Tak přesně toto praktikoval dnes Ondřej u semaforu. Šli jsme s Bětkou a Nelinkou a moje děti zase žebraly po tetě sušenky. Jenže pak jsme se rozdělili a Ondrášek nemohl přenést přes srdce, že už žádnou sušenku nedostane. A tak si lehnul na chodník, celkově už po třetí (poprvé před jeslema - důvod: nešli jsme tím směrem, kterým chtěl on; podruhé po překonání velké křižovatky - důvod. včas nedodaná sušenka). Nakonec se zvedl, došli jsme k další křižovatce, zrovna blikla červená, tak jsme stáli a čekali. Pak Marky vzkřikla "zelený panáček" a chtěli jsme vykročit, ale Ondrášek si lehnul. A když byla červená (sledovat to nemusel, Markétka změny oznamovala), tak se postavil. A tak to udělal a si třikrát a teprve potom se uvolil jít.
Pravda, ukecala jsme ho na šunku. Tož jsme naběhli do toho krámku u domu a opět koupili bagetu, šunku a pro jistotu sušenky. Bagetu nesla Markétka a dopadla ještě hůře jak včera. Upadla ji na chodníku, u schránek si ji na zem odložila sama a pak ji ještě lovila ve výtahu. Moc nám chutnala ;-))
U večeře Ondráš zase zlobil. Snědl vždy samotnou šunku a zbytek nechtěl a řevem se domáhal další šunky. A pak si ještě nedopatřením vylil kakao ... fakt jsem ráda, že už jsou v postýlkách.
Po večeři děti chtěly, abych je vyfotila. Tož pózovaly ;-)
3 commentaires:
...taky si dnes docela užívám, že už ti moji raraši spí, večer byl docela náročný.
...hledej, hledej, přes Halkáčky mě třeba najdeš :-)
mně to povídej...člověk jemiluje, ale s postupujícími hodinami se vždy těším, až půjde malá ležet:-)
Pózují tedy úžasně, ale někdy to asi chce hodně pevné nervy:-)
Enregistrer un commentaire