NE - Sneh je v Bruseli vždy veľkým prekvapením

Nie je ľahké tu kúpiť boby, sane alebo iné pomôcky na sneh. V tejto krajine bežne sneh nie je a preto tiež ani v obchodoch so športovým vybavením ani vo veľkých marketoch tieto veci neobjednávajú a tak tu nie sú. A keď už nejaký obchod sánky objednal, tak tie boli vypredané už pred Vianocami. Nože keď príde sneh, sánkuje sa tu na hocičom.

My boby ani sánky nemáme, zato máme nové bicykle. Zatiaľ čo iní sánkovali, my sme sa bicyklovali.

Ale troška ľúto nám to bolo.

PS: A tento raz som spala až do obeda ;-)

SO - Malé veľké postele

Dnes som si mohla dovoliť trošku prispať, lebo je sobota a máme tu ocka, ktorí sa môže postarať o deti. Predsa len som však nemohla spať do obeda, pretože dnes sme chceli ísť kúpiť deťom nové postieľky. Podarilo sa !!

 

Súťaž „Kto pozná, ktorá firma tieto postele vyrába“ sa nevypisuje !!

PI - Slovenčina

Slovenčina je jazyk, ktorý ľúbim. V prvom rade preto, že som z polovice Slovenka. Považujem ho za svoj druhý rodný jazyk, no nanešťastie tento jazyk vôbec nepoužívam a tak som veľa zabudla. No stále je to jediná reč, okrem češtiny, u ktorej som si takmer stopercentne istá, že všetkému rozumiem. Pravda, už neviem nájsť slova, aby som mohla aj stopercentne hovoriť a písať ;-) A teraz potrebuje urobiť skúšku z tretieho úradného jazyka Európskej únie. Nuž, ktorý jazyk pre mňa môže byť ľahší ako slovenčina ;-) A popritom je to aj veľká príležitosť a výzva. Som veľmi vďačná a veľmi ďakujem svojej kamarátke Zuzane, ktorá mi už skontrolovala a opravila niektoré príspevky.

Marketka včera večer už bola bez teploty a tak s ňou išiel ocko k lekárovi pre potvrdenie, že môže späť do detského kolektívu. Večer sme mali s M. dlhú diskusiu aj o o tom, ako budeme tráviť našu zimnú dovolenku.

A keď sme sa ráno zobudili, takto nás vítal nový deň.

 

 

ŠT - Zápis do "Ecole du Bonheur"

Nuž tento deň bol od počiatku poznamenaný tým, že som na večer išla na zápis do materskej školy „Ecole du bonheur“. Mala som strach, predsa len moja francúzština nie je natoľko dobra, aby som všetkému rozumela. Ale musím sa pochváliť, lebo som napokon bola aj schopná klásť otázky ;-) Väčšina rodičov bola nadšená. Ja už menej. Ale nie preto, že by škola nebola dobrá. Herňa, miestnosť pre pätnásť detí, je menšia ako naša obývačka !! No, zasa sa mi páčil priestor vonku. Je tam pieskovisko a vraj majú aj nejaké bicykle, ktoré môžu deti užívať. Veľmi potešená som bola z paní riaditeľky. Verila som jej, že tam všetko funguje tak, ako hovorila. Ale škola je príliš ďaleko od nášho bydliska ... Asi pôjdem zápis potvrdiť, lebo to nie je špatná alternatíva a potrebujem si byť istá, že nejakú škôlku budeme mať. Na ceste domov som sa bližšie zoznámila s mamičkou chlapca, ktorý chodí s mojimi deťmi do rovnakých jaslí. Tiež sa jej škôlka páčila, no tiež pre ňu je to veľmi ďaleko.

Margitka dnes nestaval iba okienka, no urobila si stoličku. Ondrejka to veľmi zaujímalo.

ST - Z neba padajú perličky

Veru, keď som išla z roboty domov odrazu mi začali padať na hlavu malé biele perličky. A bolo ich veľa; vŕzgali pod nohami a ja som sa cítila ako keď po mne hádžu ryžu pri sobáši.
Skoro ráno, krátko po poľ šiestej nás prekvapil ocko. Nuž aj on bol prekvapený, lebo si nemal kde ľahnúť; v našej posteli som nespala iba ja, ale aj malí votrelci a ich maznáčikovia.

A vôbec to dnes nemal otec jednoduché, pretože naši maznáčikovia zostali doma. Keďže ja bola v robote, on trávil čas s deťmi. Nemohol sa tak poriadne vyspať po dlhej a náročnej ceste.

ÚT - Premárnená fototerapia

Noc bola celkom strastiplna. Pred polnocou niekoľkokrát vyliezol Ondrejko a po polnoci sa začala ozývať Margitka. Ale ona nevyliezala z postieľky, ona iba tichučko plakala. Keď som ju zobrala do náručia bola chvíľku pokojná, no napokon začala zasa plakať, lebo si chcela ľahnúť. Preto som si ju vzala k sebe. Ibaže to bolo to, na čo čakal Ondrej. Hneď som ho mala v posteli tiež. Myslela som si, že Marky bolí bruško, no napokon prišla horúčka. A zrazu som vedela, čo sa robí. No, jasné. Marketku prezliekali v jasliach, no zabudli jej dať pančušky. Nuž nezabudli, lebo oni ich stratili. Dala som jej Paralen a dajako sme spoločne prečkali noc. Ráno bola bez horúčky, ale ja som nebola schopná vstať a fungovať. Zavolala som do jaslí a napísala do roboty, že neprídem. Ale ani k lekárovi sme nie išli, lebo som bola príliš uťahaná. Von sme vyšli okolo obeda, lebo sme potrebovali kúpiť niečo na jedlo. Poobede sme išli spať všetci traja. A teraz to dopíšem a idem spať tiež, kým je to možné.
So slovenčinou je to o veľa ťažšie, ako som si myslela. Začínam premýšľať, že by som predsa len mala ísť na voľaký kurz. Hľadala som čosi na Internete a aj niečo našla, no tým viac cítim potrebu nájsť niekoho, kto by mi mohol pomôcť. Našla som si slovesné triedy a vzory a bola som veľmi prekvapená z tvarov niektorých imperatívov. No, nie len z nich.
Aj keď svietilo Slnko, nemala som dobrú náladu (lebo som ju mala pokaženu kvôli jednej nepríjemnej babe, ktorú sme stretli v obchode). Napokon ju spravila muzika – Richard Müller, Peter Nagy, Elán, Vidiek, Marika Gombitová ;-)
Deťom k dobrej nálade zasa dopomohol Krtko, Zajace s klobúka a pesničky. Vďaka, You Tube!

