31. den - sobota 31. ledna

Tak dnes se zdálo, že to bude dost nudný den, ale očekávání se naštěstí nepotvrdilo. I když počasí se rozhodně jako pěkné označit nedalo.
Hned ráno jsme vklouzli zpátky do botiček.Markétka udělá pár kroků a zadupe.Hrozně jí to baví, bo to vydává dobrý zvuk. Je to strašně legrační. Takhle vypadala naše snídaně v pohybu.

A ještě jednou Ondrášek.

Nevynechali jsme ani dopolední spaní. Zde se Markétka pokouší navléci na nožku s ponožkou ještě druhou, Ondráškovu ponožku.

Markétka se probudila dříve, opět dostala botičky a taky piškotek, aby vydržela až do oběda. Nojo, my vlastně konečně jíme piškoty. Nějak nám zachutnali v kolektivu - ve čtvrtek v Motoráčku. Ale možná, že jsme na ty piškoty už dozráli. Stejně jako na banány, které jsme ještě před měsícem nesnášeli a které teď jíme denně a rádi.
A tady už máme probuzeného Ondráška. Taky hned dostal botičky. Nicméně dnes jim botičky ani trochu nevadili. Zřejmě byli včera jen unavení, tak jim botky nesedli. Dnes se v nich totiž pohybovali, jako by se v nich narodili :o))

Dětičky byly v tom bazénku neuvěřitelně soustředění. Jsem to musela zaznamenat a až za delší chvíli jsem si všimla, že prostě našli drátek a tak si hráli ;-))

Poté, co jsem jim drátek vzala, však nezoufali a začali vyhazovat míčky z bazénku.

No a taky jsme si dnes slíbili, že zase začneme znakovat. Pustila jsem dětem DVD se znakováním a oni byly absolutně nadšení. Zvláště Markétka - ta před televizí kroutila ručičkami celou dobu. Přidal se k ní i Ondrášek. Nenapodobovali zrovna znaky, ale museli zkrátka těmi ručičkami taky nco dělat. Ovšem oba byli také zaujati Mluvícím hrncem, který jsem pořídila v internetové aukci už před Vánocemi, ale na hraní jsem jim ho dala až teď. Byl to opravdu výborný kup, bo hrnec mluví německy (a už mu to moc nemluví). Ale naštěstí je baví. Nejvíc nasazování pokličky :o))

Při obědě se zdálo, že dítka se umoudřila a budou už jíst jen v židličkách a s bryndáčky. Ale skutek utek :o) Nicméně v židličkách vydrželi tak 4/5 oběda :o)) Pak už museli dolu a pro lžičky obídka si docházeli. Ještě jsme si postavili nějaké ty věže a komíny - a že jim to už jde ... sice jim to většnou spadne ještě než to dostaví ..., nebo přijde ten druhý a tomu stavícímu to zboří ..., ale stejně jim to už jde !!
V půl čtvrté šli zase spát, tentokrát do chumelenice :o)) Markétce se tam moc nelíbilo, tak byla krátce po čtvrté zase vevnitř. Dostala botičky a vrhla se na schodiště. Doposud to byla spíše Ondráškova doména, ale dneškem padla :o)) Markétka si "volnost" užívala a chodila nahoře z pokoje do pokoje, dupala nožičkama a užívala si, jak se to rozléhá. Pak se probudil i Ondrášek a začala honička na schodech.

Vyfoceni byli jen v jednom kole, bo jsem si nedovolila je fotit a nejistit. Takže se fotilo, když jistil tatínek :o))

Nahoru to jde, ale po schodech dolů nám dělá problémy. Odložila jsem foťák na podestě a pomáhala tatínkovi jistit, ale raději jsme děti nakonec snesli. A tatínek snášel i aparát a tak vyblejsknul svoje holky :o))

Markétka je podle mne typ na bojová umění, bo tu nožičku zvedá nádherně vysoko.

Jsme trošku rozšířili park přístrojů na dálkové ovládání. Ondrášek má ovládání na domácí kino a zkouší to na televizi :o))

Pak jsme ještě větrali zadečky. A když jsme se zase nahatí honili po kuchyni, tak padla dosud nedobytná pevnost ... odpadkový koš. Opravdu jsem dnes nechtěla děti koupat ...

30. den - pátek 30. ledna

Tož na dnešní den jsme si dali jeden úkol: koupit botičky. Nutně je potřebujeme na pondělní cvičení a i na tu narozeninovou party (přece tam nepůjdeme jen v ponožkách). Vstali jsme ve výborné náladě. K snídani jsme měli místo Sunaru opět bílý jogurt s rohlíkem.

