Přespala jsem u Gosi a Sebiho. V tuto chvíli jsem ještě netušila, že u nich budu spát a bydlet další tři týdny. Po ránu telefonát do realitky a landlady. Konzultace s kdekým, ale především s Michalem, polským právníkem z naší unit. Zaslány dva doporučené dopisy - landlady a realitce.
A večer byla party - fondue u Gosi a Sebastiana spolu s Hermanem a Gosiou. Kolem desáté jsem odpadla.
vendredi 31 juillet 2009
jeudi 30 juillet 2009
211. den - ČT
Do práce jsem šla jen na půl dne, bo na druhou bylo naplánované setkání s landlady. Konečně to bude podepsané a já budu mít pokoj. Ale v metru jsem dostala telefonát, že paní nemůže ve dvě, ať příjdu až ve tři. Naštvalo mne to. Byla jsem tam ve tři a ještě 10 minut čekala. Nakonec teda podepsáno, jenže ouha ... Oni chtěli, abych podepsala stavy elektroměru, vodoměru a kalorimetrů. Bránila jsem se, ale nakonec jsem usoudila, že se mnou jednají férově a podepsala. Landlady řekla, že ji nevadí, nastěhuji-li se už dnes. Tož jsem chtěla klíče, ale ouha ... prý si je mám vyzvednout u domovníka. "Vaše francouzština je výborná, to vy zvládnete." Odjezd na Ambiorix, domluva s domovníkem převzetí klíčů a stěhování od Sebastiánů. Ale ouha ... do takového bytu nemůžu přivést děti. Tapety jsou částečně odlepené ze stěn, na zdech jsou hřebíky a stěny jsou neuvěřitelně zašlé a špinavé. Do prdele!! Houston, we have a problem.
Dětičky byli v Pardubicích nejen s babičko a dědečkem ale také s bratrancem Radimkem. A ten se rozhodl, že je doveze ukázat do Stolan. A jeho rodiče mi poslali pár foteček. Děkuji .o)
Dětičky byli v Pardubicích nejen s babičko a dědečkem ale také s bratrancem Radimkem. A ten se rozhodl, že je doveze ukázat do Stolan. A jeho rodiče mi poslali pár foteček. Děkuji .o)
Tož tady je babička a dědeček se všemi svými vnoučaty: čtyřletým Radimkem, rok a půl starými Slůňaty a tříměsíčním Karolínkou. Tak maličká a už na motorce :o)
A tady se Slůňata prohání (no spíše stojí) na motorkách.
Děcka, kam to koukáte? Jéé, traktůrek.
Tož jedem, ne!
mercredi 29 juillet 2009
210. den - ST
Po ránu cesta do Prahy: Pendolíno bylo plné, ale i obyčejný rychlík mne dovezl včas. Epso testy se mi zdály být celkem lehké, ale to vůbec nic neznamená :-) Ještě před začátkem jsem si stačila domluvit rande z Žofijí, což mělo za následek, že na letiště jsem rozhodně střízlivě nedorazila. Ještě rychlý telefonát Gosie a už hurá do letadla. Tentokrát jsme měli jen 15 minut zpoždění. Postel u Sebastiánu na mne už čekala.
samedi 18 juillet 2009
vendredi 17 juillet 2009
jeudi 16 juillet 2009
197. den - ČT
Fakt že jo. Markétka čůrá i kaká do nočníku. Nevím, jak ve školce, ale doma naprosto pravidelně. Teda, když to stihnu ;-)) Oba pak nočníky ještě využívají jako odrážedlo, vozíček a klobouk - bohužel ;-)
mercredi 15 juillet 2009
196. den - středa 15. července
Tak jo, maminka opět přisuzovala dceři zlé úmysly a ona zatím zase začala chořet. Asi od půlnoci celá hořela. A přes veškeré mé snahy během noci jí teplota neklesla a tak jsem telefonovala do práce a do jeslí, že dnes zůstáváme doma. Byl to dost náročný den; Ondrášek řádil jak černá ruka. Je to strašná změna, když se člověk žijící s dětmi v samostatném domě najednou ocitne v činžáku. Navíc je tu laminátová plovoucí podlaha a na té je slyšet, i když upadne list papíru.Takže hluku tu bylo i během nehlučné zábavy strašně moc. Ale samozřejmě, že u nehlučné zábavy nezůstalo ;-) Kolem páté konečně Markétce klesla teplota a tak se přidala k Ondráškovi. A to byl teprve šrumec ;-)
Zdá se mi, že se Markétce klube špičák a tak to její choření přisuzuji zubům. Doufám, že zítra už bude O.K. Spát jsme šli už v sedm a ona měla opět teplotu. Tož uvidíme.
Zdá se mi, že se Markétce klube špičák a tak to její choření přisuzuji zubům. Doufám, že zítra už bude O.K. Spát jsme šli už v sedm a ona měla opět teplotu. Tož uvidíme.
mardi 14 juillet 2009
195. den - úterý 14. července
Tož a dnes má svátek naše tříměsíční sestřenice Karolínka. A naše Markétka má nějaký blbý den. Původně se zdálo, že blbý den bude mít Ondra, bo vstával už v pět. Ale v jesličkách prý byli oba dva velmi spokojení. Nicméně, když jsem pro ně přišla, tak mne Markétka minula velkým obloukem a už si to mašírovala ke kočárku a hurá domů. Ondra přišel obejmul mne a nechtěl se mne pustit. Dnes jsem na ně byla připravená a měla jsem sušenky, aby mohli něco papat, než přijdeme domů. Ale Markétkce to nebylo dosti, tak po mně křičela a nepřestala ani doma. Snažila jsem se ji nabídnout všechno možné, ale nic ji nebylo po chuti. Nejprve se tvářila, že chce jít ven, pak zase nechtěla. Asi po hodině doma se se mnou i pomazlila. Měli jsme videokonferenci s tatínkem, což je oba rozveselilo. No a pak jsem chtěla jít s nimi spinkat, aby se jim lépe usínalo. Ale Markétce to také nebylo po chuti, takže jsem je po hodině snažení dala do postýlek. Ondrášek usnul hned, ale Markétka ... Nakonec vyhrála, šla spát do velké postele. Nejprve to vypadalo, že mne vezme na milost, ale pak se ode mne odvrátila a stačilo ji, že vyhrála velkou postel.
dimanche 12 juillet 2009
193. den - neděle 12. července
Dnešní noc byla strašná, ale přežili jsme ji všichni !!
Nicméně, teď v 10 ráno už zase pocitˇuji k dětem lásku :o)
Nicméně, teď v 10 ráno už zase pocitˇuji k dětem lásku :o)
vendredi 10 juillet 2009
191. den - pátek 10. července
Konečně je tu pátek. Já už se tak těším, že budeme s dětičkama spolu celý celičký víkend !! Děti jsou neuvěřitelné štěstí. Dokud jsem je neměla, tak jsem to jen tušila. Teď to však denně zažívám. Je to nevysvětlitelná nádhera. Mělo by to tu teď s nimi být složitější a objektivně to asi složitější je, ale je to tu s nimi mnohem jednodušší, než třeba byly ty dva týdny, co jsem tu strávila bez nich. Protože bez nich je člověk jako bez ruky, bez nohy, bez očí. Jsou zkrátka mojí součástí. A když jsem bez nich, tak mne kus chybí.
Včerejší úspěšný den se promítl do začátku toho dnešního. Bojím se sice jásat, bo "pos*at se může vždycky všechno", ale je mi lehčeji. Markétka sice ráno opět vstávala v šest a chtěla jít hned "kakat", ale ještě předtím stihla dojít s něčím do odpadkového koše a pak svou malou potřebu a po půl hodině i velkou potřebu udělala tam, kam se patří. Ondrášek se navykle probudil taky a byl po ránu strašně milý a mazlivý. Pak následovala má snaha udržet divochy co nejvíce v klidu. Přeci jen pro většinu lidí v Belgii je ještě sedmá ranní hluboká noc.
S pocitem míru v duši přišel i bláznivý nápad vyrazit do práce na vysokých podpatcích. Byla jsem dnes nesmírně elegantní, což asi dobře kontrastovalo, když jsem po rozbitých, špinavých a notně pokálených bruselských chodnících tlačila naše rovněž dost jeté golfky. Příjemné překvapení mne čekalo, když jsem odpoledne vyzvedávala dítka. V jeslích se jim moc líbilo, výborně spolupracovali a vypadali, že si to opravdu užívají. Markétka byla celou dobu dole s Ondrou a ostatními dětmi. Jen na spaní byla jako jediná oddělena od ostatních, protože "she is dangerous". Cestou domů jsme se zastavili na trhu na Place des Chasseurs Ardennais a nakoupili ovoce. No a po šesté jsme měli rande se Sebim v Cinquantainaire. Děti měly ohromnou radost, že ho vidí. Po parku jsme běhali až do osmé, takže jsme se dnes do postele dostali trošičku později. Zvažovala jsem, že bych Markétce na noc nedala plínku. Ale nakonec jsem si to rozmyslela a posunula to až na dobu, kdy budeme mít pračku :o))
Včerejší úspěšný den se promítl do začátku toho dnešního. Bojím se sice jásat, bo "pos*at se může vždycky všechno", ale je mi lehčeji. Markétka sice ráno opět vstávala v šest a chtěla jít hned "kakat", ale ještě předtím stihla dojít s něčím do odpadkového koše a pak svou malou potřebu a po půl hodině i velkou potřebu udělala tam, kam se patří. Ondrášek se navykle probudil taky a byl po ránu strašně milý a mazlivý. Pak následovala má snaha udržet divochy co nejvíce v klidu. Přeci jen pro většinu lidí v Belgii je ještě sedmá ranní hluboká noc.
S pocitem míru v duši přišel i bláznivý nápad vyrazit do práce na vysokých podpatcích. Byla jsem dnes nesmírně elegantní, což asi dobře kontrastovalo, když jsem po rozbitých, špinavých a notně pokálených bruselských chodnících tlačila naše rovněž dost jeté golfky. Příjemné překvapení mne čekalo, když jsem odpoledne vyzvedávala dítka. V jeslích se jim moc líbilo, výborně spolupracovali a vypadali, že si to opravdu užívají. Markétka byla celou dobu dole s Ondrou a ostatními dětmi. Jen na spaní byla jako jediná oddělena od ostatních, protože "she is dangerous". Cestou domů jsme se zastavili na trhu na Place des Chasseurs Ardennais a nakoupili ovoce. No a po šesté jsme měli rande se Sebim v Cinquantainaire. Děti měly ohromnou radost, že ho vidí. Po parku jsme běhali až do osmé, takže jsme se dnes do postele dostali trošičku později. Zvažovala jsem, že bych Markétce na noc nedala plínku. Ale nakonec jsem si to rozmyslela a posunula to až na dobu, kdy budeme mít pračku :o))
jeudi 9 juillet 2009
190. den - čtvrtek 9. července
Tož dnes jsem tak vyčerpaná, že jsem dětem dala málem na hraní zapalovač. V poslední vteřině mi došlo, že to asi vhodná hračka zrovna není. Den začal slibně: Markétka se probudila, postavila se v postýlce a volala "kakat, kakat" a pak se vymočila ne do hrnce ale vedle něj a hrmádku udělala ve skříni. Ondrášek to pak hodil taky na zem, ale tam to byla moje chyba. Na nočník ještě nechodí, hned po probuzení pokakaný nebyl a já ho nechala dlouho lítat bez plínky. Když jsem děti začala oblékat, Markétka začala plakat. Chjo, z jesliček je tak vystresovaná, že už pláče i doma a dělá mi naschvály s vyprazdňováním. Abychom nepřišli moc brzo do jeslí, chodili jsem ještě dlouho kolem budovy. A pak mne vyhodili tak rychle, že jsem se ani nestihla zeptat, zda můžeme chodit na půl devátou. To mi naštěstí potvrdili odpoledne, ale prý jen proto, že jsem "toute seule".
Kolem druhé odpolední jsem konečně podepsala smlouvu na byt a zaplatila nájemné na srpen. Tož se zdá, že snad budeme bydlet :o)) Je to v devátém patře na Square Ambiorix, dětské hřiště hned před barákem. Lokace je výborná, je v tom garáž, tož uvidíme ...
Odpoledne jsem běžela pro děti a dnes mi je obě pochválili. Markétka neplakala, byla fajná, jen odmítala odpoledne spát. Pořád museli stát u její postýlky, protože Marky se neustále snažila přelézt, "crying and jumping from the bed all the time". Takže prý koupí síť, kterou dají nahoru na postýlku, aby jim naše malá slečna z postýlky neskákala. No, jsem zvědavá, jak je Marky zase převeze. No a potom je překvapila během dne, když najednou byla celá nahá. Naše dcera totiž, když chce na záchod, tak to nejen hlásí, ale taky se na to připravuje. A nesvléká si jen kalhoty a plínku, ale svléká se celá. Alespoň se v jeslích nenudí :o)) Jen nevím, zda Markétka zase byla v patře s miminy a Ondrášek dole. Zeptám se zítra.
Takže podepsaná smlouva a dítka mohou chodit do jeslí už v půl deváté ... opravdu velké šutry mi spadly ze srdce. Doma jsem do sebe rychle navalila své dnešní již čtvrté kafe, s dětmi jsme se najedli a pomazlili (vytváříme většinou takovou mazlící se kouli :o)) a když už jsem byla schopna rozeznávat svět (tzn. nedávat dětem zapalovač na hraní), vyrazili jsme do parku. Protože pršelo, šli jsme jen s kočárkem a pejskem a kočičkou na provázku. Slůňátka jsou hodně zvyklá na pohyb a mám trošku strach, že v jeslích se jim ho dostatečně nedostává. V parku hned běhali sem a tam, užívali si travičky a byli strašně veselí. Pak jsme míjeli lavičky, pod kterými bylo množství vajglů, které opět upoe. utali jejich pozornost. Naštěstí už je nestrkají do pusy, ale chodí s nimi do odpadkového koše. Ale vypadali, že to tam neopustí, dokud to nevysbírají celé. Tož jsem je musela násilím odvléci. Zase běhání, výskání, rvačka o kočárek a vzápetí o kočičku a pejska. A pak schody ... Tam jsem ztrávili déle než půlhodinu. Ondrášek pořád chodil s kočárkem po schodech nahoru a dolů. A Markétka chodila bez kočárku, což bylo těžší. Takže po 20 minutách vzala kočárek Ondráškovi a jezdila zase ona nahoru a dolů. Spát jsem šli tentokrát až po osmé, ale dítka usnula takřka okamžitě. Tož hlavně ať nevstávají zase v šest, bo ukočírovat je až na povolenou půl devátou ...
Kolem druhé odpolední jsem konečně podepsala smlouvu na byt a zaplatila nájemné na srpen. Tož se zdá, že snad budeme bydlet :o)) Je to v devátém patře na Square Ambiorix, dětské hřiště hned před barákem. Lokace je výborná, je v tom garáž, tož uvidíme ...
Odpoledne jsem běžela pro děti a dnes mi je obě pochválili. Markétka neplakala, byla fajná, jen odmítala odpoledne spát. Pořád museli stát u její postýlky, protože Marky se neustále snažila přelézt, "crying and jumping from the bed all the time". Takže prý koupí síť, kterou dají nahoru na postýlku, aby jim naše malá slečna z postýlky neskákala. No, jsem zvědavá, jak je Marky zase převeze. No a potom je překvapila během dne, když najednou byla celá nahá. Naše dcera totiž, když chce na záchod, tak to nejen hlásí, ale taky se na to připravuje. A nesvléká si jen kalhoty a plínku, ale svléká se celá. Alespoň se v jeslích nenudí :o)) Jen nevím, zda Markétka zase byla v patře s miminy a Ondrášek dole. Zeptám se zítra.
Takže podepsaná smlouva a dítka mohou chodit do jeslí už v půl deváté ... opravdu velké šutry mi spadly ze srdce. Doma jsem do sebe rychle navalila své dnešní již čtvrté kafe, s dětmi jsme se najedli a pomazlili (vytváříme většinou takovou mazlící se kouli :o)) a když už jsem byla schopna rozeznávat svět (tzn. nedávat dětem zapalovač na hraní), vyrazili jsme do parku. Protože pršelo, šli jsme jen s kočárkem a pejskem a kočičkou na provázku. Slůňátka jsou hodně zvyklá na pohyb a mám trošku strach, že v jeslích se jim ho dostatečně nedostává. V parku hned běhali sem a tam, užívali si travičky a byli strašně veselí. Pak jsme míjeli lavičky, pod kterými bylo množství vajglů, které opět upoe. utali jejich pozornost. Naštěstí už je nestrkají do pusy, ale chodí s nimi do odpadkového koše. Ale vypadali, že to tam neopustí, dokud to nevysbírají celé. Tož jsem je musela násilím odvléci. Zase běhání, výskání, rvačka o kočárek a vzápetí o kočičku a pejska. A pak schody ... Tam jsem ztrávili déle než půlhodinu. Ondrášek pořád chodil s kočárkem po schodech nahoru a dolů. A Markétka chodila bez kočárku, což bylo těžší. Takže po 20 minutách vzala kočárek Ondráškovi a jezdila zase ona nahoru a dolů. Spát jsem šli tentokrát až po osmé, ale dítka usnula takřka okamžitě. Tož hlavně ať nevstávají zase v šest, bo ukočírovat je až na povolenou půl devátou ...
mercredi 8 juillet 2009
189. den - středa 8. července
Děťátka v poslední době potřebují v noci pít. Zvláště Ondrášek. Probudí se a začne volat "čajík, čajík", dostane lahvičku, vypije ji takřka celou, lehne a spí. Markétka se dnes vbudila kolem čtvrté pro změnu s "kakat, kakat", dala jsem ji na nočník, jen se vymočila a taky šla spinkat. Ale ona ke mně do postýlky. A vstávali jsme ve chvíli před sedmou. Tedy, abych byla upřimná, já jsem se probudila poté, co mi Markétka strčila svoji plínku s pokladem pod nos. Zkrátka Markétka už na nočník skutečně dospěla. Ondrášek si z času na čas taky sedne na nočník a pak pusou vydává zvuky, které slyší od Markétky :-)
V jeslích jsme dnes dostali vynadáno, že chodíme ve čtvrt na devět, když máme napsáno až v devět. Zítra mi řeknou, zda je možné chodit na půl devátou. Chjo, pořád nějaké komplikace.
