151. den - NE

Tož a maminka je fuč. Tatínek ráno sbalil děti a odjel do Oder, kde si vyzvedl druhou babičku. A před pátou už byli v Holešově.

Babička okupovaná oběma dětma.

Děti s babičkou vytvářeli takřka rafaelovské kompozice.

Rozdílné zájmy našich dětí; zatímco Markétka si čte, Ondra si hraje na bezhlavého rytíře.

A já doletěla v jednu hodinu ráno a na letišti na mne čekala Gosia se Sebastianem. Ani mi nepřišlo, že jsem se s nimi neviděla tak dlouho, zvláště s Gosiou už to jsou skoro 2 roky. Přijeli jsme k nim domů a snažili se jít co nejdříve do hajan, bo v deset jsme měli sraz a jeli s dalšími lidmi do Holandska. Konečně!!! Akce Holandia na rowerach také se mnou!! Bylo to úžasné, bylo to krásné. Po letech jsem zase viděla moře, projela se na kole a byla s partou skvělých lidí. Jeli jsme do Zoutelande, tam si vypůjčili kola a kolem pobřeží jeli do Domburgu. Tam jsme obědvali a pak se snažili jet ještě kousek dál. Bohužel shodou nešťastných událostí se nám nepodařilo dostat dál. Zítra je totiž v Beneluxu státní svátek a tak tam bylo strašně moc lidu. V šest jsme museli vrátit kola, ale jeli jsme na večeři do hospody na pláži a po večeři jsme se ještě přesunuli do malebného historického městečka Verre. A odtamtud je tahle fotka z mobilu.

150. den - SO

Tak jsme v Pardubicích a po obědě za velkého loučení veze tatínek maminku do Ruzyně na letiště. A další fotečka z Apríla.

Odlet měl být v 19:00, na letišti jsme byli krátce po páté. Přes check-in jsem musela projít v tuto dobu, ale odlet byl odložen na půlnoc. Tož jsme vyrazili nakupovat, na večeři a na konec ještě do Zličína do kina.

149. den - PÁ

Zdá se, že dnes už mi nezbylo nic jiného, než se doopravdy sbalit. Fotečka byla vyfocena panem Ligrem v MC Srdíčko ve středu akorát na Apríla.

Večer jsme se s vypětím všech sil (jak je pro nás typické) přesunuli do Pardubic.

148. den - ČT

Takhle to u nás vypadalo ráno.

A takhle večer.

147. den - ST

Tož dneska jsem byli naposledy v Mateřském centru Srdíčko ve Všetulích.

Marky tu sice vypadá jak žehnající Kristus, ale ve skutečnosti řve "ne" a motorku Ondráškovi nepůjčí.

Ondrášek si rychle našel jinou zábavu.

Samozřejmě jsme neopomněli koupel v barvných míčcích.

Tož ahoj!

146. den - ÚT

Dětičky na zahrádce na písečku.

Za chvíli už to nebude pravda.

145. den - PO

Nervózní jako hrom, bo tento týden odlétám.

Táta přišel z práce.

144. den - NE

Tak tentokrát to byl velký den pro maminku, bo jsme měli rande s Robertem, Kanaďanem, kterého naposledy viděla před deseti lety. Přidala se k nám i teta Katka z Brodku.

Děti se připravují na cestu.

Tak takhle nás našel táta s Katkou.

A takhle já po chvilce Ondru s tátou.

¨Nebojte, Markétka tam s námi byla také. Mmch Michalov je opravdu krásně zrekonstruovaný. Až mne mrzí, že jsem ho odhalili až teď před odjezdem do BXL, protože je tam spousta vyžití pro prcky.

Zašli jsme si na oběd. Dítka se rozhodla poobědvat taky.

Vy ste toho ještě nenechali??

Alespoň jednou sem toho Roberta musím dát. Vždyť je to setkání po deseti letech !

Seděli jsme v Michalovské hospůdce opravdu dlouho.

No a taky ještě jednou já.

Robert pvodně neměl moc času. Nakonec jsme ho vezli na vlak do Olomouce někdy kolem čtvrté. Dobré to bylo.

143. den - SO

Přijeli za námi babička, dědeček a teta Andrea. Byli jsme spolu na obědě na Pumpě. A na poslední chvíli se k nám přidal i tatínek, který byl do té doby v práci. Chvíli jsme si s nimi hráli doma a pak odjeli.

 

142. den - PÁ

Byli jsme na hřišti, ze kterého jsme utekli, protože začalo pršet. Pršelo a zároveň silně svítilo slunce. Bylo to moc krásné.

A mrňata se musela převléci a tak nahatá běhala v sluncem rozzářené dětské ložnici. Mimo jiné se opět pokoušeli dostat do postýlky.

141. den - ČT

Romantické zákoutí

140. den - ST

Tý jo, tak za 10 dní už odlétám :o/
Navařila jsem dnes brzo, ale buď jsme jedli moc brzo nebo to není tak dobré ... děti tomu moc nedaly. Na jednu jdeme na očkování, tak jsem je potřebovala dát včas spát, abychom to zvládli. Tož uvidíme.
V každém případě děti byly po ránu v dobrém rozmaru a tancovaly spolu.