PO - Dnes sa nerozbrieždilo

Keď som včera usínala, premýšľala som, prečo som taká ustatá. Bola som uťahaná, ako keby som strávila celý deň na zjazdovke. Najskôr to bolo kvôli počasiu. Vonku bolo tak neskutočne škaredo, že som si chcela dať štamperlík slivovičky, aby som vôbec bola schopná vyjsť. Ale nakoniec som mala z toho dňa veľmi pekný pocit. No presne ako keby som naozaj bola na horách. Možno to bolo preto, že človek prekonal sám seba. Navyše v prospech deti :-)

Deti ma zobudili až o ôsmej. Bola tma, ale neprekvapilo ma to. Už som zvyknutá :-( Lenže tentoraz bola tma, aj keď sme došli do jaslí, tma bola i napoludnie a aj keď som šla pre deti. Nehovorím, že to bola čierno čierna tma, no ustrnulo to niekde medzi nocou a dňom, no brieždenie sa nekonalo.

Dopoludnie som mala každoročný „career development“ rozhovor so šéfovu. Bolo to celkom dobre. Dohovorili sme sa, že si urobím skúšku zo slovenčiny. Nože preto som sa aj rozhodla písať tento blog po slovensky :-)) Na ceste do jaslí som stretla jednu mamičku, ktorá taktiež ide vo štvrtok na zápis do tej istej materskej školy ako aj ja. Je to iba informačná schôdzka, podľa ktorej pôjdem alebo nepôjdem zapísať svoje deti. Som veľmi rada, že tam ide tiež, lebo som mala strach, že nebudem rozumieť. Takto sa budem mať koho opýtať.

Večer sme boli s Marketku veľmi nervózne, lebo Ondrejko bol priveľa živý. A Marky chcela mať svoj kľud a ja tiež. Napokon je musím oba pochváliť, lebo zaspali, ledva som ich uložila do postieľok.

NE - Astronauti v Bruselu

Tož dnešní den se vydařil až na moje vaření. Dětem jsem dala nakonec kupovaný batolecí příkrm a sebe tou svou kuchyní trošku pomučila, ale stejně to nakonec všechno skončilo tam, kam to mělo jít okamžitě .... "a za souvislého míchání pomalu vlejte do záchodu" ;-)
Nad ránem se mi ty dvě housenky nasoukali do postele, ale kolem půl osmé jsem je vystrnadila (šli sami a rádi) a ležela až do devití. Vstala jsem, bo mi už bylo blbé nechávat je tak dlouho bez snídaně ;-) Dopoledne jsme strávili doma hraním si. Venku lilo jak z konve, ale pak pomalinku přestávalo a tak jsme se rozhodli, že na čerstvý vzduch přeci jen půjdeme. Tentokrát na kolech. Nebyli sice pro kola jednoznačně, ale nijak neprotestovali. A venku bylo mokro. Alespoň můžeme využít naše lyžařské kombinézy, děti sice vypadají jako astronauti přistavše na Měsíci, ale zase je nemusím tolik omezovat.

Vzpomenuvši si, jak se jim nelíbilo v Cinquantenaire, když se jim kola bořila do promáčeného štěrku, rozhodla jsem se zamířit na vyasfaltované hriště na Marguaretasquare. No a tam to vypadalo asi takto:

Ovšem dítka také neváhala sesednout ze sedel a brouzdat se kalužemi bez kol, šplhat po okolních sedečkách-stupíncích a vykonávat jiné vylomeniny.
Byli fakt dobře mokří a ty jejich boty to samozřejmě nezvládly. Hned jsem je oprala a dala sušit, bo jestli neuschnou, tak si zítra budu muset vzít dovolenou, bo dítka nemají v čem jít do jeslí ;-) Všichni tři jsme byli šíleně utahaní. Taky jsme venku byli takřka dvě hodiny. Dítka doplnila energii oblíbeným kakaem, pak zhltla večeři, trošku si odpočinula u té Kačeny ze včerejška, vykoupala se a .... už jsem měla strách, že je veškerá únava přešla. Ale nakonec bez protestů zalezli do pelíšků a během pěti minut usnuli.

