Dítka dnes vstávala až po půl osmé - paráda - kéž by jim to vydrželo. Táta potřeboval pracovat, takže do jeslí jsem je vedla já; pěkně busem (staví nám před vchodem) a pak kousek pěšky, bo golfky jsme tentokrát nebrali. Cesta do jeslí je v pohodě, protože vede z centra na kraj, tzn. tímto směrem nikdo po ránu necestuje. Ale z jeslí do práce jsem silně pociťovala "lidskou" blízkost :o)) V práci mne začala naprosto svinsky (napadlo mne ještě jedno slovo, ale tohle zní opravdu lépe) začala bolet hlava a pořád se to stupňovalo. Místo na francouzštinu jsem běžela domů pro prášky na dobrou náladu. Nakonec jsem skončila v horké vaně a Martin mi rozmasíroval záda, což společně s těmi "painkillers" zabralo. Pak už jen vydržet do pěti, vypadnout pro děti, uvařit večeři, zatancovat si a pohrát s potomky, umýt se, napsat příspěvek do blogu a spát :o))
Markétko, ještě než půjdeme do vany, tak se na mne podívej, ať můžu do toho blogu něco dát.
A Ondráška taky. Nepůjdeš k Markétce? Ty chceš zůstat u táty? Tož dobrá.
Koukám, že Slůňátka mají dost vykulené obličeje. Jsou unaveni, ta svinská bruselská nachlazenina nám pořád nechce dát pokoj. Jedeme v tom celá rodina :o/
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire