310. den - PÁ

Tož dneska slaví Slůňátka své dvaadvacetiměsíčniny. A máme nové kombinézky a rukavice, tož šup oslavovat ven na sníh. Vzali jsme Croozer, aby si v něm eventuelně dítka mohla odpočinout, ale ta se po úvodním skotačení s místním pejskem (dost se naběhali, jak před ním utíkali, bo se ho hrozně báli), rozhodla nasednout do vozíku rovnou. A bezpečí vozíku jim pomohlo skamarádit se se psem.

Croozer je sice fajn, ale na prodírání do sněhu se bez lyžin nehodí. Přestože tatínek, když se snažil tlačit vozík před sebou, s dítky házel na všechny možné strany, ta takřka okamžitě usnula. My jsme s tatínkem ve vyšších polohách usoudili, že už dál vozík nedostanem, tak jsme se vrátili k Hájence a vydali se po cestě dolů k hotelu Peklo. Jak cesta sněhem, tak zpáteční cesta od hotelu k Hájence byla dost pekelná. Nahoře se dítka probudila a vesele rozběhla.

A takhle přiběhla až k tatínkovi.

Rozhodli jsme se sjet na oběd dolů do Josefova dolu. Nabídli jsme odvoz také paní pokojské, která však bydlela kousek dál a tak jsme dali na její doporučení a na oběd se vydali do mexické restaurace  na kraji Jablonce. Prý tam výborně vaří a mají báječný dětský koutek. A to tedy opravdu mají. Abychom ho mohli využívat, museli jsme si ho ale na začátku trošku uklidit (nemuseli, uklízela ho tam servírka, ale abychom se mohli co nejdříve prohánět s auty, přiložili jsme ruku k dílu).

Ondrášek neodolal a během kreslení si vylezl na stůl (lezení po stole je už nějakou dobu jeho velmi oblíbená zábava).

Markétka zase hojně využívala tamní skluzavku.

Jenže tato restaurace není pozoruhodná jen dobrým jídlem a zázemím pro dětí. Je zde také hromada zvířat, jako třeba rybičky, hadi, leguáni a jiné ještěrky. Fakt stojí zato kouknout na jejich galerii. Můžete tam třeba jíst na stole, uvnitř něhož běhá nějaká myš. Nás zaujali především leguání dvojice.

Restaurace nás opravdu nadchla. Pro děti tam sice jídlo nemají, ale volně přístupná je na vnitřním parkovišti kočárku mikrovlnka, takže se dá ohřát vlastní stráva.

Cestou zpátky na samotu jsme se stavili na Čertových kamenech.

A tam jsme měli taky příležitost jemně zdokumentovat krajinu.

Pak jsme dojeli k Hájence a udělali si malou vycházku do lesa. Do sněhu jsme dělali různé obrazce a taky jsme si postavili malé sněhuláky. Tož tady je Ondra s tátou a sněhulákem.

Ondrovi však sněhulák dlouho nevydržel. Ondra zvedl ruku a sněhulák byl bez hlavy.

Markétka byla ze sněhu a sněhuláka tak překvapené, že si z toho sedla na zadek.

Kupodivu jsme si stihli ještě po večeři trochu pohrát a pak už jen trošku si počíst před spaním a spát.

Dítka usnula a my si s tatínkem šli užívat sauny. Měli jsme ji, stejně jako celý penzion, jen sami pro sebe. Využili jsme toho a ochlazovat jsme se chodili pěkně ven před Hájenku.