365. den - ČT

Ráno jsem měla čas pro sebe a po obědě jsme se vydali s Evou a Andrejkou do města, že si zajdeme do cukrárny. A kolem čtvrté jsem vyrazila směr Lipník. Nicméně moc jsem se netěšila, bo žádné nadšení z nadcházejícího Silvestra nebylo cítit ani od Lipeňáků. Tož jsem ještě zavolala do Brna a dopadlo to tak, že nás Aleš pozval. Zavolala jsem to Zdeničce a ta se už neozvala zpátky, ale když jsem dorazila do Lipníka, tak se mi všichni nasoukali do auta a my se přes dokonale mlžnou tmu vydali do Brna. A Silvestr byl naprosto perfektní, jak za starých časů ;-)

364. den - ST

Hurá do Oder a rychle za Evou.

363. den - ÚT

Tak a dnes jsem koupila dárek k narozeninám pro mrňata.

362. den - PO

Tož bábi s dědou byli na kontrole a zůstavají ještě doma.

361. den - NE

A je tu konečně volno. Však jsem se taky vrátila až ve 4 ráno. Po prvním pivu jsem cítila, že mi je zase zle, tak jsem pařila 8 hodin v kuse v nealku.

360. den - SO

Na Štěpána není pána. Po rodinné sešlosti jdu pařit s Peggy a Žofijí.

359. den - PÁ

1. svátek Vánoční - k obědu je kapr ze včerejška ;-) a babička to děsně prožívá ;-)

358. den - ČT

Ježíšek !!

357. den - ST

Tak trochu deprese, bo si nejsem jista, zda k nám přijde Ježíšek. Ale proč by zrovna nás vynechal, že ;-)

356. den - ÚT

Tož hybaj do Oder, sbalit děti a už jsme v Pardubicích.

355. den - PO

Opět jsem včera měla jen tři piva (výborný Lipník) a zase je mi špatně. Co to je ?
Večer u Evy

354. den - NE

Tož jsem jeden den přespala a hurá alespoň na zkrácenou moravskou krasojízdu. Zahajujeme v Lipníku.

353. den - SO

Tož a dnes vyrážíme do Oder. Babička i dědeček už vypadají mnohem lépe a u Markétky po víroze ani památka. Prarodiče měli stracha tak jsme si museli pozvat doprovod - tetu Andrejku s Jirkou.

352. den - PÁ

Tož a dnes jsem byla na průzkumu dárku pro děti k jejich narozeninám. Chtěla jsem jim původně koupit tříkolky, ale ty jediné, které připadaly do úvahy byly na ně moc vysoké a navíc labilní. Mnohem více se mi líbila malá kolečka s postranními kolečky. Je to mnohem víc stabilnější. Navíc ta postranní kolečka dosedají obě dvě nazem, takže to je v podstatě čtyřkolka se třemi koly vzadu. No ale co ta koloodrážedla ....
Večer dítka řádila ve vaně a Markétka si užívala Radimkova župánku, který ji je pravda trošku větší ;-)

351. den - ČT

Tak babička má angínu a dědeček taky. Naštěstí se zdá, že Markétku už ta její viróza opustila.
Večer jsme měli radost ze strýce, který se navíc vyfikl, protože mířil na firemní vánoční besídku ;-)

350. den - ST

Tenhle den byl nějaký divný. Babička šla do práce na celý den, ale už včera se necítila dobře. A v práci ji chytla zimnice jako hrom a tak jsme o ni dostali velký strach a dědeček jel raději pro ni. Přivezl ji, babička horečku jako hrom a šílenou zimnici. Tož jsme ji uvařili čaj, připravili vanu a snažili se ji opečovávat.
A děti zavrhly nočník a chtěly chodit jen na záchod.

Maminka tam chtěla taky a tak nechtěl nechat Ondrovi soukromí. Noviny samozřejmě k tomu aktu potřebovali.

Nakonec i na Markétku došlo ;-)

349. den - ÚT

Ještě v Bruselu jsem měla v plánu, že v úterý vyrazím do Oder a na své turné po Moravě. Nicméně Markétka horečkovala i v úterý.
Maminka měla včera v nádražce jen tři piva, ale přesto jí bylo v noci špatně. Markétka se v noci několikrát probudila a spali jsme spolu ... babička to přičítala celkovému vyčerpání. Tož snad má pravdu. Den byl strašně líný. Když se vrátil strýc z práce, tak si ho hned děti zabraly pro sebe a musel s nimi blbnout.

