90. den - ÚT

V 8:04 se nám narodila sestřenice Karolínka a je to statné děvče, bo má 51 cm a 3,95 kg. Až dodnes jsme měli jen bratrance; ode dneška máme i sestřenici !!!

Děťátka mi naštěstí umožnila uklidit pondělní svinčík a vstávala až o půl osmé, tj. 13 hodin spánku ... jako kdyby to tušila ;-))
Ráno jsme furt běhali s holými zadky, bo mi bylo neustále oznamováno "kakat, kakat". Asi to slovo má i jiný význam, bo z "kakaní" nic nebylo. Nicméně, Markétka trávila poměrně dlouhou dobu na hrnci a zkracovala si to "čtením". Celá po tatínkovi :o))

Nebo děti odhalily, že po vyřčení kouzelného slovíčka (prosím nepleťte si to, my máme jiné slůvko než je běžné) jim maminka sundá plínku a oni jsou svobodní. Nočníku brzy přestaly věnovat pozornost a vrhly se na lezectví. A šup a mám je v poličce oba.

Nočníky máme stále v pohotovosti, ale mám pocit, že Ondra si z nich udělal novou hračku.

Odpoledne jsme vyjeli v Croozeru koupit pumpičku, bo náš vozík měl dost měkká kola a pumpa doma zkrátka není. Koupili jsme a kola nám byla ochotně také nafoukána. Tož nyní už jsme připraveni na sobotní cyklovýlet, který nám slíbil tatínek.

A moc děkujeme za gratulace!! Vyřídíme !!

89. den - PO

Už nejen Ondrášek, ale i Markétka dává pusinky !!
Tož dnešní den byl ospalý, ukakaný a upatlaný a taky plný pusinek :o)) Táta nám dnes odjel na týden do Prahy na veletrh. Táta spal takřka tři hodiny, máma něco málo přes tři.
Takže den začal dost ospale. Z lenosti (a taky kvůli dešti a jako trénink na jesle) jsem dala děti dopoledne spát do postýlek. Byly naštěstí taky hodně utahané, tak tam křičeli jen minutku až dvě. Ondrášek nakonec vydržel spát své tři hodiny. Markétka vstala dříve, prohlížela si s maminkou knížky a pak ji z ničeho nic začala dávat pusinky :o))
Zbytek dopíšu zítra, bo děti už spí a jen já jsem vzhůru, poslední v celém domě. Takže kašleme na literaturu a vůbec !

Opravdu jsem byla celý den strašně ospalá. Odpoledne jsme se s dětmi vykodrcali na nákup a proběhli se po zahradě. Jak jsem byla tak strašně líná, tak jsem nic nevařila a děti se krmily chlebem (ten jsem jim ještě namazala), rohlíky, jogurty a pribináčky. Za celý den jsem vařila jen čaj, jednou udělala i Sunar a na večeři rýžovou kaši.
Slůňata od té doby, co jsem je nechala dva dny za sebou jíst samostatně, tak už chtějí jíst jen sama. A toto pondělí jsem se s nimi rozhodně nehádala. Jedli sami a podle toho to taky vypadalo.
Markétka s jogurtem až v uchu. Ondrášek dávaje si lžičku do pusinky.

Ondrášek dávaje si lžičku do pusinky.

Markétka dojedla a už toho má všeho dost, tak křičí a strhává si pláštěnku.

A pohled na závěrečnou fázi dojídání jogurtu (tak, jak vypadá stůl, vypadala i podlaha).

Dítka šla spát už v půl sedmé, bo já už mlela opravdu z posledního. Naštěstí nijak neprotestovala a prakticky hned usnula. Když jsem viděla ten stršný b.rd.l (kdo doplní samohlásky?), který po nás zbyl, tak jsem si říkala, že mi to dnešní zanechání stravování zcela v pravomocí dětí za to nestálo. Ale neuklízela jsem to a šla raději spát.

88. den - NE

Tož dneska to byl už tradičně mazec. Tatínek "balí" na veletrh, tak jsme se radši sbalili a vypadli. Vyřídili jsme pár dodávek až do domu, zkoukli čápy v Oseku a Bečvu v Lipníku a dojeli si do Oder (pozornost Odře jsme už nestačili věnovat) pro Andreu, Jirku a Honzíka, abychom s nimi jeli na bazén do Hranic. To byla paráda !!! Ač se Ondrášek v pátek netvářil na vodu zrovna nadšeně, tak dnes byl učiněný vodomil. Také Markétka byla velmi spokojená. Nejvíce ji uchvátil teploučky Whirpool. Foťák jsme s sebou nebrali, tak jsem udělali jen pár snímečků doma těsně před spaním.
Na to, že nám děti přelézají z křesla do postýlky, jsme si už zvykli.

