Ráno bylo strašné. Markétka opět v noci kašlala a tak jsem si ji vzala k sobě, ale nejprve ji probudila, abych ji mohla stříknout do nosu a dát napít čaje. Už jsme se chystali uložit, když se ozval Ondrášek. Neměla jsem sílu nechat ho spát samotného, tak spal s námi. Před šestou chtěli na nočník a zkusili, zda jim neudělám mlíčko. To se u nás dělá až po sedmé, tak si se mnou ještě lehli. Ráno se nám nějak protáhlo, do jeslí jsme dorazili až v devět. V práci hromada práce, na kterou nemám čas :o) Už aby tu byl Martin, bo bych alespoň týden potřebovala trávit v práci delší dobu. Oběd se Sebim a anglická konverzace, na kterou se mi vůbec nechtělo a která byla tradičně naprosto skvělá.
Dnes jsem odcházela už ve čtyři, protože na pátou jsme byli objednaní k oční lékařce - Slovence. Paní doktorka je opravdu moc sympatická a milá, ale nevzala nás, protože nemá přístroje na takové prcky. Mrzelo, že jsme vážili cestu zbytečně. Nás taky, ale co už, že. Nízký tlak vzduchu, dusno a pod mrakem, honička a ještě jsem si po ránu zapomněla dát panáka (léčím ranní slivovicí bolení v krku). Doma už to byla poznenáhlá cesta do postele. Markétka mi usnula v půl osmé, Ondra, také v mé náruči, v osm. Potřebujeme se víc mazlit a nějak na to nemáme dostatek času. Chjo.
On the road (do hajan) :o))
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire