NE - Premiéra na kolech

Dnešní příspěvek by se také mohl jmenovat "Jaro v Bruselu", ale mám strach, že bych to zakřikla ;-)
Dnešní noc byla pohodová. Markétka má sice pořád plný nos, ale spala bez probuzení. Vstávali jsme už po sedmé, ale to mi vyhovovalo, bo jsem se stejně chtěla připravit na Motýlky. Když jsem vybírala muziku, tak děti při tom tancovaly. Nakonec jsem neodolala a natočila je.

A když se dostatečně vyblbli, tak mi ještě pomáhali s choreografií. Na ty Smolíkovi jsem si říkala, že bychom se všichni mohli chytit za ruce "s dobrou náladou a s trochou smůly v patach, čtyři klauni jdou ..."

Ondru to navnadilo, rychle si našel harmoniku, aby vybrané písničky řádně doprovodil. Markétka střídala tamburínu a rumba koule a já nakonec taky nevydržela a přinesla si flétnu ;-)
A pak si Markétka našla korálky a Ondrovi bylo líto, že žádné nemá, tak jsme po vzoru našeho bratrance Radima nastříhali brčka a navlékali barevné korálky. Jenže ty chtěla i Markétka. A pak jsme malovali, ale já potřebovala dokončit svoji přípravu a tak jsem dítkám udělala svačinu a utekla k počítači. Nelíbilo se jim to a byli tak protivní, že jsem musela vytáhnout zaručeně uklidňovák, tj. jejich vlastní fotky.

Příprava pokulhávala. Taky jsem měla strach, že tam kromě nás bude tak jedno dvě dítka (minulý týden začala ČŠBH) a my utratíme svůj čas a nedostaneme se ven. Tož jsem rozeslala esemesky a Motýlky zrušila. A bylo to naprosto báječné rozhodnutí, protože do Bruselu přišlo jaro a my si ho mohli užít.
Od příjezdu do Bruselu jsme poprvé vyrazili jen tak ven. Tož jsme si k tomu vzali narozeninový dárek - koloodrážedla. Bylo vidět, že i ten malý trénink doma zabral, protože dítka se na kolech pohybovala naprosto zkušeně. Však posuďte sami.

Dlouho nám trvalo, než jsme se dostali do parku a tak už jsou Sluníčka na tomto videu jemně znavená. Ale jeli celou cestu od baráku až do parku. Zvláště Ondra, ten to valil. Přechod přes cestu byl krapátek náročnější, ale dítka jsou v těchto situacích poslušná a tak jsme to zvládli tak, že já v jedné ruce nesla obě kola a v druhé držela Markétku a Marky držela za ruku Ondru.
V parku se mi zdáli být až překvapivě moc unavení a až na cestě domů, jsem zjistila, že to bylo tím, že jsme v parku jeli po promáčených štěrkových cestičkách. Proto také stále chtěli na trávu.

Nespokojený byl zvláště Ondra, protože tomu to po dlážděných chodnících jelo obzvláště rychle. Cesta zpět domů byla mírně z kopečka a tak jsem musela Ondru pořád zastavovat. Navíc vyjel naprosto všechny kaluže (a ještě se na mne pokaždé usmál a zavolal "kaluž"), z nichž některé byly hluboké jak bazén. Domů jsme přišli všichni tři dokonale špinaví. Dokonce si nás po cestě natáčeli turisté - dvakrát.
Všichni jsme byli strašně utahaní, takže jsme se rychle naobědvali a vlezli do postele. Jenže prťavci regenerují asi rychleji a pořád nechtěli spát a rušili mne, tož jsem od nich odešla a přikázala jim spát. Když jsem je šla zkrontrolovat, nevěřila jsem vlastním očím. Dítka rozkousala tatínkův mohutný polštář  z líné pěny :o/
Nakonec spali pěkně dlouho. Ondra do půl šesté a Markétku jsme museli dokonce po šesté vzbudit. Plánovala jsem, že s nimi ještě půjdu alespoň na procházku, aby se mi unavili a bez problému usnuli, ale už jsme se k tomu nedostali. Abych nevyšla ze cviku, tak alespoň způsobili malou potopu. Opět se začali strašně nahlas chechtat a mně to opět nedošlo ;-)