139. den - ÚT

Tak mám pár úkolů, tož uvidíme, ja se mi podaří je splnit. Obědvali jsme už v jedenáct o půl dvanácté už dítka spala. Přecházíme na spaní jen jednou za den, bo se mi zdá, že už jsem je tím dvojím denním spaním dost mučila.
Po spánku následoval druhý oběd - teplé jídlo dvakrát denně :o)) A trochu hraní.

 

A pak už jsme se chystali ven, ale přišel tatínek, tož se blblo s ním. Ven jsme se dostali docela pozdě, tak už jsme šli jen na písek k Davídkovi. Bylo to prima a domluvili jsme se, že se ještě před odjezdem stihneme zastavit.

Ondrášek s Davídkem.

Markétka plachtící ze skalky.

Kompozice s Davídkem a jeho tátou.

Soustředěný Ondrášek.

Jo a ještě jsme byli nakupovat a děti dostaly od slečny pokladní dva pajďuláky.


Ondrášek si dnes řekl o jablko, sice mi to hned nedošlo, ale teď už vím, že "jako" je jablko. A "tata" pro oba neznamená jen táta, ale také Ondra nebo Markéta :o)) A Ondráš změnil sloveso "papat" na "papy" :o))

138. den - PO

Tož dnes jsem se překonala, zbalila děcka a vyrazila do MC na cvičení. Bylo to fajn.

 

Cestou zpět jsme chtěli vyzvednout tátu, že vyrazíme společně na oběd. Ten nás ale vypekl, ale děcka stejně usnula v autě, tak jsem stihla doma ještě navařit oběd. Byla polévka -> jedli sami -> byli úplně mokří. Ale trénovat se musí i víc tekuté pokrmy :o)) Celkově jsme za ten den užili dvoje kalhoty, dvoje šortky a čtvery trička - šikovní, pravda :o))
Navečer jsme šli ještě na hřiště, kde jsem potkali naše kámoše Felixe a Simonka a taky Dominika.
A Markétka se rozmlouvá; včera řekla bota lépe než Ondra (on totiž říká jen boty :o)) A oba dva už zase kývají a vrtí hlavou, takže se s nimi dá v pohodě komunikovat. Zvláště Markétka umí to své "ne" říci dost důrazně. Zvláště, když se jí zeptám, zda chce jít spinkat :o))
A taky jsem dnes odhalila, že děti už jsou mnohozubci: oba mají už čtyři jedničky, dvojky nahoře a čerstvě se jim prořezali čtyřky nahoře - máme první stoličky !! Takže už jsme osmizubci !!

137. den - NE

Svou první noc mimo postýlky zvládla Slůňata na jedničku. Sice jsem se v noci probudila a koukám, že si to Ondráš (asi to byl on) mašíruje přes celou místnost, ale to bylo jen jednou. Potom spinkal se mnou v posteli, přidala se i Markétka, kterou jsem ale po usnutí stihla přemístit na matraci, zatímco s Ondráškem jsem spala v posteli až do rána. Ráno oba vypadali dost spokojeně. Pěkně jsme spolu ještě posnídali a po rodičovské kávičce se zvedli a odjeli.

 

Ale jak jsme byli tak už rozjetí (myslím spíše mejdanově než rozjeti na cestu domů), tak se nám domů nechtělo. V Kokorách jsem zavolali Hönigům do Kojetína a pozvali se k nim. A vydrželi i na oběd.

Martin krmí magnetky.

Moc se nám tam líbilo, ale nkonec jsme se rozjeli domů. Lejinka měla ve tři vystoupení s Hanáčkem, tak jsme ji a maminku nemohli zdržovat. Poslední foto je z Holešova, kde se nám začali shlukovat mravenci. Naštěstí venku. Ale hodně !!

Původně jsem se o víkendu chtěla už začít koncentrovat na přesun do Bruselu, ale dopadl naštěstí lépe :o)

136. den - SO

Dopisuji to 23. září a našla jsem tu poznámku, že nezajímavě začínající víkend se vyvinul v pěkný mazec. Tož to bych opravdu ráda věděla, co se dělo. Fotky ukazují, že děti si kolem půl osmé ráno hráli s vláčky, v devět tatínek někam odcházel a kolem druhé dětem zvyšoval inteligenci houpáním v dece.

Ale já už vím, večer jsme odjeli ke Kalábkům vrátit věcičky a hned zase zpátky do Holešova. Jo, prdlajs, my jsme tam přespali :o)
Přijeli jsme do Olomouce a Kalábci ještě nebyli doma, bo byli na vlastivědné archeologické vycházce, kterou sami organizovali. Tož jsme se šli zatím projít do parku. A potkali se se stejně starými dvojčaty, pravě spící v kočárku, a jejich starším bráchou.

Nejprve přijela jen Pavlína a pak i Marek s dětmi.

Anička, Janek a Markétka.

Schválně jsem si s sebou nic nebrala, abych se náhodou nenechala přemluvit. A i tak jsem se dala. Kalabci vyhrabali matračky z postýlek, stará (rozuměj už malá) pyžamka dětí, zapomenuté plínečky a bylo to :o)

135. den - PÁ

Ráno začalo mučením tatínka.

Markétku to bavilo déle než Ondráška :o)

Přes den jsme si hráli především s mašinkami.

Vůbec nás to nechtělo pustit.

I když chodit s nočníkem na hlavě taky není špatné. Nejlépe tak, aby si nic neviděla, že Markétko.

A maminka se mezitím snažila fotit kytičky.