Dnes Markétka v jeslích odmítala spát a snažila se vylézt z postele, tak u ní neustále musel někdo spát a Markétka nakonec vůbec nespala. Že by důsledek obnoveného dlouhého nočního spaní?? A Markétku dnes dali k mladším dětem a prý to bylo lepší. Takže dítka jsou teď rozdělená. Markétka s nechodícími dětmi a Ondrášek s vrstevníky a staršími. Ondrášek sklidil samé pochvaly. Když jsem přišla byl plně zabrán do hry s kostkami a vůbec nereagoval na výzvy "Ondro, ta maman est ici." Došlo mu to až po chvíli, kdy se dal přesvědčit, aby se podíval ke skleněným dveřím, kde jsem stála. A v tu chvíli propukl v pláč a utíkal k těm proskleným dveřím, odkud byl však odtáhnut, protože vyjít měl jinudy. Takže Ondráškovo zvykání si na jesličky postoupilo tak daleko, že už ani nepotřebuje Markétku. Asi je to fajn, ale jsem z toho podivně smutná. Navíc mne překvapuje Markétka. Ale asi se trošku změnila. Se staršími dětmi se prala, o mladší pečuje.
Obě dítka zbožňují čerstvé ovoce. Je strašně krásné se dívat, jak jim chutnají jahůdky, meruňky, jablíčka. Zítra přidáme ještě hruštičky :-))
V jeslích jsme dnes dostali vynadáno, že chodíme ve čtvrt na devět, když máme napsáno až v devět. Zítra mi řeknou, zda je možné chodit na půl devátou. Chjo, pořád nějaké komplikace.
Dnes Markétka v jeslích odmítala spát a snažila se vylézt z postele, tak u ní neustále musel někdo spát a Markétka nakonec vůbec nespala. Že by důsledek obnoveného dlouhého nočního spaní?? A Markétku dnes dali k mladším dětem a prý to bylo lepší. Takže dítka jsou teď rozdělená. Markétka s nechodícími dětmi a Ondrášek s vrstevníky a staršími. Ondrášek sklidil samé pochvaly. Když jsem přišla byl plně zabrán do hry s kostkami a vůbec nereagoval na výzvy "Ondro, ta maman est ici." Došlo mu to až po chvíli, kdy se dal přesvědčit, aby se podíval ke skleněným dveřím, kde jsem stála. A v tu chvíli propukl v pláč a utíkal k těm proskleným dveřím, odkud byl však odtáhnut, protože vyjít měl jinudy. Takže Ondráškovo zvykání si na jesličky postoupilo tak daleko, že už ani nepotřebuje Markétku. Asi je to fajn, ale jsem z toho podivně smutná. Navíc mne překvapuje Markétka. Ale asi se trošku změnila. Se staršími dětmi se prala, o mladší pečuje.
Obě dítka zbožňují čerstvé ovoce. Je strašně krásné se dívat, jak jim chutnají jahůdky, meruňky, jablíčka. Zítra přidáme ještě hruštičky :-))
mardi 7 juillet 2009
188. den - úterý 7. července
Na Markétku to kakání opravdu chodí v šest ráno. Můžu s tím něco udělat? Vždyť je to moc brzy!! Tak se ji po ránu dívám do plínky a vidím, že to akorát začalo. Honek přenesu Markétku na nočník, ale výsledek nebyl valný. Hromádku jsem asi za půl hodiny našla na kraji postele, kde jsem ji koukala do plínek ;-(( Ještě, že nám dnes převlékali ;-))
Ondrášek se probudil také, ale nebyla jsem je schopna udržet v klidu a tak krátce po ranním mlíčku a prvních hozených předmětech na zem (opravdu jsem čekala, že mi už některý soused přijde vynadat i osobně - zatím jsme dostali jen dopis), jsem miláčky dala zpátky do postýlek. Asi pět minut protestovali, ale pak si začali vyměňovat peřinky, pyžama, hračky. Lítalo to jen do postýlek, tož to snad sousedy nerušilo.
Příchod do jeslí: plakala jen Markétka, Ondrášek byl tentokrát úplně v pohodě. Markétku mi museli vzít, Ondrášek šel sám. V 8:15 jsem stála před jeslemi samotná.
Dnes jsem pro ně šla až v 16:45, což pro ně bylo opravdu dlouho. Oba byli uplakaní a rádi, že mne vidí. Hned jsem si je oba musela vzít. Markétka dnes prý odmítala i jíst (včera jen odmítala při jídle sedět). Oba byli dost hladoví, tak si též myslím, že mohli být uplakaní právě proto, že chtěli papat. Měla jsem pro ně 2 banány, které jsem jim nerada dala. Nerada proto, že fleky od banánu opravdu nepouští. Domů jsme jeli autobusem. Řidič musel otevřít zadní dveře, abychom se tam vešli. Nebyl zrovna dvakrát ochotný, ale pustili se do něj dvě starší dámy, co šli kolem, takže nakonec otevřel. Autobus se dětem asi líbil víc než metro.
