SO - Un petit canard

Máma spala do deseti, bo ji děti nenechaly přes noc řádně vyspat. Pak vysvitlo Sluníčko, tož jsem narychlo narvala do dětí oběd a vyběhli jsme před barák.  S kolem a motorkou, protože Marky ji výrazně upřednostňovala před kolem. Pojezdili jsme a pak jsme se šli trošku ušpinit na hřiště a pak zase trochu jezdili a pak už šli domů. Dítka byla unavená a za celou dobu se na nás Slunko ani nepodívalo, ba co víc, bylo zamračeno a mrholilo. Druhý oběd, dítka do hajan a SMS Katce, že na smluvenou schůzku nedorazíme. Jenže dítka nespala a Katka s Jeníkem byla na hřišti před naším domem, tož jsme je pozvali k nám. Dítka si dobře pohrála a pak byl čas vypadnout ven. Tam však tou dobou už solidně pršelo, tož jsme se na motorkách přesunuli k Jeníkovi. Zůstali jsme tam až do večeře a pak šli domů. Při přecházení silnice se Markétky dotklo, že jsem ji nenechala jet, jak ona si přála a začala se hrozně vztekat. Tož jsem domů došla s jedním děckem pod paží (v té ruce jsem ještě držela Marky motorku) a druhou rukou jsem si jistila Ondráše.
Doma byl strašný nepořádek a děti tak protivné ... udělala jsem jim kakao (na dobrou náladu a dobré spaní) a šla uklízet jejich pokojíček. Dítka se porvala a rozlila kakao po celé kuchyni. Přišli za mnou a jeden přes druhého na sebe žalovali. Nereagovala jsem (naštěstí jsem nevěděla, jak ta kuchyň vypadá, a stejně jsem už byla dostatečně naštvaná), ani jsem se na ně neotočila. Asi to na ně zapůsobilo, protože začali sami od sebe taky uklízet. Pak už jsem je jen rychle osprchovala a šli spát. Bez protestů. Když jsem došla do kuchyně, pochopila jsem proč ;-/  ;-)
Katka mi odhalila,  jednu z písniček, kterou se děti naučily v jeslích.