SO - Un petit canard

Máma spala do deseti, bo ji děti nenechaly přes noc řádně vyspat. Pak vysvitlo Sluníčko, tož jsem narychlo narvala do dětí oběd a vyběhli jsme před barák.  S kolem a motorkou, protože Marky ji výrazně upřednostňovala před kolem. Pojezdili jsme a pak jsme se šli trošku ušpinit na hřiště a pak zase trochu jezdili a pak už šli domů. Dítka byla unavená a za celou dobu se na nás Slunko ani nepodívalo, ba co víc, bylo zamračeno a mrholilo. Druhý oběd, dítka do hajan a SMS Katce, že na smluvenou schůzku nedorazíme. Jenže dítka nespala a Katka s Jeníkem byla na hřišti před naším domem, tož jsme je pozvali k nám. Dítka si dobře pohrála a pak byl čas vypadnout ven. Tam však tou dobou už solidně pršelo, tož jsme se na motorkách přesunuli k Jeníkovi. Zůstali jsme tam až do večeře a pak šli domů. Při přecházení silnice se Markétky dotklo, že jsem ji nenechala jet, jak ona si přála a začala se hrozně vztekat. Tož jsem domů došla s jedním děckem pod paží (v té ruce jsem ještě držela Marky motorku) a druhou rukou jsem si jistila Ondráše.
Doma byl strašný nepořádek a děti tak protivné ... udělala jsem jim kakao (na dobrou náladu a dobré spaní) a šla uklízet jejich pokojíček. Dítka se porvala a rozlila kakao po celé kuchyni. Přišli za mnou a jeden přes druhého na sebe žalovali. Nereagovala jsem (naštěstí jsem nevěděla, jak ta kuchyň vypadá, a stejně jsem už byla dostatečně naštvaná), ani jsem se na ně neotočila. Asi to na ně zapůsobilo, protože začali sami od sebe taky uklízet. Pak už jsem je jen rychle osprchovala a šli spát. Bez protestů. Když jsem došla do kuchyně, pochopila jsem proč ;-/  ;-)
Katka mi odhalila,  jednu z písniček, kterou se děti naučily v jeslích.

PÁ - Motýlkům odzvoněno

Tak jsem to udělala. Zrušila Motýlky. Mrzí mne to, ale "outdoor" aktivity s vlastními dětmi. Naprosto jasným spouštěcím momentem bylo i to, že jsem se na dnešek vůbec nevyspala. Nejprve jsem prala a sušila a pak se budila Sluníčka. Takže jsem to nějak přetrpěla v práci, doběhla pro dětičky, povečeřeli jsme, trochu potancovali, vykoupali se a valili do betle.

Ondrášek má pocit, že autosedačky už moc zahálely. Oba se mne neutále ptají: "A pojedeme autíčkem?"

ČT - Červená stát, zelená lehnout si

Tak přesně toto praktikoval dnes Ondřej u semaforu. Šli jsme s Bětkou a Nelinkou a moje děti zase žebraly po tetě sušenky. Jenže pak jsme se rozdělili a Ondrášek nemohl přenést přes srdce, že už žádnou sušenku nedostane. A tak si lehnul na chodník, celkově už po třetí (poprvé před jeslema - důvod: nešli jsme tím směrem, kterým chtěl on; podruhé po překonání velké křižovatky - důvod. včas nedodaná sušenka). Nakonec se zvedl, došli jsme k další křižovatce, zrovna blikla červená, tak jsme stáli a čekali. Pak Marky vzkřikla "zelený panáček" a chtěli jsme vykročit, ale Ondrášek si lehnul. A když byla červená (sledovat to nemusel, Markétka změny oznamovala), tak se postavil. A tak to udělal a si třikrát a teprve potom se uvolil jít.
Pravda, ukecala jsme ho na šunku. Tož jsme naběhli do toho krámku u domu a opět koupili bagetu, šunku a pro jistotu sušenky. Bagetu nesla Markétka a dopadla ještě hůře jak včera. Upadla ji na chodníku, u schránek si ji na zem odložila sama a pak ji ještě lovila ve výtahu. Moc nám chutnala ;-))
U večeře Ondráš zase zlobil. Snědl vždy samotnou šunku a zbytek nechtěl a řevem se domáhal další šunky. A pak si ještě nedopatřením vylil kakao ... fakt jsem ráda, že už jsou v postýlkách.
Po večeři děti chtěly, abych je vyfotila. Tož pózovaly ;-)

ST - Narozeninové okýnko

Tož návrat do postýlek (ťuk, ťuk, ťuk) vypadá zatím dobře. Jen Ondra vyžaduje světlo, tak mají otevřené dveře do chodby.
Tož dnes mám narozeniny. A perfektně se vydařily. Nejen, že jsem asi před týdnem zjistila, že je mi o rok méně, než jsem si myslela, ale ten dnešní den byl zkrátka povedený. Ráno, ač bylo už světlo, my se stále ještě vypravovali. Měla jsem strach, že dnes přijdeme pozdě do jeslí i do práce. Pozdě jsme sice přišli, ale ne nijak dramaticky. A taky jsem si dnes poprvé zaznamenala, kdo zvonil u jeslí (Ondra). Oba chtějí zvonit, tak se mají střídat, ale já každé ráno trpím, bo nevím, kdo zvonil předchozí den. Dnes jsem si to zaznamenala, tak vím, že zítra zvoní Marky.
V práci jsem takřka nepracovala, bo jsem stále přijímala gratulace - rodina, kolegové, přátelé. A tomu všemu jsem musela čelit obtížena dárkem, který jsem dostala už předem od dětí - šíííílenou rýmou. Dýchat jsem nemohla, hlava mne bolela a tak jsem šla dnes dříve z práce a pro děti. Cestou jsem od nich dostala další dárek - bezpečně rozeznávají červenou a zelenou. Dokonce u jednoho tak divně zbarveného auta jsme se s dětmi dohadovali, zda je žluté či zelené. Ondra tvrdil, že zelené, což jsem nakonec uznala, protože přičlenění jen k jedné z těchto dvou barev bylo značně subjektivní. Ale mě se líbilo, jak se ty děti na základě svých zkušeností nedaly zmást. Přes Ambiorix jsme šli trošku oklikou, aby dítka neviděla hřiště. Ještě jsme se stavili v obchodě a koupili si na dnešní oslavu bagetu a šunku. Vždyť jo, já vím, že dětem by se neměly uzeniny dávat, jenže pro nás to dnes bylo něco jako narozeninový dort a moc jsme si pochutnali ;-))
A pak jsme si ještě hráli. Děti si přinesly Duplo a začaly stavět. Nejvíc je baví okýnko, bo se jím dá koukat.

