259. den - ST

Tak dneska má svátek moje maminka. Nicméně den nezačal zrovna povzbudivě. Děti se probudily a začaly řvát a nepřestaly, dokud jsem se nedostali ven na vzduch. Nicméně kvůli jejich řvaní jsme měli zpoždění. Příště, jak budou bez důvodně řvát, tak jim udělám mléko, rychle je obleču a nebudu se na nic ohlížet a vypadneme ven. Když jsem je předávala do jeslí, ani jsem jim nezamávala. Včera, když jsem po nich řvala, tak ze mne vypadávaly i hrubé výrazy. Můj slovník byl vždy těmito slovy obohacen, ale od té doby, co se dítka narodila, si dávám bacha. Celý den jsem přemýšlela, proč to takto nezvládám, a asi mne ten náš taťka rozhodil víc, než jsem si doposud připouštěla. Chjo.
Dala jsem si předsevzetí, že dnes uteču z práce dříve, abych si prcky vyzvedla co nejdříve. Měla jsem z toho pěkné nervy. Říkala jsem si, že v každém případě musím náš vzájemný vztah napravit. Přece nemůžeme trávit tu chvilku společně stráveného času tím, že po sobě budeme vzájemně řvát. Cestou jsem jim v pekárně koupila croissanty a sandwiche (slabounce nasládlá měkká houska, do něčeho podobného vkládá McDonald své hamburgery. Divoce jsme se vítali a pečivo opravdu ocenili. Byla to dobrá změna za ty vafle, perníky a sušenky. Proběhli jsem se po Ambiorix, podívali se na vodotrysk, posbírali a pak zase rozházeli šišky a vběhli na nově opravené hřiště. Tam se to dětem hodně líbilo. Jen nás tam obtěžovala nějaká dvě asijská děvčátka. Pořád se snažila mé děti nosit, vodit někam za ruku a nějak je usměrňovat. Několikrát jsem jim (francouzsky) vysvětlila, že si to nepřeji a že to není dětem příjemné, ale vůbec to nepomáhalo. Ta mladší mi pak vysvětlila, že se musí o Ondráška starat, protože si háže kamínky za bundu a do kalhot. Tak jsem ji řekla, že když se mu to líbí, tak ať to dělá, že jemu to nevadí a mně taky ne. A ona zase, že to by se dělat nemělo. Neměla jsem šanci svoje Sluníčka uchránit. Ve chvíli, kdy jsem se věnovala jednomu na průlezkách, dívenky obtěžovaly druhého. Prcci sice neřvali, ale holky pořád odháněli, vytrhávali se jim z ruk apod. Nakonec jsem sbalila děti a šli jsme dom. Nebyla jsem schopna vysledovat jejich matku, ale jestli to dívenky zkusí ještě jednou, tak si ji najdu a trochu si ji podám. I když s mou francouzštinou to bude asi humorné.
No a kamínky měly moje děti opravdu všude :o( Jen co to tu dopíšu, jdu je posbírat. A taky poházené kaštany, dílky z dřevěného puzzle ... ten nepořádek mi úplně bere sílu a pokaždé se musím dlouho přesvědčovat, než to začnu uklízet.
Dítka odpoledne předvedla scénu jen jednou, když jsem jim slíbila mlíčko (sama jsem jim to navrhla) a oni se ho okamžitě začali dožadovat, plakat a řvát. Jenže takhle jsem si je rozmazlila sama. Teď jen přemýšlím, jak z toho ven. No uvidíme. Byla to však jen jedna nepříjemná desetiminutovka, ze které se dalších deset minut dostávali. Ale jinak náš společný večer dopadl k spokojenosti všech a dítka bez protestů šla do postýlek.

Jeden potrétek Markétky ve vaně.

Dítka svorně sedící vedle sebe ve vaně.

Tou čepicí mne Marky opravdu rozesmála.