Neměli jsme tam dávat to křeslo (to by se třeba nestalo, že Ondrášek visel (rukou) na kličce od okna :o)).

87. den - SO

Ráno jsem věděla o tolika věcech, co tu chci napsat, ale teď večer to už mám všechno vykouřené z hlavy. Blíží se Velikonoce a tak jsme si včera koupili mazanec, který také děti hned ochutnaly a ocenily ho také k snídani. Kreslení nám moc nejde, zatím spíše pastelkou ťukáme do papíru. A v dopoledním spaní dnes Ondrášek trhnul rekord - takřka 4 hodiny. U oběda jedl sám, což mu ale moc nešlo, nicméně krmit se dal pouze Markétkou. Takže jsme Markétce nabrali lžičku, tu jsme ji podali a řekli ji, ať to dá Ondráškovi :o)) A odpoledně jsme vyrazili do ZOO v Lešné. Už jsme tam byli před třemi týdny a tenkrát jsem dětem slíbila, že se tam co zase brzo podíváme.
Naším prvotním cílem byl pavilon Yucatan. A opět nezklamal. Tentokrát jsme sice už neviděli souložící želvy, zato jsme se setkali s nesmírně komedilální opičkou. Byla hlavně přitahována malými dětmi (naše byly nejmenší) a moc si s nimi chtěla hrát. Stále na ně tlapkama šahala, skoro jsem se bála, že na ně i skočí. Opravdu jsem měla velký strach a zároveň mi to přišlo strašně komické. Dokonale jsem zkazila video, které tatínek natáčel. Vše ostatní bylo taky fajn, ale opička byla absolutně nejlepší. Protože jsem do ZOO dojeli už docela pozdě, nešli jsme se podívat, jak nám vyrostlo teď už dvouměsíční žirafátko. Ale stihli jsme ještě lachtany, spící mravenečníky, temperamentní jihoamerické ptáky, tučňáky a gorilu.
Jeli jsme tam jen na hodinku, tak jsme si nebrali žádný kočár. Nakonec jsme tam byli hodinky dvě a všichni jsme byli hodně unavení, hlavně capkající dítka. Nenafotila jsem tam vůbec nic, protože dva dospělí na naše raubíře jsou takřka málo. Tatínek se snažil natáčet, ale občas div že neoodhodil kameru, když chytal některé z naších ratolestí.
Jediné fotky dnes jsem udělala večer, když děti porazily jídelní židličku a hrály si s ní.

Pak se mi podařilo zachytit jejich zápas o knížku ...

... a také vítěze tohoto zápasu :o))

Večer jsem se cítila tak unavená, že jsem chtěla odřeknout účast na smluveném virtuálním večírku. Nakonec klaplo i to. A nakonec jediné, co mne trápí je, že tento příspěvek dopisuji o půlnoci a dnešní noc bude navíc zkrácená o hodinu. A taky to, že nejsou uklizené hračky a není umyté nádobí :o)) Jo a navzdory všem předpovědím bylo na Zlínsku větrno, ale přece jen jaro!
No a tady je ještě video s onou rozkošnou opičkou. Nutno říci, že tam kolem nás skákala už asi 10 minut předtím, ale byla tam strašná tlačenice, takže na vyndání kamery došlo dost pozdě. Navíc opice se opravdu chtěla kamarádit hlavně s Ondráškem a Markétkou. Ó, jaký já měla strach. A přitom to bylo ještě tak strašně legrační.

86. den - PÁ

Slůňata jsou strašní jedlíci. Jen co ráno otevřou oči, vycucají prso, napijí se čaje a velmi zběžně zkontrolují terén, už stojí u židliček a volají "papat, papat". Vzhledem k tomu, že vstávám takřka s nimi, musím jim ještě tu snídani připravit. Tož jsme tento týden začali s ranním kreslením.
A už více než 2 týdny se s Ondráškem pusinkujeme. Už to není takové to ocucání pusy, ale krásné něžné pusinky. Jen se řekne pusinka, Ondrášek přiběhne a dá mi ji. Markétka pusinky nedává a vůbec je nemá ráda. V neděli jsme Markétce dali s Martinem najednou každý pusu na jednu tvář a Markétka uhýbala hlavou a smála se. Tak jsme si vzpomněli, že to neměla ráda ani jako malilinké dvouměsíční miminečko; to se taky snažila hlavou uhnout a moc se tomu smála. Ale je pravda, že někdy také Ondrášek kroutí hlavou, že pusu nechce a nedá.
Hned po ránu jsem měla ohromnou příležitost vyfotit obě děťátka nalezlá v poličce, lež neuspěla jsem. Než jsem doběhla pro foťák, Ondrášek už slezl a Markétka akorát slézala.

Během dětí dopoledního spaní jsem nejen uvařila, ale splnila alespoň jeden z vytýčených úkolů. Markétka se probudila dříve a já ještě neměla zcela dovařeno, tak jsem ji krmila těstovinami (penne). A najednou mne napadlo, že bych mohla využít její nenajedenosti ve svůj prospěch. Dala jsem si jeden konec těstovinové trubičky do pusy a Markétka si zbylou část musela ukousnout. A ona se snažila ukousnout co největší kus a tak jsme se pusinkovali :o)) Pak jsme se pusinkovali i bez těstovin, ale když jsem se ji zeptala, dá-li mi pusu, zavrtěla hlavou a řekla to své "ne" :o))
Ondrášek vstal ještě než jsem měla dovařeno a hned se mi jal pomáhat.

K obědu jsme měli hovězí polévku s nudlemi, mrkví a petrželí a pak byla rajská. Jenže druhý chod děti jedly odděleně; nejprve samotné těstoviny a pak si Markétka dala maso a Ondrášek omáčku. Po obědě si děti hráli s nádobím. Nastal tam krásný okamžik, kdy Ondrášek troubil na trychtýř a Markétka si dřepla a koukala do trychtýře. Opět jsem to nestihla, ale i tato fotečka je povedená.

Pak jsme jeli plavat. Bez tatínka, bo toho zdržela práce. Ondrášek se mne držel jako klíště, ale Markétka to dnes s grácií odplavala s plavací tetou Bětkou. Rádi bychom ještě nějakou plavací hodinu stihli, tož to snad nějak vyjde.
Jo a Markétka se rozhodla, že bude oderského dědu těšit soustavně. Při přebalování utekla s holým zadkem, donesla si nočník a sedla si na něj.

Dlouho tam nevydržela a ani nic do něj nevytvořila. Ale stejně !

85. den - ČT

Tož se ráno probudíme, koukneme z okna a tam ... sníh. Už zase :o/ Martina bolela hlava, bo to s tou MamaJuanou včera trošku přehnal. A to ho do pití nikdo nenutil, ani mu to nikdo nenavrhnul. Ale jak se uviděl se Sebastianem ....
S dětma jsme si po ránu hráli s Františkem a Fanynkou. Ještě stále nemají svou vyvolenou hračku, bez které by neudělaly krok. A do jeslí máme přinést "dadánka", se kterým spí, aby se cítily jako doma. Jenže jim je to zatím fuk :o)) Naši skřítci jsou naňásci a Markétka si všimla, jak do nich maminka strká ruku, tož to chtěla taky zkusit. Asi bude usínat s Františkem na ruce.

Zdá se, že Markétka dává přednost Františkovi a Ondrášek Fanynce. Ale možná, že je to barvou. Marky pije ze žlutého hrnečku a Ondra ze zeleného.

Neodolala jsem sem vložit dva usměvavé zadky :o)

No a tady je fotečka pro oderského dědečka. Markétku bych na hrnec asi neposadila, kdyby si ho nedonesla sama. Chvíli tam vydržela, ale stejně nic neudělala. V poslední době tam sedává častěji. Zatím však bez výsledku. Markétka umí říci "kakat", což někdy taky znamená, že už je pokakaná a jindy zase něco jiného (ještě jsme ty další významy neodhalili) :o))

No a tady je Ondrášek, který odkoukal od Markétky, jak se sedí na balónu a taky si na něj přišel sednout a poskákat.