Ondrášek měl spoustu práce s plyšáky. Neustále je přesouval; proto je také neustále nakládala a vykládal z kolečka.

Zatímco si Markétka se strýcem Ludvou četla, Ondrášek dřel.

A práce bylo pořád hodně.

A pak se z práce vrátila babička. No to bylo vítání !! Markétka v objetí s babičkou.

A jelikož si letos děti užily Mikuláše málo, tak na ně čekal taky jeden v Pardubicích. A až dnes jsme se cítili na něj dostatečně silní ;-) Márkétu děsně zajímala mikulášská punčocha.

A Ondra zjistil, že ji má jinou než Markétka.

Děti, možná, že je něco i v těch punčochách.

A opravdu !! Babičko pomož !!

348. den - PO

Být doma je paráda. Péči o dítka převzala babička (i když v poledne odešla do práce) a dědeček ji pomáhal a já mohla vstávat až v deset. Tý jo, úplně nepředstavitelné ;-) Vstala, ale v podstatě jsem stejně celý den polehávala. A nebyla jsem sama. Markétka měla teplotku už při překročení hranic. Během pondělka se zdálo, že v pohodě, ale večer se teplota přece jen ukázala. A maminka si klidně zdrhla. Do nádražní restaurace v Hradci Králové. Po roce se tu zase setkala s Peggy. Bylo to hodně fajn. Jen mi ujel vlak. Tož jsem volala dědečkovi, aby pro mne přijel. Tož divil se; ono taky sedět v nádražce a nechat si ujet vlak ...
Ondrášek v pondělí v podvečer.

A taky Markétka.

347. den - NE

Tož babička si představovala, že vyjedeme v osm. Já doufala, že to bude před polednem a dědeček se nechal překvapit. Nakonec to bylo v jedenáct. Ještě před odjezdem jsem chtěla fotit, nicméně objekt mého fotografického zájmu mi zůstává utajen. Že by Ondrášek?

Těsně před přejezdem do Německa jsme doplnili pohonné hmoty (v Belgii jsou levnější než v Čechách, kde jsou levnější jak v Německu) a přejeli do Německa. Dědeček důkladně zkoumal tabule upozorňující na povolenou rychlost ve městě, mimo město a na dálnici. Trochu ho zarazila cedule se 130 km/h. Tak se mne ptal na tu neomezenou rychlost v Německu. Tož jsem ho jen ujistila, že ta stotřicítka je jen doporučená, on kouknul na další tabuli, ještě jednou se ujistil a pak ... pak to rozpáli na 170 km/h. Náš slušný dědeček, který nikdy nemohl pochopit, proč lidi jezdí tak rychle, jel touto rychlostí v místech, kde ještě všichni jezdí jen 120-130 km/h ;-)) Holt, všichni chlapi jsou stejní. A pro mého tatínka to bylo poprvé, co jel po dálnici v Německu ;-)) Nakonec to dopadlo tak, že jsme se za volantem vůbec nestřídali, protože celou dobu jel jen on. Na mne z té tisícovky vyšlo něco kolem 150 km na A6 (kterou mmch. upřimně nesnáším), zkrátka dovezla jsem nás do Čech.
Děti kupodivu zmákli cestu přes den úplně v pohodě. Stavěli jsme jen třikrát: jednou na oběd u rybiček (Rasthof Nordsee Heiligenroth - doporučuji přírodní losos Wintertraum za 10€), druhá zastávka byla už kousek od Norimberku a další v Čechách na pumpě u Kladrub (výborná svíčková). Domů jsme přijeli před jedenáctou a ještě před půlnocí nás překvapil můj bratr. Dítka má nemocná a tak se jeho žena s dětma odstěhovala ke svým rodičům a brácha pro změnu se svým. Tož jsem oba doma. Skoro to vypadá, jakobychom nikdy z domova neodešli. Jen já mám navíc dva outěžky. Ale jaké parádní !!!

346. den - SO

Tož dnes jsem chtěla vyrazit na nákupy, abych ještě doplnila šatník svým dětem. Z domu jsme se vykodrcali až po desáté a tak jsme se rozhodli raději zajet na ten Shopping do Sint-Niklas. V městě Mikulášově jsme se stihli i naobědvat, Ondrášek se povozil po kolotoči a dítkám jsem dokoupila nějaká body, kalhoty a konečně i zimní bundu pro Markétku. Dědeček celou dobu řídil, aby se řádně připravil na naší zítřejší cestu do Čech. Doma jsem připravili večeři, poblbli s dítky a začali balit. Včera jsme s babičkou drbali až do půl druhé, tož tentokrát byl limit na odchod do postele stanoven na půlnoc.
Dědeček si do letadla koupil Svět motorů. Sám si ho moc nepočetl, ale velikou radost udělal vnoučatům, zvláště pak Ondráškovi. Po večeři se dítka dala s babičkou do čtení tohoto časopisu ;-)

Ondrášek upozorňuje na nějaké motoristické "špeky".

 

Nakonec nadšením strhli i babičku.

345. den - PÁ

Včera jsem si na FB stěžovala, jak zaparkovala moje sousedka a že mne tak přinutila zaparkovat na jejim pidimístečku a tahat děti z auta oknem. Naštěstí o půlnoci byla už pryč a já mohla pohodlně přeparkovat. Nicméně drobnému karambolu jsem se i tak nevyhnula a ráno při parkování na dosti velkém plácku před jeslemi jsem naše autíčko ťukla :o) Naštěstí opravdu jen ťukla; odnesla to jen ozdobná liště na nárazníku. V práci jsem pak dala ty strašné formuláře ;-) A v půl páté vyzvedla děti a jela pro naše do Charleroi. Byla to má první zkušenost v páteční zácpě na výjezdu kamkoli z Bruselu - v šest jsme byli na letišti. Jak na koni ;-) Na veča eři jsme to stočili do Ikea (od začátku jsem tušila, že to jednou tak skončí, tj. že tam zajedeme jen na stravu) a pak hurá domů, kde se konečně vnoučátka mohla vyřádit se svými prarodiči. Do postele se dítka dostala až v devět.

344. den - ČT

Jestli jsem si myslela, zda to nebylo přeci jen ukvapené odjet z Bruselu už teď, tak teď vím, že nebylo. Nebo jsem tak nervózní protože už odjíždím a nestíhám udělat, co bych chtěla? Nebo mne štve, že se asi nezapojím do toho projektu České školy bez hranic? Já jsem nervózní, děti jsou nervózní. Potřebovala bych zkrátka asi i něco jiného než jen práce a děti. A navíc, od té neděle (22/11), co odjel Maritn blbě spí a na přeskáčku se mi cpou do postele. Někdy tam vydrží celou noc, jindy je zvládnu vrátit do postýlky.
Ondrášek se zamiloval do kreslení. Jsem moc ráda, bo rozvíjení výtvarného cítění u svých dětí poněkud zanedbávám. Jejich prvotní zájem o pastelky byl spíše jen o ně jako o zajímavý předmět. Takže je házeli po zemi či po sobě. Nastala fáze kreslení po zdech, kterou jsem jakžtakž uhlídala, i když spáry mezi kachličkami v kuchyni mám dost barevné ;-) Ondrášek též popsal dveře a skříňky. No a v posledních dnech neustále čárá a po mně neustále chce, abych mu nakreslila auto. Dnes se mi povedl dobrý kousek - nakreslila jsem mu obrovské auto přes celou A4 a byl pokoj. Z Markétky se zase stává fetišistka, a to na plastové lžičky, pítka, která už dávno nepoužíváme, kostičky, mističky, kelímky. Všechno si to pravidelně bere do postele a pak i do jeslí ... takže už toho začíná být doma nedostatek. Každý den, když uklízíme hračky, tak zároveň skládáme různé skládačky do sebe. Markétka pravidelně dává dohromady kelímky, ze kterých se staví věž. Dnes jsem ji přitom sledovala. Je to osm kelímků ve čtyřech barvách a je potřeba je do sebe naskládat od největšího k nejmenšímu (nebo naopak?). Obdivovala jsem její trpělivost. Ještě stále není schpna rozlišit dvě sousední velikosti a tak to šlo metodou pokus-omyl. A když už to má hotové, tak se někde objeví kelímek, co ji tam ještě chyběl a ona začíná nanovo. Jak jsem teď nervózní, tak jsem se musela hodně držet, abych se na to vydržela dívat. Fakt je trpělivá! A jaké používá citoslovce, když kelímky nejsou dohromady ;-)
Markétka dnes měla změnu. Do jeslí si s sebou nevzala mimino, ale hnědého medvěda. A pítko. A do postele dnes nešla jen s miminem, Františkem, lžičkou, ale také ještě s medvědem a pítkem. To však teče, tož jsme ji ho zabavila.

