Ráno se dítka probudila a byla nadšená, že se opět shledala s růžovými golfkami a velkým autem. Ostatní hračky nebyly takřka ani nutné. Dítka dováděla, běhala, křičela. A maminka fotila a pořád na manuál - holt cvičit se musí, ale z dnešní ranní dováděné toho tolik k uchování zase není.
Tož alespoň Markétčin portrétek.
A Ondrův zápas se zimní botou.
A nepříliš častá výměna rolí - Ondrášek už jdoucí od kočárku a Markétka stále s autem.
A kolem třetí přijel konečně táta. Nemohli jsme se ho dočkat a tak jsme na něj čekali v garáži. Sešli jsme tam dvakrát a potřetí už konečně přijel. A přivezl naši pračku a náš jídelní stůl. Zdejší pračka je stará a nemá dětskou pojitstku (děti si vyvařily vlněné spací pytle) a stůl, co jsme si tu koupili, je moc malý. Tatínek začal hned stůl montovat dohromady a dítka mu v tom samozřejmě pomáhala.A na stolečku smontovaném dohromady, ale ještě stále ležícím "kopytama hore" se procházela jako po kladině.
A pak už šla dítka spát a my s tatínkem došli pro pračku. Už ji máme čtyři roky, ale pořád ji považuji za nejdůležitější mašinku v domácnosti.
Kromě užitečností nám táta také přivezl květinu - Vánoční hvězdu. Proč asi?





Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire