329. den - ST

Dnešní noc jsem takřka nespala. Říkala jsem si, že je to asi kvůli Martinovi. Nebyla jsem k němu v posledních dnech milá, protože mi to jeho rozhodnutí odjet do Indie přišlo nespravedlivé. Já jsem mu v podstatě už odpustila, jen jsem mu to nechtěla ukázat. A si nejsem jistá, jak budu reagovat na Štědrý den, když budou děti hledat dárky pod stromečkem a nebude u toho jejich táta, protože ten se rozhodl být někde jinde. Nespala jsem a myslela na něho. Ráno bylo pak neskutečně krásné. Po třech dnech právého bruselského počasí (tzn. takřka nepřetržitého pršení) konečně vysvitlo Sluníčko.
Krátce po jedenácté mi volal Martin už z Ruzyně. Čekal na letadlo. Byla jsem k němu sice milá, ale zdaleka ne až tak, jak jsem chtěla být. A pak jsem se dočetla o tom, co se stalo včera. O jedné strašlivé životní nespravedlnosti, o tom, jak jedna rodina přišla o tatínka. Poté, co jsem zvládla příval slz, jsem volala Martinovi. Ne proto, že bych o něj měla strach, ale proto, abych konečně vyjádřila, jak moc ho máme rádi, jak moc ho potřebujeme, a že jsem na něj byla protivná právě proto.
Myslím na Diny a její rodinu, na to, jak budou muset zvládnout to, co už je nad lidské síly. Ale vím, že ona to zvládne. A my ostatní ji můžeme alespoň trošku podpořit přes Zrnka.
A já tu mám pro Diny a ostatní to ranní Sluníčko nad bruselským "Manhattenem".

A mně se dnes po ránu povedlo převést do praxe ono "respektovat a být respektován". Ondra se samozřejmě posr.., když už jsme byli u výtahu. Takže zpátky domů, vysvléct, umýt a zase obléci. Jenže ... náš Ondra ... začal lítat jak "šus" a za žádnou cenu se nechtěl nechat obléci. Tož už jsem na něj chtěla začít řvát, ale něco se ve mně hnulo a tak jsem začala nabízet "volby". Pravda, zabral až na čepici. A taky ji měl na hlavě ještě dříve, než jsem mu stihla dát čistou plínku, ale po čepici to potom šlo kontinuálně přes kalhoty, boty až k bundě.
A moje maminka maminka zvládla zkoušku a získala tak certifikát o úspěšném absolvování kurzu "PC pro začátečníky".
A nakonec budu spolupracovat na Mikulášské pořádané Besedou.
A v jedenáct večer se ozval táta z mezipřistání v Dubaji.