316. den - ČT

Tož dnes se mi dobře vstávalo. V šest ráno se mi sice prťata nastěhovala do postele, ale brzy jsme všichni znovu usnuli. A já se probudila ve čtrvt na devět a prcci až půlhodinu po mně. Dítka byla rozverná, hrozně aktivní, ani převléci se nadala, ale ani snídani nepožadovala. Když už jsme se k tomu převlečení dostali, Markétka odmítla plínku a tím určila charakter dnešního dne - byl to mokrý den. Nejen, že se Markétka dvakrát počůrala, ale také jsme všichni tři několikrát za den svrhli nějaký ten tekutinou naplněný hrneček.
Co bydlíme na Ambiorix, dítka jsou strašně závislá na svých mazlíčcích; Marky na miminu a Ondrášek na pejskovi. Dokonce, když si spolu prohlížíme fotky, jsou nadšení ze sebe navzájem, maminky, tatínka a dalších příbuzných a přátelích, ale objeví-li se tam pejsek či mimino, začnou oba dva štěkat nebo volat mimino. Pejsek ani mimino ještě jména nemají, protože Markétka i Ondrášek mají problém pochopit, co to jméno je. Když se jich zeptám, jak se jmenují, obyčejně začnou kroutit dlaně a vykřikovata "tak, tak, všelijak". Tož to cvičení z velmi brzkého mládí už raději nepraktikujeme.
No a tady jsem vyfotila své miláčky při láskyplné péči o jejich miláčky.

Dlouho však pózovat nevydrželi, bo oni potřebují být stále v pohybu, zvláště pak naše torpédo Ondrášek. Nejen, že neustále běhají, jezdí na motorkách, lezou po židlích a po stole, podlézají postel, zasunují se do mezer, běhají po čtyrech, ale v poslední době na ně přišlo sunutí se dozadu po zádech, což užívali ke svým prvním přesunům z místa.

Oba se navíc už dlouhou dobu snaží o skákání. Je to strašně humorné, asi se přece jen přemůžu a šáhnu po kameře, abych to zaznamenala. Markétka při běhu často skáče jak kobylka a Ondrášek jako koníček s jednou zchromlou nohou. Nicméně oba začali i breakovat; rozběhnou se a skočí na kolena. Nebo taky skáčou z kolen na kolena - tyto skoky jim fakt jdou, ale mně jen z toho pohledu strašně bolí vlastní kolena. A chvilkami mám pocit, jakoby se Ondra rovzpomínal na svoje počátky lezení. Vůbec mu to nešlo a strašně dlouho se pohyboval jako delfínek na suchu; vzepřel se na ručičkách, vymrštil se vpřed a skočil na bříško :o)
Po obědě si dítka "dáchla" na více než dvě hodiny. Nejprve se probudil Ondrášek. Nalezla jsem ho probuzeného v usměvavé náladě, ostatně jako skoro vždy v poslední době. Aby moc nekřičel, neběhal, neskákal a  nevzbudil tak Markétku, šli jsme se dívat z okna na auta, autobusy a motorky.

(Jojo, kytička je trošku uschlá, ale ona teď dlouho žila zapomenutá v Holešově, takže teď je jakoby v lázních a určitě se brzy spraví.)
Asi za 10 minut za námi přišla Markétka s nádherným úsměvem na tváři. Měla jsem z toho strašnou radost, bo v poslední době je trošku kontrastní k pořád neuvěřitelně veselému Ondráškovi. Nojo, holky jsou holt napřed a moc přemýšlí. Navíc Ondra ji často ve svém nezřízeném a nekoordinovaném veselém rozpohybování pořádně praští. Pravda, občas ji praští či kousne záměrně. Ale Marky, zdá se, občas taky začne řvát bez toho, že by se ji Ondra jakkoliv dotkl, ale s účelem vyvolat dojem, že ji ublížila a je tedy třeba, aby byl rodičovskou autoritou usměrněn. Sama si vzpomínám, jak jsem takhle jako strašně malinká škodila svému mladšímu bráškovi. Kluci holt ten život berou jednoduše přímočaře, kdežto holčičky to už od malinkata řádně promýšlí. Po Ondrovi sice řvu v jednom kuse (bo je jak neřízená střela, kterou nelze zastavit), ale s Markétkou mám už teď občas velmi vážné spory. "C'est la vie."
Po svačince jsem děti velmi mile překvapila, bo jsem vyndala Ondrovo auto a Markétčiny golfky. To byl nářez !!! Nicméně vzhledem k té závratné rychlosti s jakou se přemísťovali po celém bytě, musím skutečně ocenit jejich šikovnost - vždy to zvládli zkoordinovat tak, aby nenarazili do dveří a stěn (nábytku tady zase tolik nemáme, tak to tak problematické neměli). Měli obrovskou radost, protože jak auto, tak golfky byly schovány na dost dlouhou dobu. Tož jsem to jejich řádění dokumentovala. Ale rozhodla jsem se začít fotit mimo automatiku a bez blesku. Tak z té hromady fotek je jich použitelná opravdu jen hrstka.

Už trošičku zklidněný Ondrášek se svým autem.

A tady také Markétka s golfkami.

Chvíli dokonce vozili i své mazlíčky, což je velký pokrok, bo donedávna snesli vozit jen sami sebe navzájem a to taky jen někdy. Všechno ostratní nemilosrdně letělo ven. Ale dneska mimino i pejska svezli i na motorkách.