ÚT - Táta se vrací

Ráno jsme byli s dědečkem na krvi. Já si mezitím s dětma zašla na kávu a paní prodavačka mne stihla švihnout o desetikorunu, což pak vyrovnala tím, že dětem darovala reklamního Supermana. Děda vypadal celé dopoledne fajn, ale po obědě se to zlomilo. Nějak ho ty bacily drtí.
Děti si opět hrály s Duplem a hlavně kostkami.
Ondrášku, Ty si ale šikovný!

Markétko, snad si do toho Ondráškovi nekopla?!?

Maminko, já?!?

Dobrý způsob, jak stavět věž ;-)

 Tak se posaďte vedle sebe, já vás vyfotím. Řekla jsem "posaďte"!

Tož takhle jim to šlo. Škoda, že nedokážu interpretovat, co tam říkají. Ale jsem si jista, že určitě ne to, co tam teď slyším ;-)

No a já už myslela jen na to, kdy pojedu na Ruzyň pro toho svého chlapa. Cestou jsem se ještě stavila pro Haboše, u kterého měli kluci odložené zimní  bundy a boty. A pak jsme spolu vyrazili na letiště. Stihli jsme ho několikrát objet, bo jsme vždy zůstali stát jen tu neplacenou čtvrthodinku. Nakonec jsme kluky nabrali na místě vyhrazeném pro autobusy hromadné dopravy. Ale to jen proto, že se mnou jel Haboš, bo já sama bych se toho neodvážila. Jo a cestou přes Prahu nás málem sejmula tramvaj.
Do Pardubic jsme stihli přijet tak, že se čerstvě okoupaná dítka stihla s tátou přivítat.

Oba měli velkou radost.

A nechtěli se táty pustit.

Mamince táta přivezl sárí, tož ho hned vyzkoušela.

Když jsem si na netu našla fotky žen v sárí, tak jsem zjistila, že jsme to točili na druhou stranu ;-)