NE - Astronauti v Bruselu

Tož dnešní den se vydařil až na moje vaření. Dětem jsem dala nakonec kupovaný batolecí příkrm a sebe tou svou kuchyní trošku pomučila, ale stejně to nakonec všechno skončilo tam, kam to mělo jít okamžitě .... "a za souvislého míchání pomalu vlejte do záchodu" ;-)
Nad ránem se mi ty dvě housenky nasoukali do postele, ale kolem půl osmé jsem je vystrnadila (šli sami a rádi) a ležela až do devití. Vstala jsem, bo mi už bylo blbé nechávat je tak dlouho bez snídaně ;-) Dopoledne jsme strávili doma hraním si. Venku lilo jak z konve, ale pak pomalinku přestávalo a tak jsme se rozhodli, že na čerstvý vzduch přeci jen půjdeme. Tentokrát na kolech. Nebyli sice pro kola jednoznačně, ale nijak neprotestovali. A venku bylo mokro. Alespoň můžeme využít naše lyžařské kombinézy, děti sice vypadají jako astronauti přistavše na Měsíci, ale zase je nemusím tolik omezovat.

Vzpomenuvši si, jak se jim nelíbilo v Cinquantenaire, když se jim kola bořila do promáčeného štěrku, rozhodla jsem se zamířit na vyasfaltované hriště na Marguaretasquare. No a tam to vypadalo asi takto:

Ovšem dítka také neváhala sesednout ze sedel a brouzdat se kalužemi bez kol, šplhat po okolních sedečkách-stupíncích a vykonávat jiné vylomeniny.
Byli fakt dobře mokří a ty jejich boty to samozřejmě nezvládly. Hned jsem je oprala a dala sušit, bo jestli neuschnou, tak si zítra budu muset vzít dovolenou, bo dítka nemají v čem jít do jeslí ;-) Všichni tři jsme byli šíleně utahaní. Taky jsme venku byli takřka dvě hodiny. Dítka doplnila energii oblíbeným kakaem, pak zhltla večeři, trošku si odpočinula u té Kačeny ze včerejška, vykoupala se a .... už jsem měla strách, že je veškerá únava přešla. Ale nakonec bez protestů zalezli do pelíšků a během pěti minut usnuli.