Tož toto video bylo ukončeno Ondráškem tak, že mi nasadil na foťák krytku ;-) A je na něm taky slyšet písnička, kterou znají ze zdejších jeslí. Zkusím to zaslat belgickým a francouzským přátelům, zda nebudou schopni písničku více konkretizovat ;-)

A jak si tak stavíme, tak nám volá dědeček a babička z Oder, aby popřáli mamince k narozeninám. No to bylo radosti!! A když se potom ještě objevil Honzík a Andrejka!! (Toto video doporučuji jen příbuzným ;-))

ÚT - Dobyli jsme hřiště

Včera jsem vystrnadila děti z ložnice. Od půlnoci do jedné jsem se bavila tím, že jsem Ondru stále vracela do postýlky. Byl neúnavný a já byla už skoro na dně. Jenže šlo o moji svobodu, tož jsem se překonala a vyhrála. Moc jsem toho nenaspala, bo mne taky chytla rýma. Tak už ji máme všichni tři, jenže prckové vypadají v pohodě. Ráno trochu pršelo, tak jsme narazili kapuce a stejně šli pěšky. Jen těsně před jeslemi se Markétka natáhla, v podstatě se jen letmo kolínky dotkla zablácené země. Do jeslí jsme přišli jak vepříci. A na cestě do práce mne v autobuse zaujala reklama "Clementine, Celine - můžu se oženit s oběma?" s webovkou a telefonním číslem, kde mu to vysvětlí. Já ze začátku absolutně nechápala a pak mi to došlo - země plná imigrantů ;-)
Na cestě z jeslí jsme zdrbli s Bětkou, pak ještě potkali Milenu. Zatímco s Bětkou jsme kecali za chůze, s Milenou jsem se zastavila a dítka začala běhat kolem nás. Pak se Ondra natáhnul (nechtíc) a Markétka si myslela, že je to hra a tak s sebou plácla vedle něj. Moc je to bavilo, tak jsem se s Milenou rozloučila  a raději šla s dětmi domů. Jenže děťátka byla dnes rozverná a tak si to proti mé vůli zabočila na hřiště.  Hřiště bylo dokonale promáčené, venku už tma a každé děcko samozřejmě na jiném konci - zábava pro matku. Doma jsme dali rychlou večeři a ještě se spolu podívali na to hravé učení (díky AndyPan). No a teď čekám, až usnou, abych mohla do postele taky. Dnes totiž i usínají ve svých postýlkách. Tož uvidíme.
A zítra mne čeká perný den, bo už ty složenky a úřední dopisy nemůžu ignorovat ;-)
A Markétka z neděle

PO - V Česku je dobře

V Česku je pořád ještě dobře. Jsem ráda, že ty statistiky existují, bo je dobré si to uvědomovat.
Vůbec se mi dnes nechtělo od dětí a ty do jeslí opět vlítly, aniž by se za mnou otočily. Na oběd jsem byla pozvaná ke Katarzyne domů, což je asi jen 200 m dál od naší kantýny. Na cestě pro děti jsem přemýšlela nad tím, jak si ještě společně užít dne, ale dopadlo to jen tak, že jsme si po cestě z jeslí řikali barvy aut. Přece jen se ten den už prodlužuje, tak jsme na to měli i chvíli světlo. No a teď čekám, kdy mi usnou děti, abych mohla jít spát taky.
Předsevzetí pro zítřek: koupit sušené brusinky pro děti a nějakou čokoládu pro maminku, ať jsou ty večery veselejší ;-)
A jedna slunečná vzpomínka na včerejšek.

NE - Premiéra na kolech

Dnešní příspěvek by se také mohl jmenovat "Jaro v Bruselu", ale mám strach, že bych to zakřikla ;-)
Dnešní noc byla pohodová. Markétka má sice pořád plný nos, ale spala bez probuzení. Vstávali jsme už po sedmé, ale to mi vyhovovalo, bo jsem se stejně chtěla připravit na Motýlky. Když jsem vybírala muziku, tak děti při tom tancovaly. Nakonec jsem neodolala a natočila je.

A když se dostatečně vyblbli, tak mi ještě pomáhali s choreografií. Na ty Smolíkovi jsem si říkala, že bychom se všichni mohli chytit za ruce "s dobrou náladou a s trochou smůly v patach, čtyři klauni jdou ..."

Ondru to navnadilo, rychle si našel harmoniku, aby vybrané písničky řádně doprovodil. Markétka střídala tamburínu a rumba koule a já nakonec taky nevydržela a přinesla si flétnu ;-)
A pak si Markétka našla korálky a Ondrovi bylo líto, že žádné nemá, tak jsme po vzoru našeho bratrance Radima nastříhali brčka a navlékali barevné korálky. Jenže ty chtěla i Markétka. A pak jsme malovali, ale já potřebovala dokončit svoji přípravu a tak jsem dítkám udělala svačinu a utekla k počítači. Nelíbilo se jim to a byli tak protivní, že jsem musela vytáhnout zaručeně uklidňovák, tj. jejich vlastní fotky.

