321. den - ÚT

Tož dnes jsou v Čechách velké oslavy a my Češi v Belgii makáme jak šroubci ;-)
Ale Ondra proti tomu hned po ránu protestoval. Čekali jsme strašně dlouho na autobus a děti to v pohodě vydržely. Ale pak, když už jsme vystupovali, tak se Ondra naštval a po celou cestu do jeslí protestoval hlasitým řevem a občasným lehnutím si na zem. Fakt jsem byla ráda, že jsem ho nakonec mohla "odevzdat".
Během cesty pro děti do jeslí začalo pršet, ale když už jsme šli s dětmi dom, tak už byla průtrž mračen; promokli jsme na kost. Doma jsme se svlékli všichni do naha a já pak honila děti, abych je alespoň trochu přioděla :o)) Rychle jsem dala prát a moc si pochvalovala dětskou pojistku. Ondrášek na pračce mačkal, co mohl, točil kolečkem dokola, ale pračka si dál prala podle toho, co ji nastavila maminka ;-))

Zatímco Ondrášek byl zaujmut domácími pracemi, Markétka se věnovala činnosti intelektuálské. Svou oblíbenou knížku předčítala nahlas.

Potom dítka pochtívala Andrejku, tož jsme zavolali do Oder a popovídali si s Andrejkou, babičkou, dědečkem a Honzíkem. Tož popovídali, tak se to úplně říci nedá, bo hlavní proslov měl Ondra. A že umí řečnit!! Má takový jemně diktátorský styl; chvíli mluví potichu, za chvíli kričí, pomalu a rychle .... ani tu snad nebudu prezentovat, koho mi připomínal :o)) Že by výstraha při příležitosti 17. listopadu ??
Jenže pak najednou z ničeho nic přestal fungovat notebook a vůbec se nechtěl znova zapnout. Děti byli v "cukuletu" ve vaně, v pyžamu a spící a maminka hystericky volala tátovi, ať ji "pro všechno na světě" (:o)) zachránil její laptop. A táta i na dálku zachránil. Ale fotky se musí zazálohovat co nejdříve.