékala kroužky na nožku.

A Ondrášek si hrál s kostkami.

A mamince rozkvétá další orchidejí poupě.

52. den - sobota 21. února

Tož dnes jsem doma sama samotinká, bo jsem děťátka vyslala s tatínkem za babičkou a za dědečkem a dalšími příbuznými do Oder. Ještě než mí milačci odjeli i s přístrojem (fotografickým), vyfotila jsem si čerstvě vyvedený květ na své orchidejce.

Jestli někdo chce poradit, jak proflákat celý den, ať se obrátí na mne :o/ Nakonec jsem teda stihla hlavní úkol, ale ...
Nicméně tatínek "svůj úkol" taky moc nesplnil. Udělal asi jen pět fotek a to ve spěchu hned jak přijeli, aby se tím nemusel zabývat. A zřejmě nepověřil nikoho jiného :o/
Tož tady Ondráš svačící a montující.

A tady Markétka svačící a držící misku.

51. den - pátek 20. února

Dnes jsme se probudili do chumelenice a Ondrovy zubice (je dost plačtivý už celý měsíc, někdy více někdy méně někdy i vůbec, ale už mne to zmáhá - a to ještě naštěstí krásně a bez problému spí - v noci i přes den). Hráli jsme si a já se musela smát, jak děti upustí z ruk předmět, zaujme-li je nějaký další. Oni to neodloží, jim to zkrátka z těch ruk vypadne, protože ručičky potřebují na další věci. Ondrášek to aplikuje důsledně i u jídla. Zjístí-li, že by mohl pozřít ještě něco jiného, než zrovna přijímá, vyprázdní rukama ústa a už útočí na nový pokrm :o))
Ráno jsme si hráli v balonkovišti.

Skrytí za vozíčkem.

Ale také na pozadí balónků.

A taky jsme se stačili zhádat o naše růžové golfky.

V plačí Ondru vystřídala Markétka. Kvůli drsné chumelenici musela jít děťátka spát do postýlek. Naštěstí jsem musela jít odhazovat sníh a tak jsem neslyšela, jak dlouho Markétce trvalo, než se "uspala". Spaní v postýlce dětem moc nejde a tak už byly za hodinu vzhůru. Poté, co dojedly, se začaly honit po celé kuchyni a taky pod svými židličkami.

Odpoledne šla dítka spát do kočáru a dýchala čerstvý vzduch z otevřených dveří a dům se řádně po celé tři hodiny vyvětral :o)) Večer už byl velmi milý, bo děťátka byla příjemně odpočinutá. Také neprotestovala, když byla uložená v pravidelný čas. Miminka (já vím, že už nejsou miminky) neusnula sice hned, ale spokojeně se k spánku vzájemně upovídala :o))

50. den - čtvrtek 19. února

Tož a máme tu malé výročí - padesátku !
Byla jsem dnes strašně utahaná a tak protivná na protivné děti :o)) Nebylo to tak zlé :o)) Takže dnes sem hodím jen takovou malou portrétovou galerii a jdu do hajan. Je to tu samý Ondrašek.



A alespoň jednou samotná Markétka.

A taky oba dva najednou.


No a taky jsem chtěla napsat, jak se děti vzájemně provokovaly, žárlily na sebe atd. Hlavně Markétka, ta třeba držela pověstnou velrybu, po které se sápal i Ondrášek. Ona mu ji jakože dávala a pak cukla. Nebo když jsem je krmila, tak Markétka u mne stála a po lžičce s jídlem se vrhla v okamžiku, kdy si pro lžičku dorazil Ondrášek. A takových schválností si dnes dělali ...
A valím do hajan :o)

49. den - středa 18. února

Tož dnešní ráno se vydařilo. Měla jsem připravený teplý čaj s medem, tak jsem ho dětem hned dala a zdálo se, že to na ten kašel celkem zabralo.Dokonce ani nepochtívali prsa :o))
Ta samozřejmě dostala, ale až po snídani. Děti si pěkně hrály a hrneček s čajem pořád držely v ruce.

Ondrášek vlezl s hrnečkem i na auto.

Děti byly tak příjemně naladěné, že jsem se pokusila i o jejich portrét. Ondrášek stále ještě na autě.

A Markétka pořád s krémem v ruce a s nudlí u nosu.

V deset jsem je dala spát ven a spali více než tři hodinky. Oproti včerejšku je to dost. Včera za celý den dali max. hodinku a každý v jinou dobu. Ale včera jsem je nedala spát ven s tím, že jim možná prospěje na to nachlazení být doma. Prdlajs !!
Po obědě si od nás maminka odpočinula tak, že nám pustila DVD Babysigns - to zabere vždycky. Ondrášek občas překvapí tím, že znakuje: např. jíst a pít. Markétka ta před televizí většinou všelijak kroutí rukama :o))
Odpoledne se děti probudily nevrlé, hlavně Ondrášek. Nakonec ho uklidnilo to, že mohl pít z velkého dospěláckého hrnečku (na focení jsem raději vše vypila :o))

Potom Markétka našla mojí čepici a začala si ji nasazovat. Jenže o čepici měl zájem také Ondrášek ...

... a dost nevybíravě ji z Markét strhával.

Ale nakonec ji zase ukořistila Maky.

No a na závěr ještě jeden čepicový portrét s bráškou v pozadí.