 

Ondrášek, když viděl, že Markétka si bere do postele hnědého medvěda, tak hned z postýlky vyběhl a došel si pro medvěda ledního. Nicméně má toho v postýlce přece jen méně.

No a maminka zase do půlnoci čumákuje u počítače, aniž by byla schopna vyplnit alespoň ty blbé formuláře, co vyplnit má. Je naivní myslet si, že to zvládne po ránu doma nebo v práci. Ale zítra to je její poslední pracovní den v tomto roce, tož by s tím něco udělat měla.

343. den - ST

Tož mám pocit, že jestli tu někdo je na hromadě, tak jsem to já. Dnes jsem radostně odevzdala děti do jeslí. Jeli jsme autem, tak jsem mohla vidět, jak moje ratolesti radostně vlétli mezi ostatní děti a už hopskali na skákacích zvířátkách (uff, ještě že jsme to nepořídili domů). Vůbec si mne nevšímali, úplně na mne zapomněli. Já jsem ještě vysvětlovala, co dětem je a není, majitelka jeslí kontrolovala medikaci; jsou opatrné, bo tam v pondělí měli jedno dítko s bronchitidou a odneslo to dalších pět dětí. Při odchodu jsem se ani nesnažila  na sebe upoutat pozornost, bo moje děti už o mně nevěděly.

V práci jsem bravurně zaparkovala a ... a tím jsem svůj veškerý elán vyčerpala. Celou dobu jsem byla strašně zaměstnaná, ale výsledek toho všeho byl nevalný. Měli jsem se večer sejít s Gosiou a Sebim, ale byla jsem tak unavená, že jsem vyzvedla děti a jela s nimi hned domů. A ještě že tak, bo ještě jsem ani neotevřela dveře od bytu a už to začalo .... děti řvaly a nedaly se ničím uklidnit, resp. když se mi je podařilo sklidnit, tak se za chvíli našel jiný důvod proč řvát. Lehla jsem si na postel a dělala mrtvého brouka, jen občas k nim natáhla ruce, zda by se neuklidnili u mne v náruči. Po hodně dlouhé době naštěstí zjistili, že maminčina náruč je to, co jim chybí. Pak se strašně nacpali na večeři, tak jsem přemýšlela, zda předtím neřvali hlady. Kdo ví?

Já se ale tomu jejich pláči nedivila, protože i mně se chtělo celý den plakat a utéct k mamince. Já už se tak strašně těším až v pátek přijedou. Jen se mi to trochu zkomplikovalo, bo na ČT a PÁ je tu summit, tzn. budou ještě větší zácpy a ještě větší zmatek než obvykle :-/ A to už dnes jsem do práce dojela "kličkovanou".
A moje maminka a její dvojčátko Jindra mají dnes narozeniny!

