296. den - PÁ

Do prdele - a to sem teda patří !!! V půl jedné ráno najednou dlouhé zvonění. Tak jsem to nakonec zvedla a že prý policie. Chvíli jsem se s nimi hádala a pak mi anglicky vysvětlili, že sem nejdou kvůli mně, ale kvůli sousedovi - 90sátiletý pán, kterého občas navštíví a zbije syn. Syna jsme tu párkrát slyšeli bušit na dveře. A teď prý policie měla ověřit, zda starý pán žije .... je to fajn, žije, žádná vražda se nestala. A policie na mne zazvonila ještě jednou, aby mi vše vysvětlili a omluvili se. Alespoň že tak. Ale opravdu jsem tu drkotala zubama a plakala. Děti se naštěstí nevzbudily.
Celé to trvalo asi 20 minut a v jednu chvíli už chtěli policisté lézt přes náš balkon k sousedům. Nikdo totiž neotvíral a já sama od sebe iniciativně se šla podívat na balkón a sdělit jim, že vedle v bytě určitě někdo je. A pak jsem dostala strach o děti, bo obě ložnice jsou u balkónu a ložnice dětí přímo sousedí s vedlejším bytem. Tak jsem jim řekla, že tu mám dvě miminka, aby na to brali ohled a už se chystala, že je vezmu z postýlek a přestěhuji se s nimi do kuchyně, abychom byli co nedále. Naštěstí v tu chvíli někdo od sousedů otevřel. Vnuk starého pána. Což je sympatický teenager, nebo možná už kolem dvacky. Od něj se msty nebojím a taky vím, proč neotvíral. Už jsme tu párkrát to hlasité bušení do dveří a volaní "papá, papá" zažili.
Dnes sem rozhodně žádnou fotku dětí nedám. A upřímně doufám v klidný zbytek dne; už jen necelých 23 hodin :o)
Tak máme sobotu večer, tak se sem vracím :o)) Ráno se dítka vzbudila už v půl páté, ale usnula znova v mé postýlce a vstávali jsme až v osm. Tedy oni vstali dříve, nanosili mi do postele spoustu věcí, které potom Ondra shazoval z postele a Markétka je uklízela. Dobrá spolupráce ! Do jeslí jsme přišli pozdě a zrovna jsme měli být kontrolováni lékařkou už v půl deváté. Nakonec to zvládli beze mne. V práci jsem po té divoké noci usnula na školení a odpoledne si vůbec neužila francouzštinu. Zato jsem všem kolegům povyprávěla svou noční historku. Odpoledne jsem se v jeslích dozvěděla, že děťátka jsou zdravá a i ta rýma ustupuje. Kéž by to byla pravda. Cestou z jeslí jsme si zablbli na Ambiorix, děti jsem doma odflákla nečím k jídlu a valili jsme všichni do postele.
Tož ještě pár foteček z Ambiorix z mobilu - už mne to vyděšení totiž přešlo :o)) Je to samá Markétka a jedenkrát Ondrášek s nudlí u nosu.