Příprava pokulhávala. Taky jsem měla strach, že tam kromě nás bude tak jedno dvě dítka (minulý týden začala ČŠBH) a my utratíme svůj čas a nedostaneme se ven. Tož jsem rozeslala esemesky a Motýlky zrušila. A bylo to naprosto báječné rozhodnutí, protože do Bruselu přišlo jaro a my si ho mohli užít.
Od příjezdu do Bruselu jsme poprvé vyrazili jen tak ven. Tož jsme si k tomu vzali narozeninový dárek - koloodrážedla. Bylo vidět, že i ten malý trénink doma zabral, protože dítka se na kolech pohybovala naprosto zkušeně. Však posuďte sami.

Dlouho nám trvalo, než jsme se dostali do parku a tak už jsou Sluníčka na tomto videu jemně znavená. Ale jeli celou cestu od baráku až do parku. Zvláště Ondra, ten to valil. Přechod přes cestu byl krapátek náročnější, ale dítka jsou v těchto situacích poslušná a tak jsme to zvládli tak, že já v jedné ruce nesla obě kola a v druhé držela Markétku a Marky držela za ruku Ondru.
V parku se mi zdáli být až překvapivě moc unavení a až na cestě domů, jsem zjistila, že to bylo tím, že jsme v parku jeli po promáčených štěrkových cestičkách. Proto také stále chtěli na trávu.

Nespokojený byl zvláště Ondra, protože tomu to po dlážděných chodnících jelo obzvláště rychle. Cesta zpět domů byla mírně z kopečka a tak jsem musela Ondru pořád zastavovat. Navíc vyjel naprosto všechny kaluže (a ještě se na mne pokaždé usmál a zavolal "kaluž"), z nichž některé byly hluboké jak bazén. Domů jsme přišli všichni tři dokonale špinaví. Dokonce si nás po cestě natáčeli turisté - dvakrát.
Všichni jsme byli strašně utahaní, takže jsme se rychle naobědvali a vlezli do postele. Jenže prťavci regenerují asi rychleji a pořád nechtěli spát a rušili mne, tož jsem od nich odešla a přikázala jim spát. Když jsem je šla zkrontrolovat, nevěřila jsem vlastním očím. Dítka rozkousala tatínkův mohutný polštář  z líné pěny :o/
Nakonec spali pěkně dlouho. Ondra do půl šesté a Markétku jsme museli dokonce po šesté vzbudit. Plánovala jsem, že s nimi ještě půjdu alespoň na procházku, aby se mi unavili a bez problému usnuli, ale už jsme se k tomu nedostali. Abych nevyšla ze cviku, tak alespoň způsobili malou potopu. Opět se začali strašně nahlas chechtat a mně to opět nedošlo ;-)

SO - A Markétka v noci nespí

Spaní  mých dětí stává se mi noční můrou. A nejen noční, bo přes den si pak jako ta můra rovněž počínám. Aby spali, spí se mnou v posteli. Nemám sílu je násilím rvát zpátky do jejich pokoje, případně se zamknout v ložnici a dělat, že neslyším. Jejich pokoj je totiž suverénně nejstudenější (je naprosto nemožné ho vytopit; přes den, když jsou dveře otevřené do mnohem teplejšího bytu, tak tam není více jak 20°C), nejsmradlavější (mám podezření, že kolem vede odpadní roura a že je narušená a obsah proniká do zdiva), a ač nevětráme, přesto tam proniká cigaretový kouř od našich sousedů. Takže spíme všichni tři spolu na obrovské manželské posteli (ještě, že je vstkutku velká). Ale včera se Markétka probudila kolem půl druhé a od té doby jen tak občas zachrupla. Často se totiž ke mně tiskla nebo do mne kopala, tahala mne za vlasy a všelijak budila. A já pokaždé kontrolovala čas, zda už ji mohu poslat do pokoje hrát si. A na budík jsem se dívala co 20 minut ;-/ A nepomáhal čaj, kakao, mléko; Markétka si ani na nic nestěžovala. Z postele jsem ji vypustila až ve čtvrt na osm. Kolem osmé jsem jim udělala kakao a zalezla do postele znovu a spala až do půl desáté. No, spala ... každou chvíli mne probudil nečí řev nebo podezřelé ticho. Ale pomohlo mi to ;-)
Když jsem dětem připravovala svačinu, vozili se na autu.

Markétka se rozhodla jít ven, tak se na to i oblékla. Ondrovi to oblékání nešlo, tak to oplakal ;-)

A když jsem začala připravovat oběd a kvůli čemusi odběhla, tak Ondra nelenil a jal se prozkoumávat sáček s těstovinami. K obědu pak byl jiný druh těstovin ;-)

Nakonec nás to přimnělo k tvořivé činnosti. Oběma dětem jsem navlékla těstovinové korálky. Ondrovi se je podařilo po velkém boji roztrhnout. Takže jsme měli těstoviny i v salónu ;-)
Ven jsme se nakonec nedostali, protože odpoledne lilo. Nevadí, zatančili jsme si a zahráli si.

Video skončilo předčasně, protože dítka se přišla podívat, co maminka natáčí. A SW na úpravu videa ještě pořád nemám nainstalovaný ;-)

A večer už jsme museli uklízet.

 

A pak jsme si ještě zařádili v postýlce.

