333. den - NE

Tož takhle to u nás vypadalo na večer, když jsem chtěla děti svléknout a dát do vany.

Podařilo se mi je postupně odchytnout a svléknout jim alespoň punčochy, aby si nanabili "čuňu".

Honili se především kolem stolu. Ondrášek ve vedoucí pozici a Markétka hned za ním.

Ale občas zrychlil a Markétce zdrhnul. Taky Markétka s sebou tahala spoustu věcí.

Ale nakonec jsem je dostihla a hodila do vany. I ve vaně je to bavilo a vůbec nechtěli ven. Nakonec jsem je přemluvila a v ložnici oblékala do spacího. Markétka si nechtěla nechat dát punčocháče ode mne, ale Ondrovi klidně nožku nastavila. Vypadali tak kouzelně, že jsem musela vyběhnout pro foťák.

Také dnešní ráno se mi nechtělo z postele. Jenže tentokrát i proto, že jsem se bála zjišťovat pravdu o laptopu. A taky že se nerozběhl. Tož jsem se rychle podívala, zda na nějaké flashce nezůstaly písničky z předchozích motýlků, abychom měli vůbec na co dnes po obědě tancovat. Naštěstí se jedna nesmazaná našla. K tomu jsem si říkala, že dáme ještě "per huba" koledy ... tož Motýlci nebyli špatní, ale už jsme zažili lepší dny. Výborní byli ale Markétka s Ondráškem. Sice moc nespolupracovali (stejně jako většina ostatních dětí), ale alespoň neprudili. Honili se po tělocvičně a byli naprosto spokojení. Jo a ačkoliv je to za rohem, jeli jsme autem. Usoudila sem, že vyjetí z garáže a zaparkování bude časově méně náročnější než oblékaní a svklékání děti. A navíc potřebuji trénovat.
Po návratu domů se mi podařilo po nějaké chvilce děti umluvit k odpolednímu spánku. Tak se bránili a nakonec spali dvě hodiny. A samozřejmě neodolala jsem a zkusila počítač ... ;-)
Tož jsem hned napsala tátovi, že to funguje. A on odepsal, že je to fajn a že už je v ashramu (Penukonda) a že dnes celý den prali, aby měli zítra v čem chodit, bo zítra to už začíná. Ale že je jich tam zatím málo, ale prvního by mělo přijet 250 dalších lidí.