308. den - ST

Hurá, jedeme na dovolenou !!! Jen jsme nějak nevyrazili ráno, ale až v poledne. Na Liberec jsme navíc jeli přes Prahu, bo ani jeden z nás (řidičů) nemá trpělivost na jičínskou cestu. Nějak jsme si zapomněli přečíst, jak se na naší Hájenku dostat a tak jsme tam z Jablonce jeli přes Bedřichov. Jenže tam byla ještě navíc nějaká uzávěra, tak jsme se šplhali opravdu po divokých klikatých zasněžených silničkách. To nejhorší nás teprve čekalo, když jsme se vydali vzhůru z dolíku Josefova dolu. Až k hotelu Peklo to bylo sice peklo, ale pak to bylo ještě horší. Asi 300 metrů od cíle to už naše plně naložené autíčko na zimních gumách ale bez řetězů vzdalo. Takže nás nakonec museli roztlačit majitelé penzionu. Tož s pátou odpolední jsme byli na místě (jak na koni). Jsme jedinými rekreanti a zdá se, že nejen na našem penzionu, ale v celém regionu. Holt listopad není čas na dovolené.
Tož tady jsou první fotky po příjezdu. Fotili jsme v salónku, kde nám bude servírována snídaně.

Markétka s tatínkem se k sobě tak tulili, že jsem je musela "cvaknout".

Ale "cvakla" jsem i Ondráška.

 

V salónku je dětský koutek se spoustou hraček, které všechny hned Slůňátka otestovala.

 

Jelikož jsme tu sami, tak se nekoná ani vyhlášená restaurace. A ani žádná jiná v celém Josefově dole. To znamená, že se musíme spokojit s vlastními zásobami. Těch sice moc není, ale něco jsme přece jen našli. K večeři jsme měli sušené ovoce a čaj. Kupodivu se to setkalo s velkých nadšením u dětí. Zítra však musíme udělat nákup. Večer jsme si užili sprchování dohromady celá rodina. A dítka strašně bavily cestovní postýlky. Nejprve otvorem vlezli dovnitř, pak přelezli vrchem do vedlejší postýlky a zase otvorem ven. A ač hodně rozdováděná, dítka usnula okamžitě po skončení ukolébavky.