PÁ - Batůžky

Tak jsem dnes, když jsem ráno odcházela z jeslí, dostala s sebou i batůžky dětí. Prý že na ně nemají místo, že už je dávali i do garáže, etc. Tož jsem dala batůžky do mého batohu a odkráčela do práce. Odpoledne asi ve čtvrtině cesty začala Marky kňourat, že nechce nést batůžek. Opáčila jsem, že já i Ondra si své neseme, tak ji nezbývá nic jiného, než si ho nést taky. Taky jsem ji doporučila, ať si ho tedy příště nebere, když ji obtěžuje.
Doma byl opět důvod pro časnou vanu a tak jsme leželi všichni tři v posteli ještě před sedmou. Zase jsme si hezky povídali, ale já pak už nebyla schopna odpovídat a pak ztichla i Sluníčka. Marky to však po nějaké době přešlo, začala se vrtět, otáčet, sedat, kopat do mne, lechtat mne na tváři a úplně nejhorší bylo, že ze mne sundávala i peřinu. Tož jsem ji poslala do pokojíčka hrát si. Nešli ji otevřít dveře, tak jsem ji na pomoc poslala Ondru, který byl rovněž vzhůru a který má bohatou praxi s otvíráním jakýchkoliv dveří. Ondráš se hned vrátil, ale Maky bylo asi smutno, tak začala nosit kostky do ložnice. Kostičky ... to bylo něco pro Ondráška ... a tak si šli hrát oba. Hráli si opravdu jen chvilku, ale ztihli rozkramařit naprosto vše. Tož jsme si ještě zahráli na úklid a v osm jsem už opouštěla děti usínající v mé posteli.
A já se mohla naložit do vany a relaxovat. Jsem nějaká vyčerpaná. Potřebnou energii nepřinesl ani pobyt v Čechách, který byl takový ustonaný, šedivý (ale Nuda v Brně neměla chybu). Dojeli jsme do Bruselu a tady opět spousta zařizování, mráz (teď už sníh není, ale mráz se vrátil) a neútulno v bytě (tady se holt s takovými mrazy nepočítalo) a pořád zataženo a málo světla. ... se mu nedivím, že se mu v té Indii tak líbilo. I z fotek jsem poznala, že ani mně by se odtamtud nechtělo vracet. Pořád slunečno, příjemné teplo, všechno rozkvetlé, zajištěné jídlo a na práci pouze meditace a rozebírání poselství sdělených swamim. Bylo mi jasné, že se tam bude chtít ještě vrátit, ale trošku mne překvapilo, že už v únoru, byť jen na týden. Navíc v době, kdy jsou na týden zavřené jesle. Tak jo, děti, teď už není jen otázka "kam pojedeme", ale je tu i druhá "s kým pojedeme". Ale pojedeme, protože já se už moc na to vaše první sáňkování těším.
A ještě jedna dokumentace rozdílu života v Čechách a v Belgii.

To, co vidíte, je naprosto shodný prací prostředek a ač se nezdá, tak i obě lahve jsou stejně velké (ta prázdná sice vypadá tenčí, ale to je jen optický klam). Mrkněte na zadní stranu.

V obojím byly 3l naprosto shodného pracího prostředu, přesto v Čechách je jen na 33 pracích várek, kdežto v Belgii je na 40 ;-)

ČT - Potápění a ukecané usínání

Tož honem, musím to zapsat hned, bo jinak sem vkládám hrozné ....iny. Takže dnes se nám to spaní snad povedlo. Obě dítka se nečekaně posr... a tak jsme byli ve vaně poměrně záhy. Nechávám je tam většinou samotné a mezitím uklidím jejich hadérky, najdu pyžama, etc. Děcka jsou šikovná, vodu mají rádi a neustále mluví, tak jakous takous kontrolu nad nimi mám (i když moje maminka by na mne kvůli tomu nejraději zavolala sociálku). Po chvilce se jdu se na ně podívat a co nevidím - Marky se potápí. Ležela na zádech a snažila se co nejvíce potopit. Občas ji ujely ruce a sjela do vody celá, na což reagovala jen citoslovci "a jéje". Na bříšku se "neplavala", bo fakt nesnáší namáčení obličeje. Ale pak vzala konvičku a obličej si "sprchovala" konvičkou. To je zkrátka celá naše Marky. Nenechá se do ničeho nutit, ale vše zkouší sama a vědomě.
V posteli jsme byli už v sedm. A povídali jsme si. Zvláště Ondráš ústa nezavřel. Vyjmenoval jmény celou naši rodinu a že my bydlíme v Bruselu a jaké máme auto a kde bydlí babička Lila a dědeček Ludva a kde babička Jarmila a dědeček Franta a že táta je pryč i s autíčkem a že Andrejka má Jirku a Honzíka a Radimek má miminko Karolínku. Načež se ozvala Marky, že ona má mimino a že se mimino jmenuje Karolínka.
Včera jsem nedopatřením slíbila Sluníčkům výlet vlakem. Mrzelo mne to hned, jak jsem to dořekla. Pak už nechtěli jet ani autem, ani autobusem, ba ani metrem. Na milost ještě vzali tramvaj, nicméně na vlak myslí pořád a neváhali mi to dnes několikrát připomenout. Takže mám na sobotu dost těžký úkol ;-/
No a v Bruselu bylo dnes tak teplo, že roztála většina sněhové pokrývky. Ono to tak vypadalo už včera. Nejprve dost chumelilo, ale bylo teplo, pak přestalo chumelit a bylo pořád teplo a když jsme šli z jeslí, tak už zase mrzlo. A dnes poprvé jsme viděli modré nebe, na cestě z jeslí na nebi hvězdu a doma jsme konečně mohli z okna pozorovat letadla. Však nám to už chybělo. A my asi už nebudeme potřebovat ani ty sáňky. Nevadí, děcka na svých nových kolech fakt válí, tož se těšíme, jak to půjdeme vyzkoušet ven.
No a mně se dnes podařilo zapsat dítka do ecole du bonheur a zároveň jsme na waiting listu do školky, která je blíže k nám. A zítra to ještě zkusím do té komisní a do dvou katolických a uvidíme, jak se to vyvine.
A ještě jedna fotečka: tož takhle spala dítka v naší posteli, když jsem je přišla přenést do jejich postýlek ;-)

