263. den - NE

Tak jsem do jedné dřepěla u počítače, abych dodělala a celkově zrenovovala blog. Když jsem zpětně hodnotila fotky, tak musím říci, že bylo strašně dobře, že jsem nakonec ty děti ostříhala. Ač to není mistrovské kadeřnické dílo, v každém případě to byla pozitivní změna. Noc jsem strávila s Markétkou v posteli. Strašlivě kašlala. Spánek s ní je sice na půl oka, ale mnohem lepší než s Ondrou. Ondra s sebou totiž neuvěřitelně mele, pořád testuje prostor kolem sebe, zatímco Marky spí klidně. Nicméně po ránu Marky vypadá naprosto zdravě. Přes noc jsem se hroutila z toho, jak zvládneme její nemoc, naštěstí po ránu po nemoci ani památka. Ale to je u naší dcerky vcelku běžné :o)
Tož já byla do jedenácti v noční košili a děti měly volnost až na pár mých intervencí. Potom jsem se teda převlékla a rozhodla se zrušit ten kaštanový les doma. Dětem jsem kromě kaštanů zabavila také míčky a bazének a všemožné kostky. Nechala jsem jim stavebnice a zastrkávadla tvarů a osttní věci. Třeba tu alespoň dnes bude trošku pořádek.
Oběd byl jednoduchý - hotové tortelliny, které stačilo povařit jen jednu minutu. Ondrovi moc chutnaly, Marky vůbec. Říkala jsem ji sice, že to jíst nemusí a že jí dám chleba, ale Marky se rozhodla překonat. Jen si teda nepřidala a po posledním soustě prskala a čistila si jazyk. Že by byli tak vycvičení z jesliček? Jestli ano, tak to platí jen pro vařená jídla, protože studenou stravu by mi nejdříve "omlátili o hlavu" a když by nebylo nic jiného, tak by to nakonec snědli. No a ve 12:45 hurá do postýlek. Dala jsem jim tam hodně čtiva, tak doufám, že to vyjde :o))
Povídali si celou půlhodinu, ale pak oba usnuli. Markétka kašlala, tak jsem si ji chtěla vzít, že ji event. uspím v náruči, ale taky spala. Tož jsem ji nebudila. Marky se probudila po hodině a Ondráš po dvou a půl. Markétka se skoro na celou tu dobu zabavila sama, takže já jsem mohla odpočívat. Děkuji Marky. Ondrášek se probudil, dali jsme svačinku, poblbli doma a v pět jsme vystartovali ven. Prošli jsme se, trénovali jsme samostatné chození po chodiníku a čekání před silnicí, kterou jsme pak přešli společně, dítka držící se kočárku. A v šest jsme šli na cvičení malých českých dětí. Bylo to báječné. Byli jsme nejmladší, ale kolektivního programu jsme se dobře zúčastnili. Párkrát dítka sice odběhla, ale vcelku jsme spolupracovali. Moc se nám to líbilo, příště jdeme zase.
Markétka své jméno vyslovuje jako "Titita", Ondrášek na ni ode dneško volá "Markéto" s takovým polknutým "r" a krásně dlouhým "é". Nádhera, že :o) Když jsme pak v tělocvičně měli volný program a jedno z mých dítek objevilo dobrou zábavu a to druhé tam zrovna nebylo, tak na sebe přes celý sál křičeli "Ondro, Markéto, pojď". Na závěr oba dva lezli po žebřinách a nedali se zastavit. Vzbudili zasloužilý obdiv ostatíních rodičů. Zvláště Ondrášek byl jak opička a odmítal se pustit, když hrozilo, že opustí výšku, ve které jsem ho byla schopna ještě jistit. A byl tam také jejich kamarád z jesliček, který ale teď už chodí do školky. A bylo vidět, že se spolu znají, často běhali spolu.

Ondra zdrhnul z nočníku, Markétka od snídaně :o)

A takhle snídáme.

Oba pijí jen ze žlutého hrnečku a my máme zatím jen jeden.

Ondra si dnes hrál hlavně s krabicí od plínek. Dvě společně s Markétkou totálně zničili.

Oni se nakonec opravdu mají rádi :o)