243. den - PO

Tož a je tu pondělí a jde se do práce a do jeslí.

Mlíčko chceme hned po probuzení, pijeme ho ještě v pyžamku.

A už jsme doma z jesliček. Ondra kope do míče,

ale po chvíli se chce přidat k Markétce a číst si.

Jenže Markétce to krapet nevyhovuje a tak Ondru odstrkuje.

Až ho úplně odstrčí a zase si čte.

A když přišla maminka z práce, tak jsme ještě vyrazili na hříště. Tentokrát na to pěkné hřiště za Charlemagne.

 

A tam dítka krom jiného lezla na této vysoké průlezce. Všimněte si, jak jsou šprušle daleko od sebe. Samozřejmě, že tam lezli oba najednou a sundat se ani jeden nedal, takže maminka nevěděla, jak je má oba najednou jistit. Ještě, že mají takovou sílu v rukách. Už několikrát předvedli, že se chvíli udrží. Maminka tak má čas zareagovat včas v době nouze.

 

No jo, jsou to šikulky šikovné :o)

242. den - NE

Spousta fotek - doplním, až budu čerstvější.

241. den - SO

Tak a z dneška máme jen jedinou fotku.

Dost hrozná, že.

Byla to sobota, já byla celý den doma, ale nepamatuji se, co jsme dělali. Určitě hodně uklízeli, bo na neděli jsme si na oběd pozvali Gosiu a Sebiho. Odpoledne jsme asi jeli ještě nakupovat suroviny do Cory. Na cestě zpět jsme se ještě zastavili v Super GB Cinquantainaire. Martin čekal s dětma v autě. A náhodou šli kolem Gosia a Sebi a tak si říkali, že to auto vypadá jako to, co ho máme. A jaké bylo jejich překvapení, když v autě uviděli Martina a děti.

240. den - PÁ

Pracovní den, maminka do práce, dětičky do jeslí. Odpoledne dítka vyzvedával jen tatínek, protože maminka si šla pro "Etat des lieux" na poštu. A po svačině si šla maminka vyzkoušet, jak bude zvládat chodit s dětma ven na odrážedlech.

Ondrášek

Ondro, ještě se na mne otoč.

Markétku motorka nijak obzvlášť nebrala.

Až na tu ruku v puse postoj modelky.

239. den - ČT

Tak dnes dorazilo "Etat de lieux". Donesli ho až domů, ale doma byl jen Martin, tak nechali vzkaz ve schránce. Odpoledne jsem si vystála frontu na poště a ve chvíli, kdy jsem byla už skoro na řadě, jsem si přečetla, že k vyzvednutí to bude až zítra.

Jo a ta fotka? Martin trošku šmíroval lidi z okna :o)

238. den - ST

V poledne jsem přišla domů, abych domluvila připojení na Internet. Ale možná, že to bylo taky jinak.

Obměnili jsme snídaňové zvyky, děti pijí mléko z nových kelímků.

A jsou šikovní, nepolili se.

237. den - ÚT

Řekla bych, že dnes už šla dítka do jeslí. Zatím jen do tří. A odpoledne jsme vyrazili do IKEA a tentokrát už i nakoupili. Dětem jsme koupili malý stoleček s židličkami, nám velký stůl s židlemi. Nic jsme ten den nefotili, dokonce ani poté, co táta dal dětem dohromady jejich stoleček. Děti nakupování nemají rádi a byly dost unavené. Tak jsme to neprodlužovali a uložili je do hajan.
Tož jen na ukázku.

Koupili jsme si tento stůl a čtyři židle za necelých 90€, tedy fakt hodně levně. Den předtím jsme se nemohli shodnout na stole, tak jsme to vyřešili takto s tím, že za tu cenu je to dobré i jako provizorium. Už jsem tu chtěla vypisovat, jak je to v Čechách víc než dvakrát dražší a teď jsem zjistila, že jsme na to asi chytli akci, bo teď už tento stůl je za 200€. Tatínku dobré, to jsme opravdu šikovně ušetřili :o))

236. den - PO

Tak jsme konečně dorazili do BXL i s dětmi.

A toto je první fotka našeho Ondráška po druhém příjezdu do BXL.

Ondrášek obědvá u stolu.

A chutná mu.

Markétko, pojď se taky napapat.

Markétko, na stole se nestojí.

No, snad se jim tu líbí.

Jó, prosklenné dveře, to je zábava.

Oba dva to moc baví.

A každý může být z jiné strany.

Smeták patří k nejoblíbenějším "hračkám" našich dětí.

Rukou společnou a nerozdílnou.

Jé, duha.

Tak dáme plínečky a spát!

235. den - NE

Pardubice a kolem sedmé odjezd směr Brusel.

234. den - SO

V Holešově bylo zase narváno. Za babičkou přijela dcera a tak jsme tam s dvěma auty dost překáželi. Takže rychlý odjezd do Oder, nákupy cestou, oslava Moničiných a Jirkových narozenin a večer přesun do Pardubic, bo rovněž Pardubičtí si chtěli ještě užít dětí.

233. den - PÁ

Den za volantem se nám nějak protáhl. Původně jsem chtěla hned za dětma, ale byla jsem tak unavená, že to nemělo smysl.

232. den - ČT

Gruntování  a odjezd do Čech pro děti.

Martin trochu šmíroval :o)

231. den - ST

Tož první den v bytě byl poněkud náročný, bo jsem v práci zapomněla nafukovací matraci. Od Gosi jsme měli půjčenou obyčejnou matraci pro jednu osobu, což by bylo málo už i pro samotného Maritna ;-) Já šla do práce, Martin se pustil do gruntování. K obědu jsme měli sushi. Martin v průběhu dne dokumentoval pohledy z okna ze salónu.