342. den - ÚT

Tož jsme byli u doktora ... naštěstí je to jen rýma a tak prcci jdou zítra do jeslí. Ještě, že tak. V zájmu zachování maminčina zdraví, můžou být mrňata nemocná jen tak, aby mohla zpět do jeslí. Máme zaplaceno na celý prosinec a jsme tam poslední týden, tož ať si jich trošku užijí !!
Začíná to být fakt dlouhé. Strašně moc se těším do Čech.  Jsem unavená, chce se mi spát a problém mi dělá už i uvařit čaj. A Sluníčka to odnáší - jsou moc živá, hlučná, zkrátka naprosto úžasná, jen mně to není vždy po chuti, tak po nich řvu. Teď ještě jak nejsou úplně v pořádku, tak špatně jí a jídlo je všude. Řvu po nich, oni pláčou a já řvu znova, aby zmlkli ;-) No a pak je vidím a jsem zase ten nejšťastnější člověk na světě.
Tož dnes jsme po koupání provedli výplach nosu fyziologickým roztokem, tak jak nám to ukázal náš lékař. Fyziologický roztok jsem si připravili doma - nalili jsme 1 litr vody do hrnce a přidali dvě vrchované lžíce soli a dovedli k varu. Jak to schládlo, tak jsem to nabrala do stříkačky (20ml) a vyprázdnila vždy jednu stříkačku do jedné nosní dírky .... no to byl tanec, to bylo řvaní, ale zdá se, že to zabralo ... nejen, že to odešlo nosem, ale desinfikovalo to asi i hrdlo. Jen Markétce to vůbec nedělalo dobře a nemohla se uklidnit.

Zkoušela jsem zpívat, což zabralo na Ondráška, ale ne na Markétku. Tož snad zabral alespoň ten výplach.

 

341. den - PO

Ta Mikulášská nám teda dala. A to jsem při odjezdu domů zaváhala a nedostala se do správného pruhu (zahnula bych akorát k sobě do práce), vjela do tunelu a z něj vyjela takřka na druhém konci města. Během neobvykle dlouhé cesty domů dítka samozřejmě usnula. Doma následoval pláč a komplikované znovuusínání.
Ráno se dítkám vůbec nechtělo vstávat. Z domu jsme se dostali až v devět a já si nadávala, že ještě nemám ten badge, abych mohla parkovat v práci. Takhle jsem se do jeslí štrachali autobusem. Zpátky nic nejelo, tak jsem šla pěšky a samozřejmě přišla pozdě ;-/
Poučena dnešním ránem jsem si v poledne rychle zařídila onen chybějící badge. A doběhla ještě domů, abych domovníkovi dala klíče, bo dnes se v celém domě prováděla desinsekce. Zpátky jsem si vzala auto, ať to parkování v té naší obtížné garáži nacvičím a jsem připravena. Povedlo se samozřejmě hned na poprvé. Nadšená jsem to volala hned Sebimu, který vyjádřil obdiv k mé odvaze a přidal ještě řadu dobrých rad, bo ten náš barák je prý na parkování fakt blbý (garáž v domě, kde bydlíme, je podle mne ale horší). Obědvala jsem s Gosiou. Vesele jsem se bavili a já přeslechla telefon. Až v kanceláři jsem zjistila, že mi volali z jeslí, že dítka nevypadají dobře a že si pro ně mám přijet. Tož jsem hned využila toho, že mám auto v práci ;-) Dítka naštěstí vůbec nevypadal tak špatně (po té Mikulášské mohla vypadat mnohem hůře), ale prý že mají velkou rýmu a jsou hodně unavené a bez pohybu. A že prý je tam nemocných hodně dětí - potkali jsme jinou maminku a další volali.
Majíc dítka naložená v autě rozhodla jsem se stavit u Sebastiána (stále ještě na nemocenské), bo jsem měla strach, že domluvenou schůzku ve středu nestihnu. Původně jsem nechtěli jít na návštěvu, ale Sebi chtěl a dítka taky, a navíc nám asi v tuto dobu zbavovali byt obtížného hmyzu, tak jsem se dala přemluvit. Co že říkala ta učitelka v jeslích?? Bez pohybu?? Sluníčka, nemáte být náhodu hodně unavená?? Tak proč tu lítáte jak šusy?? Zkrátka a dobře návštěva se povedla a protáhla se až do půl šesté. Mezitím přišla domů i Gosia. A samozřejmě se Sebim jsem nestihla probrat vůbec nic. Dítka však jen soplí, tož ještě uvidíme, co nám řekne zítra doktor, ale věřím tomu, že nás pošle zpátky do jeslí a já si dám se Sebim rande v tu středu.
Po návratu domů jsem to pochopila. Najednou jsem byla tak strašně unavená ... Dítka jsem namočila do vany, odsála, dopsala blog a teď pádím do postele vyspat se z té Mikulášské. Fakt nám dala zabrat ;-)

Ondráškova nožička ...

