Slůňata si už delší dobu pořádají branné závody. Běhají, prolézají, přelézají, skáčou (tím jejich krásným způsobem); vždy to jeden vymyslí a druhý ho následuje a občas si během hry vymění role a lídrem je ten druhý. Taky spolu tancují a zpívají. Sami od sebe. A když jeden začne něco zpívat, ten druhý se k němu přidá a oba zpívají to samé. Pro někoho nezasvěceného či nenavyklého melodiím lidových a dětských písniček to může být těžké na rozeznání, bo jejich výslovnost ještě není naprosto čistě zřetelná ;-) No ale dnes ráno mne přece jen překvapili: jasným lídrem byl Ondrášek a Markétka ho následovala. Běhali v kuchyni od radiatoru ke dveřím, objížděli na motorkách obyvák, přelézali židle, plazili se, chodili po čtyřech a celé to kombinovali ještě s "bác", na jehož vyřčení skočili, opravdu "skočili", žádné pomalé lehnutí to nebylo, na bříško na zem. Nefotila jsem to, ani nenatáčela, jen jsem na ně v němém úžasu zírala.
Martin odstěhoval poslední věci z Holešova a mezi těmi, co dovezl do Bruselu, byl i obruč hula. V Holešově si s ní děti hrávaly, občas byla používána i na různých cvičeních, na které jsme tam docházeli, a naposledy jsme si ji společně užili tady v Bruselu na sokolském Cvičení s krtečkem, na kterém jsme byli někdy v polovině září. Jenže od této soboty, co táta hula hoop dovezl, v ní děti tancují a točí se a zpívají. Tož přemýšlím, zda je to jejich vlastní aktivita (což je samozřejmě dost možné, bo neustále něco vymýšlí), anebo je to rekvizita užívaná v jeslích. Asi je to jedno, že :o)
V ruce mají housky. V poslední době večeří tak extenzivně, že nemám sílu je držet po celou dobu v kuchyni.
Oni nejen tancovali, ale také si u toho zpívali.
Byli přitom naprosto úžasní !
A já jsem v práci zavalena knihami. Makám, až se ze mne kouří. Dnes jsem dokonce vynechala oběd a francouzštinu. Jo a všem zaměstnancům a jejich rodinám bylo nabídnuto očkování proti prasečí chřipce (zdarma, samozřejmě). Ale my se očkovat nenecháme. Já ale věřím na to vyplachování nosu slanou vodu a častější pití teplých nápoju a stejně jako lidé z Balkánu, Ukrajiny či Ruska věřím také v zázračnou moc česneku a cibule. Ale to, co jsem si připravila dnes už nebyla česneková pomazánka, ale pokus o sebevraždu česnekem. Děti neodolaly a ochutnaly ... jen na špičce lžičky, Ondrášek si přišel i dvakrát, ale pak už oba prskali.
Zítra budeme mít s dětmi rajčatový salát s cibulí :o)
1 commentaire:
Jsou to fakt sladcí tanečníčci:-)
Enregistrer un commentaire