324. den - PÁ

Tož jsem noc na dnešek strávila s dětmi v posteli. V jedenáct se mi tam nastěhovali a už se jich nešlo zbavit. Ondrášek, jak jsem předpokládala, spadnul z postele. Naštěstí jen jednou a naštěstí se mu nic nestalo. Spal totiž na té straně postele, kde je tatínkův crosstrainer. Markétku jsem musela několikrát za noc rovnat, bo ta pro změnu spala na bříšku se spodní částí od pasu svěšenou dolů z postele. Ráno se probudili už v sedm. Nejdříve po mně pořvávali, že chtějí "bíčo" (to už je lepší varianta, ještě před měsícem bylo to prví písmeno neznělé), pak pochopili, že ještě chvíli nevstanu, tak se alespoň honili po posteli a já sloužila jako překážka, kterou je nutno několikrát a několikerým způsobem překonat. I na obličej mi stihli dupnoutbs.
Náš večer po příchodu z jeslí, stejně jako tři předcházející večery, byl vyplněn večeří. Stihli přitom i malovat, jezdit s autem a kočárkem a jiné věci, ale prakticky až do ulehnutí do postele pořád jedli a pili. S pusinkou na dobrou noc jsem pokojíček opouštěla až v osm. Nu a pak už mi to nedalo a dala jsem se do hledání "období vzdoru" a zdá se, že je to tady. Absolutně nemám šanci se trefit do toho, co chtějí. Nejdříve mléko nechtějí, když jim ho vezmu, tak řvou, že ho chtějí, vrátím-li ji hrnečky, tak zase řvou, že to nechtějí. Nejvíce zabírá, když jeden z nich chce a já mu pak nabídnu porci toho druhého. To si ten druhý najednou uvědomí, že to chce a opravdu to začne pít či jíst.
Ondrášek to tak dnes měl s mlékem, jogurtem i houskou. Zvláště nad jogurtem se dnes vztekal tak moc, že jsem si odběhla pro foťák, že ten výraz v tváři musím zachytit. Jenže, než jsem se vrátila, tak miska s jogurtem ležela odmrštěná na zemi a Ondrášek byl celý od jogurtu a řval hrůzou nad tím, co udělal (fakt vypadalo, že ho to překvapilo) a jak je špinavý. Tož jsem tu spoušť vyfotila, ale on byl opravdu tak smutný, že to sem nemůžu dát. Markétka zatím spokojeně pojídala.

A za chvíli už spokojeně pojídal i Ondrášek.

V jedenáct se opět probudili, ale SNAD se mi je podařilo uklidnit mlékem, čistou plinkou a spoustou pusinek, takže bych mohla být dnes ve své posteli sama.
Jo a strašně je uklidňuje počítání. Vždy ve výtahu počítají patra. Nejlépe jim to jde od pěti do osmi - osm odměrek jsme měli na jednu dávku sunaru.