340. den - NE

Tož to byl teda den !! Vstávali jsme tak nějak normálně. Já po ránu ještě prala, vytírala, vařila. Na oběd jsem se snažila dítka nacpat, abychom to na té Mikulášské zvládli. Jak na potvoru vůbec nechtěli jíst (možná taky proto, že jsem je včera chválila švagrové, že jedí moc pěkně). Do Českého centra jsme dorazili místo ve dvanáct až v jednu, ale zase jsme měli krásné parkovací místo před Stálým zastoupením ;-) Slůňata hned nastoupila jako destruktivní jednotka. Místo toho, abychom si upravili choreografii, jsme se Simonou museli pořád ty lumpy honit. Lidé přicházeli, zmatek rostl, nebylo slyšet vlastního slova a do toho přítomný kazeťák byl celkem vyšeptaný ;-) Na první písničky ještě šel, takže jsem občas zaslechla, že zpívám jinak rychle (a se mnou všechny děti), ale pak klekl zcela a bylo to jen na mně. Kdo ví, jak zpívám, ten se musí pousmát ... ale dětem se to líbilo. Ještě, že jsem to postavila na Motýlkovských písničkách a znala jsem díky tomu texty. Pak jsem to teda už ukončili, ale Mikuláš stále nepřicházel, tak jsem ho volali, skákali jsme, udělali nové Kolo, kolo mlýnské, zazpívali tři koledy a pak už konečně přišel.
Součástí Mikulášského večírku byla i prezentace "bruselské" České školy bez hranic. Do tohoto projektu jsem lákána, ale do toho mám ještě své Motýlky, ti se mi však možná rozpadnou, bo mezi koncem školičky a začátkem Motýlků jsou jen dvě hodiny. A v tu dobu se musí stihnout oběd. A spousta lidí už teď je nešťastná kvůli blbému načasování, bo kolem jedné valná většina dítek chodí spinkat. A mně se sice do projektu České školy chce, ale na druhou stranu se nechci příliš vázat (v Motýlcích jsem si vlastním pánem) a dělat případně jen back-up je strašně nevděčná práce. Jenže ... nakonec je už dost drzé, že se svým falešným zpěvem, naprostým ignorováním rytmu a svými dost neladnými pohyby mám kroužek tanečků. Co pak se školičkou, kde má být i výtvarno?? A co moje děti??
Tož ty mají dnes své poslední měsíčniny před dovršením 2 let. V poslední době je hrozně baví prát (rozuměj dívat se na peroucí pračku či sušící sušičku - no ještě, že máme tu s prosklenými dveřmi), hlavně proto, že dokázou slovně vyjádřít, co se to tam děje - "točí, točí". Jídlu dnes opravdu moc nedali, i když jsem se snažila zkusit to na všechny chuťové buňky. Jejich dnešní vztah k jídlu dokumentuje toto zátiší s jejich jídelním stolečkem ;-)

Na Mikuláše jsem si s sebou vzala foťák (s otisky Markétčiných prstíčků na objektivu) i kameru, ale nějak nebyla příležitost je použít. Moje první fotka vznikla až v půl šesté, kdy už všichni odešli a začalo se uklízet. Se Simonou jsme koukali na Slůňata a další dívenky - dcerky některého z organizátorů z Besedy. Všichni čtyři seděli na podiu, kde předtím byl Mikuláš s čerty a anděly,  a každou chvíli si lehali a zase zpátky sedali. Všichni čtyři se u toho smáli, nám se to taky moc líbilo a Ondra se smál nejvíc a najednou ze Simony vypadlo: "Tý jo, vždyť on to leaduje!!" A bylo to tak, v těchto skopičinách je náš Ondra vždycky vůdce. A já tedy rychle běžela pro foťák, že to alespoň vyfotím, ale to už se změnilo zaměření Ondrovy pozornosti. Takže jsem je zachytila jenom takhle.

Ondra pak vyběhl, vyzývavě se zasmál a všechny tři holčičky utíkaly za ním. To jsem sice fotila taky, ale nějak jsme to s tou mou zrcadlovkou nezvládaly, všechny fotky jsou strašlivě máznuté. Tož sem alespoň dávám později bloumajícího Ondráška.