Doma jsme banány zajedli ještě jahodami a meruňkami. Ale večeři jsem stejně vařila. Snědli nakonec opravdu neuvěřitelné množství těstovin. Asi měli na oběd něco, co jim opravdu nechutnalo, a tak si Sluníčka zakusili hlad. Když jsem servírovala večeři, tak Markétka došla do skříňky pro bryndáčky - vzala dva a jeden podávala bráškovi a domáhala se toho, aby si ho nandal. Po večeři začaly děti spontánně sklízet hračky. A po okoupání a vyblbnutí se na velké posteli, ulehli do postýlek a, ačkoliv hned neusnuli, neplakali, ale každý si hrál se svým plyšákem. Ještě před osmou už pravidelně oddechovali.
Ondrášek se probudil také, ale nebyla jsem je schopna udržet v klidu a tak krátce po ranním mlíčku a prvních hozených předmětech na zem (opravdu jsem čekala, že mi už některý soused přijde vynadat i osobně - zatím jsme dostali jen dopis), jsem miláčky dala zpátky do postýlek. Asi pět minut protestovali, ale pak si začali vyměňovat peřinky, pyžama, hračky. Lítalo to jen do postýlek, tož to snad sousedy nerušilo.
Příchod do jeslí: plakala jen Markétka, Ondrášek byl tentokrát úplně v pohodě. Markétku mi museli vzít, Ondrášek šel sám. V 8:15 jsem stála před jeslemi samotná.
Dnes jsem pro ně šla až v 16:45, což pro ně bylo opravdu dlouho. Oba byli uplakaní a rádi, že mne vidí. Hned jsem si je oba musela vzít. Markétka dnes prý odmítala i jíst (včera jen odmítala při jídle sedět). Oba byli dost hladoví, tak si též myslím, že mohli být uplakaní právě proto, že chtěli papat. Měla jsem pro ně 2 banány, které jsem jim nerada dala. Nerada proto, že fleky od banánu opravdu nepouští. Domů jsme jeli autobusem. Řidič musel otevřít zadní dveře, abychom se tam vešli. Nebyl zrovna dvakrát ochotný, ale pustili se do něj dvě starší dámy, co šli kolem, takže nakonec otevřel. Autobus se dětem asi líbil víc než metro.
Doma jsme banány zajedli ještě jahodami a meruňkami. Ale večeři jsem stejně vařila. Snědli nakonec opravdu neuvěřitelné množství těstovin. Asi měli na oběd něco, co jim opravdu nechutnalo, a tak si Sluníčka zakusili hlad. Když jsem servírovala večeři, tak Markétka došla do skříňky pro bryndáčky - vzala dva a jeden podávala bráškovi a domáhala se toho, aby si ho nandal. Po večeři začaly děti spontánně sklízet hračky. A po okoupání a vyblbnutí se na velké posteli, ulehli do postýlek a, ačkoliv hned neusnuli, neplakali, ale každý si hrál se svým plyšákem. Ještě před osmou už pravidelně oddechovali.
187. den - pondělí 6. července
Slůňátka dneska slaví narozeniny !! Mají přesně rok a půl !!
Nicméně hned po ránu jsme byla zlá na Markétku probudila se již v šest a strašně ječela. Tož jsme ji přebalila, dala napít čaje a mléka a to samé i Ondráškovi, kterého probudila. Nakonec jsme je budila chvíli před půl osmou. Ještě každý dostal mléko, wafli do ruky a hurá do jesliček. Cesta byla veselá, ale jen co jsme se ocitli před jesličkami, Markétka začala hystericky křičet, nakazila Ondráška, takže jsem se snažila protlačit do jesli kočár a dvě řvoucí a vzpínající se děti. Odevzdala jsem je, domluvila se, že pro ně přijdu ve tři a utíkala do práce. A teprve na kávě s finským kolegou, když se mne ptal na věk mých dětí, jsem si uvědomila, že moje Sluníčka mají dnes narozeniny.
Odpoledne jsem vyzvedávala usmívajícího se Ondráška a Markétku s červenýma očima od pláče. Když jsem tam přišla, děti byly zrovna na zahrádce a já viděla Markétku v pohodě spolupracující, ale jen co ji řekli, že jsem tam, tak se Markétka zvedla a se strašným pláčem utíkala ke mně. Chjo, moje narozeninové děti a tak smutné. S Ondráškem prý nebyl žádný problém, Markétka z času na čas pobrekávala, kradla věci Ondrovi, strkala do něj, tahala ho. Cokoliv si Ondrášek vzal do ruk, to mu Markétka hned vytrhávala. Spánek odpoledne zvládli krásně; Ondra usnul hned, jak ho položili, Markétka si chvilku poplakala, ale pak usnula také.
Tož jsme došli domů, dali sváču a utíkali na písek. Obloha vypadala dost zamračeně, ale pískoviště bylo plné. Kdybychom v Belgii neměli chodit ven kvůli dešti, tak se ven nedostaneme vůbec. Nicméně déšt přišel a byla to spíše taková menší bouře. Rychle jsem zbalila hračky, k hračkám hodila boty a ponožky a naložila bosá dítka do golfkem a už jsme utíkali domu. Ač je to velmi blízko, přišli jsem domů pořádně promočeni. Takže k večeři bylo teplé mléko, rychle do sprchy a spát.Ještě jsme stihli krátký videotelefonát s tátou a v sedm večer už Ondrášek oddychoval. Markétka nemohla zabrat, pořád volala "kakat" a "papat", tak až do osmi střídala pozici u stolu a na nočníku. Nicméně nic moc z obojího nebylo, zkrátka jen chtěla oddálit svůj spánek.
Nicméně hned po ránu jsme byla zlá na Markétku probudila se již v šest a strašně ječela. Tož jsme ji přebalila, dala napít čaje a mléka a to samé i Ondráškovi, kterého probudila. Nakonec jsme je budila chvíli před půl osmou. Ještě každý dostal mléko, wafli do ruky a hurá do jesliček. Cesta byla veselá, ale jen co jsme se ocitli před jesličkami, Markétka začala hystericky křičet, nakazila Ondráška, takže jsem se snažila protlačit do jesli kočár a dvě řvoucí a vzpínající se děti. Odevzdala jsem je, domluvila se, že pro ně přijdu ve tři a utíkala do práce. A teprve na kávě s finským kolegou, když se mne ptal na věk mých dětí, jsem si uvědomila, že moje Sluníčka mají dnes narozeniny.
Odpoledne jsem vyzvedávala usmívajícího se Ondráška a Markétku s červenýma očima od pláče. Když jsem tam přišla, děti byly zrovna na zahrádce a já viděla Markétku v pohodě spolupracující, ale jen co ji řekli, že jsem tam, tak se Markétka zvedla a se strašným pláčem utíkala ke mně. Chjo, moje narozeninové děti a tak smutné. S Ondráškem prý nebyl žádný problém, Markétka z času na čas pobrekávala, kradla věci Ondrovi, strkala do něj, tahala ho. Cokoliv si Ondrášek vzal do ruk, to mu Markétka hned vytrhávala. Spánek odpoledne zvládli krásně; Ondra usnul hned, jak ho položili, Markétka si chvilku poplakala, ale pak usnula také.
Tož jsme došli domů, dali sváču a utíkali na písek. Obloha vypadala dost zamračeně, ale pískoviště bylo plné. Kdybychom v Belgii neměli chodit ven kvůli dešti, tak se ven nedostaneme vůbec. Nicméně déšt přišel a byla to spíše taková menší bouře. Rychle jsem zbalila hračky, k hračkám hodila boty a ponožky a naložila bosá dítka do golfkem a už jsme utíkali domu. Ač je to velmi blízko, přišli jsem domů pořádně promočeni. Takže k večeři bylo teplé mléko, rychle do sprchy a spát.Ještě jsme stihli krátký videotelefonát s tátou a v sedm večer už Ondrášek oddychoval. Markétka nemohla zabrat, pořád volala "kakat" a "papat", tak až do osmi střídala pozici u stolu a na nočníku. Nicméně nic moc z obojího nebylo, zkrátka jen chtěla oddálit svůj spánek.
dimanche 5 juillet 2009
186. den - neděle 5. července
Vzhledem k tomu, že včera jsem se dostali ven až odpoledne, dnes jsme vyrazili hned po ránu na pískoviště. Tím ale taky padla má snaha o pořádné vařené jídlo a dítka dostala k obědu kupovaný příkrm. Nicméně na pískovišti jsme si řádně pohráli, pak dobře pojedli a následoval tříhodinový spánek. Po probuzení jsme měli mít rande s Gosiou a Sebim v parku Cinquantainaire, ale přišel opravdu prudký liják. Nicméně liják přešel a my přece jen do parku šli. Sice jsme ze začátku ještě trochu zmokli, ale byl to příjemný letní deštník, tak nám to ani nevadilo. S Gosiou a Sebim přišli ještě jejich přátelé Gosia a Darek. S dětmi jsem se honili, skákali, dělali kotrmelce. Bylo to pěkně živé. Odmítli jsme pozvání na večeři a šli povečeřet domů a usnuli jsme kolem osmé. Že by návrat k již osvědčenému režimu??
Ještě taková humorná poznámka: Obě dítka zbožňují vajgly (které dítko ne, že). V Cinquantainaire nás bylo dost, abychom jim vysvětlili, že to je fuj. Na Markétku pak zabralo to, že to patří do koše. Pak ale chodila a sbírala kde co, aby to mohla dát do odpadkového koše. Ale my už to o Markétkce víme dávno, že "lubi sprzatac".