Ranní pohled z okna do zeleně (7 hodin).

Brusel se pomalu probouzí, v pozadí vylézá z mlhy i Atomium.

Ten samý pohled odpoledne kolem páté.

A ještě jednou v jedenáct v noci.

230. den - ÚT

Etat des lieux

První západ slunce z okna našeho nového bytu.

Přímo před domem máme park s dětským hřištěm.

Nezbytný pohled na Atomium. Z okna máme opravdový bruselský výhled.

No a taky jeden pohled od okna směrem do místnosti.

229. den - PO

Ráno jsme si do sedmi zdřímli na Rozvadově. Dokoupili nějáké drobnosti (pro mne víno, bo jsem si na něj v Bruselu nějak zvykla :o)) a vyrazili. V BXL nejdříve okouknutí vlastního bytu a pak na noc ke Gosie a Sebimu. Bylo to pro ně dost tvrdé, bo ještě nezažili Martinovo chrápání.

228. den - NE

Hned ráno Martin zase odjel. A večer jsem odjela já. A z Holešova už jsme jeli i s Maritnem směr Brusel.

227. den - SO

Já nasedla do Picassa, Martin do Mondea a každý odjezd jinam. Kdybych věděla, co vím teď, jel by za dětma do Oder se mnou.
Odry a děti !!! Ondra měl strašnou radost, Markétka zadržovala pláč. Za chvíli se vzpamatovali a vzpomněli si, že je babička krmila. Jídlo na chvliku zvítězilo.

226. den - PÁ

Charleroi, setkání s Lenkou, Ruzyně, Praha - hlavní nádraží, Přerov, čekání na Martina, Holešov. Martin po mně chce, abych mu pomohla nabalit auto. Opravdu nemohu, nejde to, nemám na to sílu ani myšlenky.

225. den - ČT

Telefonát s agenturou, snaha domluvit nové "Etat de lieux" na pátek. Smůla, nejdříve v úterý. V pět hodin odpoledne si konečně kupuji letenku. Já za těma dětma musím, ať se děje, co se děje.

224. den - ST

Rande s právníkem ... právo je prý na mé straně ... ale je mi to dost naprd. Žádné zprávy od landlady a krize vrcholí. Kontrola Česlobe a jiných způsobů, jak se dostat domů. Bo už je to zase 14 dní, co jsem je neviděla. Proboha, matka má být se svými dětmi, zvláště jsou-li takto maličké.

223. den - ÚT

Tož dnes jsem měla službu v knihovně. Nervozita vrcholí. Ještě, že mám zítra rande s právníkem.

222. den - PO

Výlet na kolech - jen naše úzká skupinka a Kasia. Kolo jsem měla půjčené z kostelní komunity. Teď jsem si vzpomněla, že ještě nějaký ten den předtím mne Sebastiáni vzali do Tervuren. To bylo ještě před tím výletem z Miloslavem.

221. den - NE

Dnešní odpoledne jsem strávila v parku čtoucí. Koupila jsem si krimi a fakt dobré :o)

220. den - SO

Hurá, hurá, Hollandia na rowerach !!

219. den - PÁ

Dnes už to měl být druhý den mých dětí zase v BXL. Měl být. Nicméně na sobotu je program, jede se opět do Holandska.
Volala jsem své mamince. Byla strašně smutná. Myslela jsem, že hlavně kvůli dědovi, ale bylo to spíše kvůli nám. Chjo.

218. den - ČT

Na středeční výlet na kolech s námi jela i Katarzyna. Tu to tak nadchlo, že zorganizovala badmintonový večer, kterého jsme se s Gosiou zúčastnili. Miloslav sice navrhoval projížďku na inlajnech. Ale na těch nejezdím a ani je nemám. Po setmění jsme zašli na pivo a domluvili se na sushi na sobotu.

217. den - ST

Úžasná věc - výlet na kolech po bruselských parcích až do Tervuren a zase zpátky. Kolo jsem měla půjčené od Mileny a bylo to úplně boží. To mi tak strašně pomohlo!!

216. den - ÚT

Landlady nalezla řešení. Jedu tam ve dvanáct já se Sebastiánem v jednu máme rande s malířem Marianem a v půl druhé s Katlyn s Agency. Ta je překvapená stavem bytu. Kdo by nebyl, že ...

215. den - PO

Telefonát od landlady, že barvy budou, ale že pro ně nemůže zajít. Hledání řešení.

214. den - NE

V deset ráno bylo rande s landlady a jejím polským malířem. Sebi šel na štěstí se mnou, což mi pomohlo dost psychicky, ale taky moc moc prakticky. Zbytek dne si nepamatuji.

213. den - SO

A máme tu srpen a já nebydlím. Srpen, na který jsem se tolik těšila a který mi měl přinést konečně klid. Byt ve strašném stavu a 1000 € v pr... Ještě v pátek večer volala landlady, že čeká na domluvu se svým malířem. Alespoň že tak. Vůbec už si nepamatuji, co jsem ten den dělala. Ale mám pocit, že mi praskly mé lněné letní gatě a tak jsem vyrazila do města je nahradit.
A na večeři jsem Gosiu a Sebiho pozvala do jejich oblíbené italské restaurace. Tentokrát jsme si tagliatelliny s lanýži dali všichni. Bylo tam moc krásně a mně se nechtělo odejít. Cítila jsem takový klid a mír.