A Markétku, která právě ukořistila část papírového řetězu.

Pak jsem si všimla, že se Markétka dostala zpátky k pódiu a probírá se tam Mikulášskými čepicemi.

Čapka ji moc slušela, ale jen jedna ji nestačila. Nakonec si nasadila všechny tři.

Ondrášek mezitím chodil a zjišťoval, co by mohl kde "stopit".

No a na závěr jsem zachytila dvě velké kámošky; Markétku a Simonu.

Ty dvě si byly sympatické od začátku, ale na Mikulášské se do sebe úplně zamilovaly. Marktéku Simču dokonce upřednostňovala před maminkou. Jednou se tak ke mně rozběhla, ale v posledním okamžiku si to rozmyslela a skončila v Simončině náruči. Zkrátka velké kamarádky.

339. den - SO

jojo, zatím pořád ještě sobota, do neděle pořád zbývá 20 minut, jenže v neděli jsem odpovědná za diskotéku prcků na české Mikulášské a jediné, co jsem si zatím dokázala připravit je stáhnutá Mašinka od Turbulenc ... tož děti držte mi pěsti, ať se tam potom spolu nenudíme
PS: dětí má být takřka SEDMDESÁT!!!

Tož jsme dnes nakupovali - proti minulému týdnu úspěšně, maminka zvláda už Brusel autem bravurně !!
Tož dnes chodí Mikuláš s čerty .... mi přišlo, že ty naše děti už měly Mikuláše dva a ještě je jeden čeká zítra ... ale nakonec mne napadlo, že jahody v prosinci, to je taky takový Mikuláš ;-)

Markétka si vzala jahody k sobě, ale jen proto, aby krmila Ondráška.

A jak Ondrášek pěkně zobe Markétce z ruky ;-)

 

A taky jsme dnes stihli jeden Skype video telefon s tátou - už tam měl tmu, nemohli jsme s ním mluvit moc dlouho. Ale měli jsme radost, že ho vidíme ;-)

338. den - PÁ

Dnes ráno jsme se vykašlali na autobus a šli do jeslí pěšky. Měla jsem ohromnou radost, že jsem se k tomu odhodlala. Trochu k tomu přispělo i to, že v autobusu začíná více lidí pokašlát. Tomu přece nebudu vystavovat své děti. A cestu jsme bez problému zvládli během necelých 20 minut. Tož, nebude-li pršet, pěšky, bude-li, autem. Jen jsem si k naplnění tohoto předsevzetí nedošla pro badge, abych mohla parkovat v práci. Chtěla jsem se tam stavit cestou na francouzštinu, ale byla jsem zastavena Vánoční party našeho oddělení. A udělala jsem dobře ... jsem to včerejší popíjení s Milenou zapila sektem s kolegy :o))
Děti musely být tento rok neuvěřitelně hodné. Včera měly Mikuláše od Mileny a dnes dostaly Mikuláše z jeslí. Jen toho sladkého za ty dva dny měly tolik, že jim to musím stopnout, bo pak odmítají cibuli s cukrem. A tu teď musí, bo se mi zdá, že na ně něco leze.

Sluníčka se pokouší dostat do zataveného Mikulášského talíře plného dobrot.

Nakonec s igelitem musela bojovat máma. A tady už je Mikulašský talíř vydaný na pospas.

Nacpané pusinky mých dětí ... Ať žije Mikuláš !!

Volal táta, ale děti na něj neměly moc čas, bo se potřebovaly plně věnovat Mikulášským dobrotám. Domluvili jsme se, že se zítra kolem poledne sejdeme na Skype, ale mám pocit, že my to nemůžeme zvládnout. Musíme doplnit zásoby cibule a cukru a taky koupit nějaké nové body a punčocháčky. Ondrášek musel být ráno převlečen a jediné čisté punčocháčky byly ty nádherné červené, co má na fotkách.

