Tož honem, musím to zapsat hned, bo jinak sem vkládám hrozné ....iny. Takže dnes se nám to spaní snad povedlo. Obě dítka se nečekaně posr... a tak jsme byli ve vaně poměrně záhy. Nechávám je tam většinou samotné a mezitím uklidím jejich hadérky, najdu pyžama, etc. Děcka jsou šikovná, vodu mají rádi a neustále mluví, tak jakous takous kontrolu nad nimi mám (i když moje maminka by na mne kvůli tomu nejraději zavolala sociálku). Po chvilce se jdu se na ně podívat a co nevidím - Marky se potápí. Ležela na zádech a snažila se co nejvíce potopit. Občas ji ujely ruce a sjela do vody celá, na což reagovala jen citoslovci "a jéje". Na bříšku se "neplavala", bo fakt nesnáší namáčení obličeje. Ale pak vzala konvičku a obličej si "sprchovala" konvičkou. To je zkrátka celá naše Marky. Nenechá se do ničeho nutit, ale vše zkouší sama a vědomě.
V posteli jsme byli už v sedm. A povídali jsme si. Zvláště Ondráš ústa nezavřel. Vyjmenoval jmény celou naši rodinu a že my bydlíme v Bruselu a jaké máme auto a kde bydlí babička Lila a dědeček Ludva a kde babička Jarmila a dědeček Franta a že táta je pryč i s autíčkem a že Andrejka má Jirku a Honzíka a Radimek má miminko Karolínku. Načež se ozvala Marky, že ona má mimino a že se mimino jmenuje Karolínka.
Včera jsem nedopatřením slíbila Sluníčkům výlet vlakem. Mrzelo mne to hned, jak jsem to dořekla. Pak už nechtěli jet ani autem, ani autobusem, ba ani metrem. Na milost ještě vzali tramvaj, nicméně na vlak myslí pořád a neváhali mi to dnes několikrát připomenout. Takže mám na sobotu dost těžký úkol ;-/
No a v Bruselu bylo dnes tak teplo, že roztála většina sněhové pokrývky. Ono to tak vypadalo už včera. Nejprve dost chumelilo, ale bylo teplo, pak přestalo chumelit a bylo pořád teplo a když jsme šli z jeslí, tak už zase mrzlo. A dnes poprvé jsme viděli modré nebe, na cestě z jeslí na nebi hvězdu a doma jsme konečně mohli z okna pozorovat letadla. Však nám to už chybělo. A my asi už nebudeme potřebovat ani ty sáňky. Nevadí, děcka na svých nových kolech fakt válí, tož se těšíme, jak to půjdeme vyzkoušet ven.
No a mně se dnes podařilo zapsat dítka do ecole du bonheur a zároveň jsme na waiting listu do školky, která je blíže k nám. A zítra to ještě zkusím do té komisní a do dvou katolických a uvidíme, jak se to vyvine.
A ještě jedna fotečka: tož takhle spala dítka v naší posteli, když jsem je přišla přenést do jejich postýlek ;-)

3 commentaires:
Taky mám doma malého čachtala :-), je to skvělé, když se dítě nebojí vody jako já :-). A jinak já bloguju stále a stále, jen jinde...s tou závislostí to byla pravda.
U nás koupe táta, když má ranní, ale když má odpo, taky ji tam někdy nechám, ale bojím se , tak pořád řvu, aby se ozvala:-)))
Chumel dětí je prímovní :-DDD
Enregistrer un commentaire