ČT - A jsme v Bruselu

Až do Kolína nad Rýnem byla cesta pohodová. Ale už před Kolínem začalo chumelit a od Kolína už jsme jeli sněhem. Ani v Belgii nevypadala situace lépe. Do Bruselu jsem dobruslili ve čtyři ráno. Děti byly nadšené, divoké a veselé, že jsou zase doma. O nějakém rychlém vložení do postýlek jsme si mohli nechat jen zdát. Nakonec se to neobešlo bez koupání (sousedé nám byli asi moc vděčni, pouštění vody budí ze spaní i mne a to se nedám jen tak vyrušit), po kterém už ta postýlka logicky navazuje. Po páte jsme byli v posteli i my s Martinem. A v půl deváté rychle vstát, obléct děti, udělat kakao, zavést maminku do práce a .... a sláva dítka už jsou v jeslích ;-) Ještě doma dost řvali, že do jeslí nepůjdou, ale nakonec tam vlítli, ani se za tatínkem neohlédli.
Já v práci na vše koukala jak čerstvě vyoraná myš. Ale strašně mne hřálo vědomí, že nejsem s dětma (bo práce je proti nim opravdu relax a to skoro vždy).
Doma žádné horko rozhodně nemáme. Musíme být dost oblečení. Holt velký byt, malá topná tělesa a jednoduché zasklení. Já když si vzpomenu na ty kecy ... prý, že v Bruselu dvojité zasklení nepotřebujeme, ty zimy jsou tady mírné ... hmm, to vidím a hlavně dost chladivě cítím. Zdá se však, že děti musely mít v jeslích strašlivou zimu. Po ránu jsem je oblékla do čtyř vrstev oblečení, ale z jeslí se mi vrátili se sedmi. Vypadají zdravě, tož to neřeším ;-)
Takže pohled z okna po ránu, tj. když už jsme šli do práce a do jeslí.

A ještě konkrétnější záběr na hřiště pod okny.

A po obědě dokonce vysvitlo Sluníčko.