No a dnešním dnem jsem také začala Markétce dávat šatičky. Tady chodí děti v "kostelním" i na písek, což asi není od věci, bo po pravdě řečeno, sama nevím, kdy jindy bych vlastně děli do toho "svátečního" oděvu měla oblékat.
Ještě taková humorná poznámka: Obě dítka zbožňují vajgly (které dítko ne, že). V Cinquantainaire nás bylo dost, abychom jim vysvětlili, že to je fuj. Na Markétku pak zabralo to, že to patří do koše. Pak ale chodila a sbírala kde co, aby to mohla dát do odpadkového koše. Ale my už to o Markétkce víme dávno, že "lubi sprzatac".
No a dnešním dnem jsem také začala Markétce dávat šatičky. Tady chodí děti v "kostelním" i na písek, což asi není od věci, bo po pravdě řečeno, sama nevím, kdy jindy bych vlastně děli do toho "svátečního" oděvu měla oblékat.
samedi 4 juillet 2009
185. den - sobota 4. července
Děťátka se dnes probudla už v půl sedmé, byla to fuška krotit je do osmé, ale zvládla jsem to. V sedm jsme telefonovali tatínkovi, který také vstával v půl sedmé. Ale na rozdíl od nás nevěděl, kde spal - zkrátka ve tři zastavil na benzince někde na německé A3. Hned se mi ten den začínal krásně. Slůňátka byla úžasná. Původně jsme chtěli vyrazit na nákupy, ale nakonec jsme počkali, než táta dorazí do Čech. No a pak oběd, spaní, etc. Markétka chodí na hrnec, ale je v tom extrémistka. Chtělo se jí kakat a e nebyla poblíž maminka ani nočník. Ale i tak se Markétka svlékla a udělala úhlednou hromádku do kouta :o))
Během oběda začal plakat Ondrášek. Vzala jsem ho do náruče a snažila se zjistit, co mu je. Nevím. Tipuji na zuby anebo na stesk po tátovi. Je na něm totiž strašný závislák.
Nojo, jsou to zuby. Ondrášek odmítl mrkvičku s květáčkem, což u něj rozhodně není zvykem. A místo toho se cpal jogurty :o)) Na nákup jsme se sice vydali, ale do obchodního centa jsme dorazil po páté a v šest ho zavírájí. Tož jen pyžamo a protiskluzové ponožky děti.Dnes jeli podruhé metrem a už se tvářili dost zkušené. Na zpáteční cestě jsme to vzali přes Cinquantainaire. Slůňata tento park zbožňují: dnes dostali zelené balónky od účastníků iránské demonstrace, kteří v parku hráli, zpívali a tančili. Tož dítka si samozřejmě zatančila s nimi. Pak jsme se schovávali za stromy a honili, hrabali se v kamíncích, prachu, trávě a hnoji a s těma špinavýma rukama posvačili. A samozřejmě jsem potkali Adama a Daniela, osmiměsíční slovensko-britská dvojčata. Doma mamku ještě prozkoušeli: nadiktovali si kdeco k večeři a pak do toho je dvakrát dibli a šlus. Nicméně usínání bylo na jedničku - Markétka se hlasitě bránila asi 3 minuty a Ondrášek usnul okamžitě.
Během oběda začal plakat Ondrášek. Vzala jsem ho do náruče a snažila se zjistit, co mu je. Nevím. Tipuji na zuby anebo na stesk po tátovi. Je na něm totiž strašný závislák.
Nojo, jsou to zuby. Ondrášek odmítl mrkvičku s květáčkem, což u něj rozhodně není zvykem. A místo toho se cpal jogurty :o)) Na nákup jsme se sice vydali, ale do obchodního centa jsme dorazil po páté a v šest ho zavírájí. Tož jen pyžamo a protiskluzové ponožky děti.Dnes jeli podruhé metrem a už se tvářili dost zkušené. Na zpáteční cestě jsme to vzali přes Cinquantainaire. Slůňata tento park zbožňují: dnes dostali zelené balónky od účastníků iránské demonstrace, kteří v parku hráli, zpívali a tančili. Tož dítka si samozřejmě zatančila s nimi. Pak jsme se schovávali za stromy a honili, hrabali se v kamíncích, prachu, trávě a hnoji a s těma špinavýma rukama posvačili. A samozřejmě jsem potkali Adama a Daniela, osmiměsíční slovensko-britská dvojčata. Doma mamku ještě prozkoušeli: nadiktovali si kdeco k večeři a pak do toho je dvakrát dibli a šlus. Nicméně usínání bylo na jedničku - Markétka se hlasitě bránila asi 3 minuty a Ondrášek usnul okamžitě.
Inscription à :
Articles (Atom)