ST- Zpropadená lžička

Tak dnes to usínání vypadá dost hororově, tedy ono to hororově vypadá už dost dlouho. Dítka vkročila do období vzdoru a maminka si to plnými doušky užívá. Dnes jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout s nimi. Markétka se z ničeho nic zvedla a že jde do své postýlky. Divila jsem se, ale šla jsem ji tedy uložit. A pak to začalo: řev, že v posteli nechce Františka, pak znovu, že chce polštář a pak znovu, že chce Františka a pak znovu, že chce za mnou a za Ondrou. Pak mi málem dvakrát vypíchla oko lžičkou (zbožňuje plastové lžičky), tak jsem ji sebrala lžičku. Nejdříve řev, pak dostala mimino a byla pohoda. Ale pak začala řvát a nedala se utišit, tak byla přenesena do pokojíčka ... řve .... tož čekám, kdy se unaví ;-) Ondrášek naštěstí spí.
Po ránu chumelilo, nicméně jak jsem si odvykla jezdit s dětmi autobusem, tak jsme šli pěšky. A moc se nám to líbilo. Cestou jsme našli na Ambiorix Ondráškovu rukavičku ztracenou včera. Odpoledne jsem pak konečně vzdala pokusy najít školku blízko bydliště a zavolala do té, kde nás zaregistrovali už z jeslí .... studená sprcha .... už nejsou místa. V jeslích mne naštěstí uklidnili s tím, že zítra tam mám zavolat dopoledne a že to určitě bude v pořádku. Tož uvidíme.
Těď jsme dvakráte šli z jeslí s Bětkou a Nelinkou. Dneska sami a dítka mne málem roztrhla, jak každé chtělo jít jinou cestou. Zvolila jsem tu kratší, Markétku ukecala slibem sušených brusinek. K těm jsem pak přidala čerstvé houstičky s máslem a sýrem a byla jsem ta nejlepší maminka na světě. Pak jsme si posílali auta, tancovali a jezdili na kole a po koupeli zalezli do postele. A pak to začalo ;-)
A můj tatínek má dnes šedesát a už se cítí lépe. Odmítl zůstat doma a v pondělí se vrací do víru pracovních povinností.
A oslava .... tentokrát jsme ty zimní oslavy nějak nestihli. Takže asi nakonec někdy v létě s Martinem uspořádáme velkou narozeninovou party pro naše děti, pro oboje naše rodiče i pro sebe navzájem.

Tož ještě dokumentace života v jeslích pro našeho dědečka ;-)

Když jsem viděla i jiné fotky z jeslích, tak jsem pochopila, že tlačit ostatní děti na autě je oblíbená Ondráškova zábava ;-) Občas si však i nasedne.

ÚT - Autíčko, máslíčko

Den začal tak nějak dobře. Dítka se probudila po čtrvt na osm, vlezla za mnou do postele, chvíli jsme se mazlili a pak rychle vstali, oblékli se, vypili kakao a vyrazili do jeslí. Bylo celkem teplo, tak cesta byla příjemná. Navíc se mi zdá, že jsem už i trochu zrychlili. Příště nám to musím stopnout ;-) Děti mi nedaly ani pusu ani nezamávaly a už valily za kamarády. Do práce jsem šla strašně spokojená. Asi mne i děti uklidnilo to, že už tu máme zase náš běžný řád, na který jsme zvyklí.
V práci jsem se konečně vrhla na vyřizování školky. V jeslích nás přihlásili už do jedné školky, která se zdá celkem fajn, ale je daleko. Takže jsem se snažila obvolávat školky bližší a zároveň pozjišťovat, jak je to s tou komisní "jardin d'enfents", což by bylo asi nejlepší. Fungují totiž jako Montessori školka. Výsledek mého snažení byl nulový. Ale alespoň jsem zvládla vyzvednout si novou SIM kartu (hurá, už existuji) a zablokovat a objednat nové karty.
Odpoledne jsem vyzvedávala děti ze školky a zrovna odcházela jedna maminka s dítkem. Ale za chvíli se vrátili a vraceli batůžek, že prý není jejich. A dostalo se jim vysvětlení, že za to můžou dvojčata (pořád o nich mluví jen jako o "jumeaux"), která pořád chtějí nosit batůžek a že pobláznili i ostatní děti ;-))
 Když jsme vyšli před jesle, dítka se mne ptala: "Pojedeme autíčkem?" Vysvětlila jsme jim, že auto má tatínek, takže musíme pěšky. Jenže jsme pořád potkávali "autíčka, stromečky, světýlka, měsíček". K večeři jsem jim nabídla polévku a chleba. A Ondra hned: "S máslíčkem?" .... já jsem netušila, že na ně chrlím tolik zdrobnělin, bo kde jinde by to asi vzali ;-)
Ještě, že si doma hrajeme s Ferari, Trabantem, mašinkou či vlakem a policajty. A jezdíme na kole a na motorce. A Markétka spí s miminem. Ondra sice s pejskem, ale taky by mohl spát s psíčkem a to by bylo horší ;-)
Naše jesle nejsou špatné ...

určitě tam dbají na hygienu ;-)

