256. den - NE

Tak dnes mne dostihnul můj kostlivec ve skříni. Moje netaktnost, huba nevymáchaná, ukecanost ublížila pár lidem, blízkým přátelům. Jejich život pak nabral jiný směr. Je pravda, že se nedá říci, zda horší, v každém případě to však znamenalo změnu. Už je to pár let, ale nejsem s tím vyrovnaná pořád. Snažím se odpustit si.
V Bruselu není špatně. Mám tu pár přátel, kteří budou mými přáteli napořád. A získávám nové přátelé. Mám jen velký strach, že o ně neumím patřičně pečovat a bojím se, že přijdu o své přátelé v Čechách. Tam jsou taky přátelé na celý život, ale už ty kontakty nejsou tak živé. Můžu u nich kdykoliv zazvonit, nikdy mi neodmítnou pomoci, ale pozvánky už kolikrát nedostávám. Stejný problém měla Martin zrovna v době, kdy se narodily naše děti. O přátelé člověk musí pečovat, ale někdy to není úplně lehké.
Někdy si říkám, jak mám vychovat děti, aby byly lepší než já. Vím, že se musím měnit především já, protože nejvíc vychovává příklad. Taky vím, co bych neměla používat a přesto to používám: děti občas zpohlavkuji, řvu po nich, vyhrožuji jim, vydírám je, zastrašuji. Většinou se jim pak omluvím, ale co mne může omluvit, když jim občas řeknu "jsi škaredá holčička" a "jsi ošklivý kluk". Navíc už vím, jak to funguje. Markétka mi na otázku, zda mne (tátu, brášku, ap.) má ráda, neodpovídá, nebo řekne "ne". Pokouším se ji už neptat.
Ráno jsem měla v plánu vyrazit s dětimi na trh, abychom nakoupili čerstvé ovoce. Bylo však pršavo a zima a na desátou jsme byli objednaní na návštěvu, že jsem místo trhu uvařila oběd. A těsně před koncem jsem se opařila, takže jsme na návštěvu dorazili pozdě :o) Bylo to moc milé setkání s tříletou Emilkou, ročním Edou a jejich maminkou. Foťák jsem si vzala, ale nic nevyfotila :o))
Ale mám tu alespoň sérii z rána. 

Markétka ani po ránu na nočníku nepromarní čas. S kyblíkem na hlavě si čte Daniellu Steell ve francouzštině.

Ondrášek hned po ránu lumpačí a snaží se ke hře svést i Marky.

Útočí na ní svým neodolatelnýmn úsměvěm.

Markétka mu úsměv opětuje, z nočníku se ale ani nehne.

Nicméně Ondrášek to nevzdává.

Doma jsem se najedli a po obědě blbnuli na nafukovací posteli. Když jsem to kolem druhé ukončila s tím, že se má jít spát, dočkala jsem se opět hlasitých protestů. Nejhorší je, že z pokojíčku se potom ozývala Markétka s "kakat, kakat" a já na to opět nereagovala a Markétka byla opět posr...

Tož takhle vypadá naše odpolední spaní.

Jojo mami, vždyť vůbec neřvu.

Odpoledne jsme měli rande s Nelinkou z jeslí. Vzali jsme s sebou motorku, auto, golfky a míč, všechno to narvali do našich golfek a vyrazili v podstatě jen před barák. Bylo to strašně fajn odpoledne, já jsem pila s Bětkou a Nikym pivo a děti kolem nás lítali. Dokonce jsem potkali stejně stará, britsko-maďarská dvojčata Annu a Rebeccu. S maminkou Emily jsem si vyměnila číslo a domluvila se, že se někdy domluvíme.

Už si ani nepamatuji, co se Ondry tak dotklo. Nejspíše se musel podělit o balón.

Markétka s Nelinkou si dali dostaveníčko v našich gofkách.

Večer po koupeli velké řádění na posteli a do postýlek pak děťátka šla bez protestů.