Ještě během snídaně pocítil Ondra potřebu masáže. A co by Markétka pro brášku neudělala, že :o)

Pak honem spinkat. Poblahopřát bratránkům k vysvědčení a prázdninám. Oběd, úklid po obědě (to bylo opravdu náročné, bo jsme se o nádobí starali všichni tři). A pak rychle do auta a hurá do Zlína ..... a nakoupili jsme !! Máme nádherné botičky se sluníčky !!

Markétka má bílé. Podívejte, jak jí sluší !!

A Ondrášek modré. Šněrovací :o))

Jak na ty boty nejsme zvyklí, tak jsme nakonec raději padli na kolena :o))

29. den - čtvrtek 29. ledna

Včera jsem byla na dalším sezení kurzu o tom, jak docílit kýženého chování u dítěte, aniž bychom mu udělovali rozkazy, příkazy a pokyny, tj. jak s ním komunikovat s respektem. Jako s člověkem. Ono totiž dítě není jiný živočišný druh. Celé je to vskutku smysluplné, ale není to jen o jednoduché změně komunikace, ale vyžaduje to změnu u člověka samotného, bo v sobě máme hluboce vryté stereotypy. Člověk se nějak chová, i když se zrovna tak chovat nechce, jen proto, že se NEUMÍ chovat jinak. Bude to určitě stát hodně úsilí. No ale pryč ze včerejška k dnešku.
Tož dnes miminka vstávala netradičně již v šest hodin, takže ve čtvrt na devět už byla v kočárku na zahrádce a znovu spinkala. A maminka měla příležitost najít si nějaký jiný objekt na focení ... svou pučící orchidej na okně podesty ;-)

Miminka se probudila v jedenáct a hned našla zapomenutý ovladač.

A oni už moc dobře vědí k čemu ten ovladač je. Jen se podívejte, jak zkušeně ho ovládají :-)

Pravda vkus na televizní pořady máme odlišné, ale proč ne. On ten Felix Slováček s Karlem Gottem před padesáti lety taky není špatný :-)))
Ještě detailní záběr na Markétku ovládající ovladač :-)
Ondra kašlal na telku a snažil se o jakousi produkci sám ;-)

Naobědvali jsme se a potom honem do "Srdíčka" na "Motoráček". Tentokrát jsme přišli sice tak akorát včas, zato v perfektní náladě. Slůňata spolupracovala při ukazovacích říkankách, sbírala míčky do kyblíku (a kyblík ukradla, když jiné děti nesbíraly), snažila se nakreslit kolečko a kradla jiným dětem jejich hrkačky. Od tety Denisy (psycholožky) jsme se dozvěděli, že prý je OK, když toho tolik sníme. Nemáme prý vyvinutý trávicí systém; co sníme navíc, nestrávíme :o)) Jen naše mamina úplně nesouhlasila, že tedy o nic nejde. Prý má dvě miminka a vaří pro ně jak pro partu žravých puberťáků.
Po Motoráčku jsme v centru zůstali. Ondrášek byl minule velmi nadšen houpačkou, tak hned běžel k houpačce.

Markétka se nejvíce zajímala o nádobíčko a o zvířátka z farmy. Zhoupla se také, ale svůj šálek neodložila.

Naším nejoblíbenějším místem v centru jsou dětské záchodky. Jsou vydlaždičkované a zvuk se tam rozléhá. Jsou tam nočníky, které se perfektně přemísťují. No a ty mísy .... jen ta voda je tam nějak moc hluboko, až tam jsme nedosáhli. Nejprve jsme tam byli samotní (kromě dalšího kurzu Motoráčku za zavřenými dveřmi), což nám nevadilo. Chvíli jsme vozili kočárek a odrážedla. Ty jsme opravdu jen vozili. Maminka nás sice na ně posadila, ale to nás zatím nebaví. Zato jsme hezky rozházeli kuchyňku. A honili jsme se přes všechny místnosti a do toho výskali tak, jak jsme zvyklí doma (tzn. hodně hlasitě). Ale ty dvouapůlleté děti se na Motoráčku určitě soustředily :o)) Perfektní bylo, když skončili, bo jsem se mohli honit s Michalkou a Adélkou a hrozně moc nás to bavilo. Potom šla Michalka domů, tož my taky :-))
Doma děti vypadaly, jakoby své hračky neviděly snad sto let. Moc pěkně si spolu hrály ;-))

V centru jsme se ještě vetřeli na pondělní narozeninovou party pro děti, co měly narozky v lednu. Zvaly nás, ale my jsme ze začátku nevěděli. Pak už bylo pozdě. Ale !!! ... my jsme zkrátka tak strašně miloučcí, že nás na tu party chtějí !!!!
Den byl zkrátka naprosto perfektní. Až na maličkou nehodu. Maminka nás při vjíždění do domu vyklopila z kočáru. Pád to byl strašný, ale nic se nám nestalo. Ondrášek utržil opravdu pořádnou ránu do čela, ale jak je na ty rány zvyklý, tak ani neplakal. A Markétka chvíli plakala jen z úleku. Takže špatná z toho byla nejvíc máma.