PO - Táta odjíždí

Tož nám dnes odjel tatínek. Nejprve mne ještě hodil do práce a dítka zavezl do jeslí (dnes musely mít batůžky, bez nich odmítaly opustit byt) a pak se doma ještě balil (a hledal techničák k našemu starému Formánku). Na oběd byl stále doma, tož jsem mu přinesla sushi, rozloučili jsme se, ještě mne hodil do jeslí a davaj ... na Rozvadově byl kolem desáté a v pět ráno už spinkal (alespoň na chvilku).
Já jsem si odpoledne došla pro dítka a z jeslí jsme šli pěšky. Bez protestů, jen Ondra si ze začátku nesl batůžek v ruce. Část cesty jsem prokecala s Bětkou, což dětem většinou vůbec nevadí, i když se jim nevěnuji. Bětka opět obdivovala, jak mám ty děti zmáknuté, jak jsou hodné, jako mne poslouchají, jak povídají. Jó, kdyby věděla, jak to občas u nás vypadá ;-) Doma jsme svlékli bundy a opět nadali batůžky. Markétka s batůžkem na zádech i večeřela. Na motorce či kole ho potřebují mít na zádech oba dva ;-) A samozřejmě s batůžky znovu spali i v postýlkách.
Žádná fotodokumentace, takže si vypomůžeme vánočními fotkami z jeslí. Jak je vidět oba dva to fotografování nadchlo.

Zatímco Ondrášek vypadá nepřítomný, spící, možná smutný, Markétka má zcela jiný výraz ;-)

Je vidět, že si je pan fotograf vyloženě získal ;-)

NE - Venku je sníh

Jó, ostudy. Včera tam byl alespoň shopping, ale dnes jsme se ven vůbec nedostali. Nějak jsme po tom divokém příjezdu potřebovali spočnout. Navíc Martin zítra odjíždí. Takže v Bruselu je sněhu, že to tu nepamatují, a my sedíme doma. Nicméně dopoledne bylo interessantní, takové fajně líné. My leželi v posteli a děti si sami hrály. Pak se udělal oběd a šly spát pro změnu děti. A odpoledne jsme tu pak měli divoké automobilové závody, které jen občas narušovala točící se káča.
Jo a měla jsem velkou radost, že jsem zrušila dnešní Motýlky. No uvidíme, kolik mi přijde Motýlků příští týden.

SO - Anderlecht Shopping

Tak pěkně snídani a hurá na výpravu za sáňkami. Dnes jsme to vzali směr Anderlecht, kde je obrovský obchod se sportovními potřebami. Nic. Nic. Nic. Jen nějaké zbytky lyží, ale neměli ani brusle. Jediným pozitivním výsledkem výletu do Anderlechtu byla jízda na kolotoči v obchodním centru. Na kolotoč jsme dítka dali, protože zájem projevila Markétka. Hrozně se jí líbilo jedno růžové autíčko. A protože Markétka tuto zábavu většinou striktně odmítá, tož jsme neodolali její touze. Jeli dvě jízdy; Markétka neopustila své růžové autíčko, Ondrášek první jízdu jel v autobusu, druhou v mašince. Markétka se strašně šťastně usmívala a my litovali, že to nemáme jak zaznamenat. Oběd pro změnu zajistila IKEA v Anderlechtu. Doma dítka šla spát a probudila se, až když byla tma. Tož jsme ani ven nešli. Jsme teda ostudy.
Tož jsme alespoň zatopili v krbu. Bylo to strašně fajn. Seděli jsme všichni čtyři po tmě a koukali do ohně. Trošku smutné je, že krb je tak úzký, že je spíše na efekt než na vytopení. Nojo, Brusel, tady zima nikdy není ;-/

Když máme tatínka doma, tak já mám pracovní koutek na okně. Odtud také realizuji "dálkové telefonování", většinou i s dětmi.

Ještě pohled z druhé strany ;-)

Protože máme doma fakt strašnou zimu, koupili jsme včera dřevo, abychom mohli zatopit v krbu.

Ondráškovi se to moc líbilo.

Seděli jsme na zemi kolem krbu a já se rozhodla, že si vyfotím tatínka s dětma. Markétko, jdi k tatínkovi, ať vás můžu vyfotit vsechny tři.

Ale mami, já přece stačím ;-)

Tož alespoň ještě tatínka ...

A večer jsme pak dokumentovali zasněžený Brusel, bo dnes napadlo alespoň 10 čísel.

A ještě jednou, tentokrát už bez PC displeje ;-)

Večer mi Martin ukazoval fotky z Indie. Naprosto chápu, že je tak zrelaxovaný. Teplo a slunečno celou dobu, zajištěné jídlo a na práci jen meditace a rozebírání poselství. Fakt bych si taky dala říci.

PÁ - U Mileny a Hermana

Tož dnes jsme pozvaní k Mileně a Hermanovi. Nejprve jsem vůbec nechtěla jít nakupovat, i když mne Martin přemlouval. Smířil se, že to tak bude, ale já ho překvapila změnou názoru. K té sněhové nadílce nutně potřebujeme sáńky nebo boby. Jenže v Bruselu to nevedou a pokud přece jen pár kousků někde měli, tak to asi už bude vyprodáno. Sníh tu leží už třetí týden. Nejprve Carrefour - nic tam nebylo, ale alespoň víme, jak vypadá. Pak jsme zamířili do doporučených shopu v Zaventem a nakonec se stavili na večeři v IKEA - přece jen musíme před návštěvou nakrmit děti.
K Hermanům jsme dorazili až v osm (sic!), stihli jsme tam udělat velký povyk (dítka všechny přítomné jako obvykle nadchla) a  v devět už šli domů.
A protože jsme akorát dnes obdrželi vánoční fotky z jeslí (i s přáním veselých Vánoc, které jsem původně chtěla rozeslat před Vánocemi - holt smůla) a žádná jiná fotka z dneška není, přikládám jednu z nich.