PÁ - Batůžky

Tak jsem dnes, když jsem ráno odcházela z jeslí, dostala s sebou i batůžky dětí. Prý že na ně nemají místo, že už je dávali i do garáže, etc. Tož jsem dala batůžky do mého batohu a odkráčela do práce. Odpoledne asi ve čtvrtině cesty začala Marky kňourat, že nechce nést batůžek. Opáčila jsem, že já i Ondra si své neseme, tak ji nezbývá nic jiného, než si ho nést taky. Taky jsem ji doporučila, ať si ho tedy příště nebere, když ji obtěžuje.
Doma byl opět důvod pro časnou vanu a tak jsme leželi všichni tři v posteli ještě před sedmou. Zase jsme si hezky povídali, ale já pak už nebyla schopna odpovídat a pak ztichla i Sluníčka. Marky to však po nějaké době přešlo, začala se vrtět, otáčet, sedat, kopat do mne, lechtat mne na tváři a úplně nejhorší bylo, že ze mne sundávala i peřinu. Tož jsem ji poslala do pokojíčka hrát si. Nešli ji otevřít dveře, tak jsem ji na pomoc poslala Ondru, který byl rovněž vzhůru a který má bohatou praxi s otvíráním jakýchkoliv dveří. Ondráš se hned vrátil, ale Maky bylo asi smutno, tak začala nosit kostky do ložnice. Kostičky ... to bylo něco pro Ondráška ... a tak si šli hrát oba. Hráli si opravdu jen chvilku, ale ztihli rozkramařit naprosto vše. Tož jsme si ještě zahráli na úklid a v osm jsem už opouštěla děti usínající v mé posteli.
A já se mohla naložit do vany a relaxovat. Jsem nějaká vyčerpaná. Potřebnou energii nepřinesl ani pobyt v Čechách, který byl takový ustonaný, šedivý (ale Nuda v Brně neměla chybu). Dojeli jsme do Bruselu a tady opět spousta zařizování, mráz (teď už sníh není, ale mráz se vrátil) a neútulno v bytě (tady se holt s takovými mrazy nepočítalo) a pořád zataženo a málo světla. ... se mu nedivím, že se mu v té Indii tak líbilo. I z fotek jsem poznala, že ani mně by se odtamtud nechtělo vracet. Pořád slunečno, příjemné teplo, všechno rozkvetlé, zajištěné jídlo a na práci pouze meditace a rozebírání poselství sdělených swamim. Bylo mi jasné, že se tam bude chtít ještě vrátit, ale trošku mne překvapilo, že už v únoru, byť jen na týden. Navíc v době, kdy jsou na týden zavřené jesle. Tak jo, děti, teď už není jen otázka "kam pojedeme", ale je tu i druhá "s kým pojedeme". Ale pojedeme, protože já se už moc na to vaše první sáňkování těším.
A ještě jedna dokumentace rozdílu života v Čechách a v Belgii.

To, co vidíte, je naprosto shodný prací prostředek a ač se nezdá, tak i obě lahve jsou stejně velké (ta prázdná sice vypadá tenčí, ale to je jen optický klam). Mrkněte na zadní stranu.

V obojím byly 3l naprosto shodného pracího prostředu, přesto v Čechách je jen na 33 pracích várek, kdežto v Belgii je na 40 ;-)