337. den - ČT

Kolem šesté k nám přišla teta Milena a přinesla dětem Mikuláše. No to bylo radosti !!!! Chvíli po Mileně přišla Simona. Tu jsme viděli poprvé v životě a hned se nám zalíbila. Doufáme, že ji uvidíme častěji. A maminka si dala slivovici se Simonou a červené s Milenou a je jí hrozně krásně. Zkrátka a dobře bez "social life" to nejde. Takže děti šly do postele spokojené a maminka jde taky :o)
Tož zpátky ke čtvrtku: Děti se v jeslích fotily, byla nám dána adresa, kde můžeme zkouknout fotky, abychom věděli, co si objednat. Jak já, tak Bětka na tu stránku koukáme každý den a nic. Dnes jsme se proto raději zeptaly. No a oni se spletli; dali nám adresu na prcky a přitom ta adresa je na velké děti z jeslí. Tož koukněte na Markétku i Ondráška. Doma, když jsem se na fotky dívala s dětma, mne absolutně dostalo, jak vykřikovali jména dětí, které viděli. Vůbec jsem to nečekala, strašně mne to překvapilo a nadchlo. Ale asi si v tomto věku už hodně pamatují ;-)
Tož Milena přišla a přinesla dětem Mikulášské balíčky. Děti absolutně nadchla.

Balíčky byly naprosto úžasné; nejen sladkosti, ale také banány a mandarinky, síry a hlavně každý dostal pět skákacích míčků. Takových těch hodně skákacích, co vypadají jak duhovka.

Po chvíli dorazila i Simona. Se Simonou budeme připravovat tanečky na Mikulášské pro sedmdesát (sic!!) dětí.

Ač jsme ji viděli poprvé v životě, okamžitě jsme zjisitili, že je to naprosto úžasná bytůstka.

 

Strašně moc blbnula s děckama, ale to už jsem nestihla zachytiti. Už se na ni v neděli moc těšíme.

336. den - ST

Dnešek začal rozlitým mlékem, Ondrovým řevem, který na cestě do jeslí vystřídal řev Markétky. Ondra se seznámil s výsledky příčiny a důsledku "když rozliji mléko, tak už si ho nevypiju" a u Marky maminka použila svou převahu a nedovolila ji do jeslí vzít si hrneček. Takže tam lekci a příčině a následku dostala zase maminka ;-)
Dnes jsme jeli pro fakturu do MediaMarkt. Vůbec se mi autem jet nechtělo; ještě pořád mi Brusel za volantem nedělá dobře. Ale nakonec jsme všechno krásně zvládli. Stihli jsme i nakoupit v Cora. Děti tam obvykle dělají strašný bugr, ale tentokrát byly strašně fajn. Možná také proto, že jsem na ně byla sama. Třeba už jsem pro ně autorita a další osoby mi to jen nabourávají ;-) Jo a mimochodem, jeli jsme tam hlavně pro plínky. Nakonec jsme koupili všechno možné, jen ty plínky ne.
Na cestě dom nám volal táta z Indie.

Přezouvání doma po návratu z nákupu

Mlíčko na dobrou noc.

335. den - ÚT

Tož dnes to byl takový trošku uhoněný den . Uhoněný za autobusem a pokaždé jsem ho stihla ;-) A taky ušpiněný. Ondrášek dnes odmítl opustit byt bez svého pejska, Markétka bez svého mimina. Oba pováleli už ve výtahu, na schodech před domem a s miminem Markétka vytřela podlahu v autobuse. Cestou do jeslí skončil pejsek v kaluži a mimino obličejem v bahně. A celé jsme si to zopakovali odpoledne, jen jsem šli delší dobu, tzn. vytřeli jsme toho více ;-)
Doma jsme si hráli, ale já už se nemohla dočkat, až půjdou spát, já dám prát a pak sušit .... sušička je absolutně báječná!!! Tak měkkounké prádlo jsem neměla ani nepamatuji. Zítra do toho jdu znovu.
Jo a Slůňata jsou dobří závisláci a to nejen na miminu a psovi. Každý den si vyberou nějaký předmět, který odmítají opustit a se kterým jdou na konec spát. Jako třeba tady Markétka musela jít s kostičkou z Mluvícího hrnce i do vany.

Jo a taky jsem včera večer vytáhla stativ a zkoušela první fotky s ním. Ale moc mi to nešlo. Budu muset ještě nastudovat, jak ten stativ správně nastavit. A dnes děti našli šroubek - patří k jedné nožičce stativu. Bohužel ale nenašli matičku, tož tu budu muset dokoupit.