Dnes jsme šli do Motoráčku. Byla jsem připravena opět na hodinu plnou řevu mých dětí, které statečně podpoří další malí účastníci, ale miláčci mne překvapili. Měli úžasnou náladu; spolupracovali; co vzali jiným dětem, to jim taky vrátili; zkrátka si to dnes užívali a zpříjemnili to i ostatním. V centru jsme pak zůstali ještě další hodinu a půl. Děti si hrály naprosto samostatně a bez jakýchkoliv problémů. Taky jsme dnes ochutnali Brumíka - sladký perník s náplní. Celkem jim to chutnalo, ale vyloženě nadšení z toho nebyly. Litovala jsem, že jsem si nevzala s sebou foťák. Bylo to moc pěkné odpoledne. Markétka při odchodu opět bravurně zvládla dvouramenné schodiště. S Ondráškem je to horší, bo se stále na těch schodech stavěl. Bylo těžké ho přesvědčit, že musí na čtyři. První rameno schodiště jsem ho dala na čtyři, on slezl jeden schod, otočil se, postavil se a já ho otočila zpátky na čtyři. On to pak ještě nakombinoval se sjížděním po zadku (taky nic moc bezpečná forma sestupu).
Cestou domů jsme vyzvedli tátu, poblbnuli doma, v dětském pokoji přelézali z křesla do postýlky a šli spát.

84. den - středa 25. března

Tak já už si snad ani nepamatuji, co se celý den dělo. Jediné co vím, že děti celý den jedly samy, tzn. já jen jídlo připravila a pak uklidila ten strašlivý nepořádek. Natáčela jsem to na video, ale určitě z toho takový úlovek jako včera nebude.
Jinak Markétka má už asi 2 týdny novou zábavu: navléká si kroužky na nohu a chodí v nich jako na podpatcích :o)) Řekla bych, že ji to chytlo v Odrách, kde si na své botičky nazouvala ještě dospělácké pantofle. Ondrášek to zkouší taky, ale moc ho to nebere.

Toto je dost podobná fotka, ale foceno to je o pět hodin později. No a Markétka je zase v kroužcích.

Děti před a po spaní v kočáru běhaly po zahradě. Po odpoledním spaní se jim ale nelíbilo na zahradě a tak šli dovnitř a běhaly po chodbě. A v nestřeženém okamžiku šup a vyběhly po schodech do patra. Markétka potom i slezla (opět správně, tj. na čtyřech a zadečkem napřed), ale Ondrášek řval, protože chtěl jít jen po dvou, ale bál se ve stoje té výšky. Takže Markétka už v pohodě zdolává i to naše nebezpečné schodiště.
No a večer jsem zklamala Blaňuli, bo jsem usoudila, že návštěva Dne otevřených dveří na IDIF v Brně ve čtvrtek je pro mne neuskutečnitelná. A pak jsem na Skype zahlédla Gosiu a Sebastiana, jejichž byteček jsem měla pronajatý během mého krátkého pobytu v Bruselu. Videorozhovor trval asi hodinu a půl. Gosia si k tomu dala pivo, Sebi cucal kolu a já byla na sucho. A pak se vrátil Martin a byl tak nadšen, že je vidí, že se nechal zlákat Gosiným pivem a nalil si Mama Juanu. Sebi na to reagoval výměnou koly za pivo. Tož jsme měli malý virtuální večírek.

83. den - úterý 24. března

Během mého krátkého pobytu v BXL mi dost pomáhal tenhle blog. Sedla jsem si k němu hned po ránu a utřídila si myšlenky. Taky jsem tam potřebovala řádně plánovat :o)) Jenže to bych tak trošku potřebovala i teď. Doma se to ale slévá do jednoho děti opatrujícího chumlu :o))
Takže dnes bych měla zavolat do BXL a požádat o převedení dovolené z minulých let, tzn. abych mohla nastoupit už ve čtvrtek 28. května. Jesle jsou totiž zavřené od 20.7. do 7.8. a já potřebuji volno na tuto dobu. No a pak bych se mohla přihlásit na bruselský půlmaraton (běžela jsem ho jen jednou a to se Slůňaty v břiše :o)), objednat letenku. No a taky musím pozjišťovat to blbé očkování. Fakt mi nedělá dobře, že budu muset nechat děcka naočkovat proti pneumokokovi a meningokovi C. Navíc tady je to nadstandard, ale v Belgii to hradí. Chjo. A taky musíme zavolat opraváře na ledničku ...
Venku je moc krásně, nádherně svítí Sluníčko (i když fouká a to docela dost), ale Ondrášek zubově horečkuje :o/
Tož, deadline svých plánů posunuji do konce týdne. S tím Slunkem ... prý ty přeháňky a náhlé změny počasí byly všude - Slunko, ostré větřisko, krupky, sníh a zase krupky a opět Slunko, chvíli dokonce jen slabý větřík ...
Ondrášek nakonec horečkoval až na večer. Něco málo jsem nafotila, ale hlavně jsem nechala běžet kamerku na foťáčku během oběda. Taky jsme hráli Kolo kolo mlýnský - když řeknu, aby se děti chytily za ruce, tak Marky čapne Ondrovu ruku a přes jeho odpor ho nepustí. A oba se naučili dospěláky přemísťovat, resp. ještě nejsou schopni se vyjadřovat slovy, ale k tomu, co chtějí, nás zkrátka dovedou, dotlačí popř. nám to předvedou.
Takže ty fotečky: 2x portrét Markétky, když běhala po zahradě, zatímco Ondrášek spinkal.
Když Markétka, tak taky Ondrášek.
No a ještě Markétka - vypadá, jako by si tam lehla schválně, ale nelehla :o)) V pozadí popelnice :o)

No a ještě obě děťátka poté, co se dodívala na záznam jejich oběda.

Aha, tak jsem sem chtěla dát zkrácenou čtyřminutovou verzi, ale nějak jsem se přitom nahrávání sekla a je tady celých takřka 8 minut. Tak to event. posuňte do poloviny.

82. den - pondělí 23. března

Tož dnes nám začal zase obyčejný normální týden. Ráno jsme vstali a pohráli si.No a pak jsme utíkali na cvičení. Táta nám nechal auto, tak jsme stihli to, které máme zaplacené :o)) Ondrášek však už v neděli začal být nevrlý a navíc nám i zteplal, resp. měl celkem slušnou horečku. Ráno to však bylo dobré, tož jsem si říkala, že nám zuby nemůžou bránit v aktivitách. Po příchodu do centra byly oba veselí, ale po přesunu na cvičení se mne Ondra chytil a nepustil. Do té doby spokojená Markétka začala žárlit a nechtěla jít cvičit s tetou. Tak jsem cvičila s Markét, zatímco Ondráš mi visel na krku. Pak si dala Marky říci a šla cvičit s "tetou", moc se jí to líbilo, nahlas se smála, ručičkama tleskala, ale pak ji došlo, že na mámě visí Ondráš, začala plakat a vrhla se po mně. A tak se to opakovalo :o)) Ale zase máme novinku: děti už nechodí v centru sami nahoru po schodech, ale i dolů (resp. Markétka - pěkně po čtyřech zadečkem napřed, Ondra byl v mé náruči).
Doma, po brzkém obědě, šla Slůňata spát. Probudila se po dvou hodinách, ale v dost špatné náladě. Řvali po mně celou půlhodinu.
Naštěstí pak už byl klid. Tak jsme si společně hráli. Novinkou je, že nás děti začínají ovládat. Když nás někam chtějí přemístit, přijdou, chytnou nás za ruku a už se jde :o) Po odpoledním spánku jsme šli za tátou. A s tatínkem šla dítka chvíli pěšky :o)
A pak jsme zamířili do města konečně koupit dětský příbor. Už ho kupuji od dětí narozenin. Teď jsem ale u tety Katky viděla, jak dokáže být vidlička užitečná, a už se to nedalo odkládat.
A večer se u Ondráška zase objevila horečka. Usnul na hodinku v tátově náruči, pak asi 20 minut skotačil s Markétkou a pak už šli oba do hajan.

81. den - neděle 22. března

80. den - sobota 21. března

79. den - patek 20. brezna

Jsem si myslela, ze se mi po detech ani nestyska, ale neni to pravda. Styska se mi a to dost pekelne. Jen jsem hodne unavena, bo tady jsem si tedy moc neodpocinula. Taky se desim zase toho nasazeni. Ale na letisti mne vyzvedavaji pardubicti, tak predam peci z rukou jednech prarodicu do rukou druhych prarodicu :o))
Martin dnes rano vyzvedava deti v Odrach a jde s nimi plavat. Ja ted vypiju kafe a caj, snim alespon jeden jogurt a jdu do jesli. Pak hodim klice od tohoto apartmanu Hermanovi, zajdu na obed (poradne se nacpu, bo mne to uklidnuje), rozloucim se s kolegy a hura na letiste.
V Bxl je zase poradny cirkus, bo je opet summit. Kdyz jsem vcera sla kolem Rady a videla tam "EU2009.cz", tak mne omamila pycha a radost z evropanstvi. Hned jsem si vzpomnela, jak se nas premier vyjadril v mediich, ze opousti "eurorealismus", bo nas v te Evrope berou skutecne vazne. Toz se smeji, jak nas oba zachvatila "euroeuforie".
____________________________________________________________
Tož jak ten den ve skutečnosti proběhl. Do jeslí jsme přišla o půlhodinu později, protože vynechaly dva autobusy. Holt summit. Naštěstí paní ředitelka pro mne měla pochopení. V jeslích to bylo rychlé jednaní. Začali jsme sice ve francouzštině, ale pak byla přizvána anglicky hovořící kolegyně, tož domluva byla hladká. Opravdu šlo už jen o organizační záležitosti a složení zálohy (celkem dost velká pálka). Krátce po desáté "mission impossible was done". Odcházela jsem z jeslí nahlas se smála a zpívala si a lidé kolem se usmívali na mne, občas se někdo poptal, z čeho že mám tak dobrou náladu, a po mém vysvětlení pogratuloval a smál se se mnou. No a pak odlet a vyzvednutí mými rodiči na letišti a rychlá jízda za miminky. Ty mimochodem tatínek nakonec vyzvedl až večer :o)) Krátce po desáté jsme byli doma, potěšili se pohledem na spící děťátka a padli do hajan.
A z dneška jsou jen fotky z mého cizího mobilu. Tož toto je zahrádka jeslí, kam budou Slůňátka chodit.

