264. den - PO

Tož dnes jsem nakonec zase strávila noc s Markétkou v posteli. Ten její kašel je opravdu nepříjemný. Kašle, protože má ucpaný nos, dusí se hleny a musí dýchat pusou. Kašle a přitom tvrdě spí. Budila jsem ji, abych ji stříkla do nosu a dala napít, ale dalo mi dost zabrat ji opravdu vzbudit. Usnuly jsme spolu, kolem čtvrté jsem se probudila a zanesla do postýlky, ale zanedlouho se vzbudila a já neměla v ten čas náladu se s ní hádat, a tak byla až do rána u mne. Rána máme moc pěkná. Děti už jsou tolerantnější a nechtějí "míčo" okamžitě poté, co otevřou oči. Ondra to dokonce dnes jen zašeptal a skoro se mi zdálo, že i s otazníkem :o)) Hezky se s nimi domluvím a oni na mlíčko čekají v mé postýlce. Oba už po ránu vykonávají potřebu na hrnec. A jelikož pro Ondru je to stále novinka, tak z toho má vždy obrovskou radost :o)) A daří se nám i příchod do jeslí. Markétka se musí po každé hodně překonávat, ale nepláče.
Dnes jsem měla zase francouzštinu. Jéé, mně to tak baví!!! Škoda jen, že nemám čas se připravovat, já bych tak studovala. Ono to asi zní jako dobrá výmluva, ale snažím se dočíst knihu, kterou už jsem dávno měla vrátit. A málokdy dám po večerech víc, jak jednu stránku. A na tu francouzštinu už zkrátka nezbývá čas. Navíc mne hrozně baví i náš učitel. Nejprve mi přišel jako takový nesmělý nedopeřenec a moc jsem mu nedůvěřovala, ale ač mladý, tak je šikovný a je s ním legrace. Jen mi všichni Francouzi příjdou takoví zženštilí. Snad jen s výjimkou Belmonda :o))
Odpoledne jsem cestou do jeslí nakoupila, abych měla dětem čím ucpat ústa. Nicméně překvapili mne. Jídla se začali dožadovat až na Ambiorix. Bylo to moc milé. Navíc mne předběhli, bo jsem si říkala, že jim to jejich vyřvávání si jídla ještě v jeslích musím zatrhnout. Učitelky mne několikrát ujišťovali, že jedli opravdu před chvílí. Tak jsem jim řekla, ať se neděsí, že jsem si vědomá, že mám pažravé děti a že jen čekám, kdy mi zvýší školné :o))
Na Ambiorix jsme hodinku běhali s Nelinkou. Pak jsme šli domů a prcci řádili ještě doma. Já toho využila a skočila do vany, jenže, jak to dítka viděla, začala se drát za mnou. Chudáčci, já tu vanu opravdu potřebovala a moc jsem se nechtěla uskromnit, tak tam přese mne všelijak přelézali. Nakonec jsem ji uvolnila prostor, aby si tu vanu mohli taky užít. No a pak už jen ukolébka, pusinky a spát.
Jo a Marktéka byla dnes moc pochválená, bo odpoledne v jelsích spala celé dvě hodiny a bez uspávání v náruči.

Naše Markétka

Náš Ondrášek

Naše ložnice, zatím bez záclon a závěsů. Blesk se odráží od Berlaymontu, sídla Evropské komise.

A takhle se řádí na posteli pokaždé, když se má jít spát.

Ale teď už doopravdy vylezte! Plínečky, pyžamka a spát !!