28. den - středa 28. ledna

Dnes byl krásný den. Koťáka vstala nádherně odpočinutá a v dobrém rozmaru. Po úvodním prsu dostala k snídani nyní tak oblíbený Sunar a banán.

Pak jsme si hráli, tancovali (tancování opravdu zbožňujeme), stavěli a bourali věže a komíny, házeli na sebe míčky z bazénu a krátce po deváté šli spát. Mamina vařila oběd, dnes nejen pro nás, ale také pro tátu, který celý nemocný přišel ještě před obědem domů. U oběda jsme mámu překvapili, uvařila totiž na dva dny a my to všechno snědli už dnes. Markétce máma už dávno říká "Otesánek". Včera dokonce mohla určit, kolik toho Markétka na oběd spořádá – snědla totiž obsah dvou 250 gramových příkrmů, tzn. Markétka si na oběd dá půl kila jídla !!! Je to normální ?!? A to je to taková drobounká dívenka. Při roční prohlídce vážila 7,7 kg !!
Dnes ale při obědě Ondrášek papal stejně náruživě a vydatně jako jeho sestřička. Po obědě následovalo hraní. Marky se pořád snažila sednout si na overball, což byla hrozná sranda, bo si ho vždy přichystala a než si stačila sednout, tak se jí odkutálel :o) Nakonec se jí to podařilo a mohla se na něm houpat jako dospělá ;-)) No a taky jsme si nasazovali čepici. Na snímku si snaží máminu čepici nasadit Ondra. Ondro, to je moc velká čepice, s ní to moc nejde !!

Taky jsme se mazlili s plyšáky. Hrozně rádi je koušeme do nosu. Zvláště krtka, bo on má takový pěkný červený nos ... hádejte, co nám to připomíná :o) Občas jsme se lekli, bo tu máme takové chrápající medvědy a oni si občas zachrápou sami od sebe ;-)) Jo a taky jsme trénovali zimní sporty. V kuchyni jsme ukořistili prkénko a jezdili na něm jako na snowboardu. No a samozřejmě jsme si taky hráli s autem. Ondra si něj sednul první, ale Markétka si rychle "přisedla".

Chvilkami byla nestabilní a padala, ale na autě se přece jen udržela

Takže došlo i na pěsti ...

Nakonec nás maminka povozila oba, tož jsme byli spokojení oba ;-)

V půl čtvrté nás maminka předala na starosti tátovi a šla na kurz "Respektovat a být respektován".

27. den - dodatek

Tož děťátka nakonec spala odpoledne celé tři hodiny. Až do šesti. Oba byli nádherně vyspinkaní a já se jen divila, co že se to dělo ještě před tím spaním. Doma už byl tatínek a miláčci z něj měli ohromnou radost, mazlili se s ním, tančili, běhali ... a oba !! Pak si dali kašičku, zase chvíli běhali a tancovali, pak zpapali ještě dva banány, pohráli si sami, koupání, prsa a v osm spaní !! Prostě naprostá paráda. Když jsem opouštěla jejich pokoj, tak si ještě trošku povídali, ale to bylo takové to jejich přání si dobré noci. Jak už jsem dnes psala: Nechápu :o)))
Tož takhle vypadal Ondrášek ještě před dlouhým odpoledním spánkem.

Po sladkém spánku se vše vyjasnilo. A tatínek zblejsknul Ondráška i s mou maličkostí ;-)

Toto auto je u nás posvátné. Pryč jsou ty doby, kdy se vozili vzájemně. Teď už je to pokaždé boj o to, kdo bude na korbě. Jen občas při slabé chvilce se povozí :o))

27. den - úterý 27. ledna

Ta já už opravdu nevím ...
Kolem desáté jsem sbalila děti a vypravila jsem se s Ondráškem k lékaři. Byl už tak divný, hysterický, apatický a všechno dohromady, že už mi to nepřišlo normální. Po cestě jsem to ještě konzultovala s tetou Blaňulí, ale k MUDr. jsme raději došli. Pan doktor pravil, že je to všechno především od zubů. Ani tu rýmu moc neřešil, bo krk i uši byly čisté. Když jsme přišli domů, hned jsme začali obědvat, ale na Ondráška zase přišel ten jeho hysterický záchvat. Jenže tentokrát byl nějaký nakažlivý a skočil i na Markétku .... a nešlo je utišit .... takže jsem se po půlhodině sbalila a nechala je řvát dole samotné ... do několika minut byl klid. Jen jsem sešla dolů, začalo to nanovo ... Po nějaké době se uklidnili (ale myslím, že ten jejich záchvat s přestávkami trval více než hodinu), doobědvali jsme, pak jsme hráli na honěnou a pak už byl čas jít zase spát. Takže šupajdili do kočárku, já stáhla fotky a vrhla se napsat dnešní zážitky ...

Markétka byla po ránu veselá. Vypila si Sunar a začala si hrát. Pobavila mne, když seděla na míči a "četla" si knížku ... jako maminka, když sedí u počítače na velkém balónu ;-))

Když jsem Markétku přebalovala, tak si začala tak zaujatě cucat palec, že jsem to prostě musela zaznamenat. Ale jak maminka vytáhla fotoaparát, tak se Markétka musela hned do něj podívat a palec putoval z pusinky :o))

Markétka v balónkovišti. Máma dnes dva žluté pomalované balónky praskla. První nezáměrně a na druhý si vzala kudlu, bo se jí (mámě) to moc líbilo (hlavně ten zvuk ;-))))

Ondrášek měl v tom svém celoranním spočívání v mámině náruči přestávku a šel si na chvíli hrát. Nebyl nijak divoký, ale měla jsem z toho radost.

Dokonce se na mne i po několikátém zavolání otočil :o)

Momentka s Markétkou.

No a ještě jeden snímek po zdolání toho odpoledního záchvatu ...

A to jsem si slibovala, že alespoň jedna dnešní fotka bude odněkud jinud než z naší herny či kuchyně ...

PS: Tak a miminka právě začala třetí hodinu svého odpoledního spánku.

26. den - pondělí 26. ledna

Tož den ještě ani nezačal a já už se vypisuji. Jsme nemocní komplet celá rodina. Navíc jsme se moc nevyspali, takže ten den bude asi "prímový".
No, nakonec to tak zlé nebylo. Jsem spočítala, že děti nám teď spí 17 hodin denně. Doufám, že jim to pomůže k uzdravení. Foteček moc nebylo, bo nebylo zase až tak co fotit. Takže jedna z rána:

A druhá z odpoledne.

25. den - neděle 25. ledna

Tak nemohla jsem jít spát bez toho, abych si dopsala blogček. Tož dnešek se v rámci možností vydařil. V rámci možnosti, bo choříme. A s dnešním večerem se k nám asi přidal i tatínek.
Nicméně, noc byla klidná, bo děti spaly opět takřka 12 hodin. A těšily se na snídani, tzn. vrací se jim chuť k jídlu -> uzdravují se !!

Pak jsme si hráli a kolem desáté putovali do kočáru a spali více než 2 hodiny. Vrátila se nám chuť k jídlu a tak nám mamka i uvařila. Během hraní odpoledne nastala rvačka o auto. Ondra seděl na korbě, ale Markétka tam chtěla jít také. A začal boj. A najednou hrozný řev. Bylo mi jasné, že Markétka zase Ondráška pokousala. Jen jsem nevěděla kam, bo mi nic neukázal. Teprve po odpoledním spánku to tatínek odhalil. Markéta kousla Ondráše do tváře. A otisk mu tam asi chvilku zůstane. Tak tady je náš pokousaný Ondráš.

Když už tatínek fotil Ondráška, tak vyfotil i tu naši kousavou čertici. Jen jednu nohu má a místo druhé kopyto. Schválně, všimněte si ;-))

A tady máme dračici i s její obětí ;-))

Večer už to děti nějak opět nezvládaly a tak byly v postýlkách ještě před sedmou.

24. den - sobota 24. ledna

Tož dnes už bylo lépe. Jelikož jsme zjistili, že dětem už Sunar nevadí, ba naopak, že jim chutná a že je to to jediné, co vedle mateřinky jsou ochotné pozřít, dostaly Sunar hned k snídani. Je to praktické, bo je to zároveň i zavodňuje a to je k překonání nemoci důležité.



Dětem je trochu lépe, bo dobře přes den spaly. Ráno oba více než dvě a půl hodiny, odpoledne Ondrášek hodinku, Markétka dvě. Možná, že Ondrovi nedal spát hlad, bo nic jiného krom toho Sunaru nejedl. No, dal si zase jen ten Sunar.

Ale když se probudila Markétka, bylo přece jen veselo. Oba dva si hráli v bazénku a moc je to bavilo. Tatínka jsme měli tou dobou na oslavě narozenin, tak jsme ho přece nemohli v tom "slavení" nechat samotného;-))



Jen jsme měli dnes mít návštěvu, na kterou jsme se dost těšili. Zvláště, když Katka slíbila, že přiveze i pejska. No, pro tentokrát jsme utřeli. Ale my se brzo uzdravíme a návštěvy přivítáme.