78. den - ctvrtek 19. brezna

Probudila jsem se takrka v 8 hodin. Mela jsem sice lehke spani, ale bylo prijemne uvedomovat si, ze mne z postele nebudou tahat deti. Dnes jsem jeste panem sveho casu. Zitra uz to bude jine, to bude dost maraton.

Ono to bude narocne i dnes. Hlavne ta rozmluva s pani reditelkou. Pak uz jen navstivit par agentur a zadat pozadavky. Ale uplne nejdrive si musim koupit plan mesta, ktery jsem hloupe zapomnela doma. Ale mapka navic se nakonec vzdy hodi. Toz valim !

Takze telefonicky rozhovor jsem zvladla, rande s pani reditelkou mame zitra (uz jsme se dokonce domluvili, ze by deti chodily do jesli na "full time" :o)) Toz doufam, ze to zitra bude uz jen o domluve na papirech a predani zalohy. No a toto rande mi odpomohlo od toho zitrejsiho maratonu, coz asi neni uplne idealni, ale jesle jsou dulezitejsi. A alespon stihnu letadlo a budu zase se svymi koblizky.

Jo, dnes jsem dostala par fotecek z Oder. Deticky vypadaji moc spokojene. To jsem moc rada, mela jsem dost strach, jak to budou yvladat. A babicka s dedeckem jsou pry taky v pohode, takze je to parada.

Markétka s Honzou

Ondrášek krmen Andreou
Ondrášek zbožně zírající na banán
Markétka ráda chodí v dospěláckých botech
A ještě jednou Ondrášek
Už dnes jsem se vydala najít jesle, abych zítra trefila. No a tak jsem ten dům cvakla (mobilem).

77. den - streda 18. brezna

Vstala jsem s heslem "lina huba, hole nestesti", tak doufam, ze mne ma usta nezklamou. Hned rano maturita z ovladani presovace ... pro jistotu jsem si nasla na netu navod :o)) No a uz si pomalu zvykam na anglickou klavesnici (i kdyz zacinala jsem s polskym rozlozenim a to teprve byl mazec). Toz jeste odsat (bo nas s detmi to kojeni bavi a nechceme o materinu prijit) a hura do zivota !

Prijeti v praci bylo vrele. Nakonec jsem tam stravila takrka cely den - telefonovala jsem, psala maily a shromazdovala informace. Vecer jsem sla na obhlidku bytecku kamaradky Betky, ktera je maminkou takrka rocni Nelinky. Behem dne jsem Betku bombardovala dotazy a tahala z ni informace a ona mi slibila poptat se v jeslich, kam chodi jeji dcera .... Mam se pani reditelce ozvat co nejdrive. Takze se na to chystam zitra. Toz na mne vsichni myslete. Jo a dedecek psal, ze u nich je vsechno perfektni, jen Marketka odmitla dopoledne spat a tak pomahala pripravovat obed. Uz se moc na pusinky tesim.

Tož a ještě doplnění fotečkami z Oder:
Tož nakonec to s tím jarem u nás není až tak hrozné aneb Markétka ve stínu jabloně.Markétka trochu detailněji.
Ondrášek u branky.
Ondrášek má evidentně vztak k půdě.
A Markétce se zase líbí sněženky.
Ondrášek Markétce vysvětluje princip větrníku.
Jedlík brambor (s tetou Andreou).
No a samozřejmě taky náš Otesánek Markétka (s babičkou).
Ondrášek s tetou Monikou.
Markétka ve vaně.