295. den - ČT

Tož dnes jsme naštěstí vstávali až v půl osmé.
Jak jsou ty děti pořád ještě nastydlé, tak je celkem dost oblékám. I když teď už bych mohla polevit, bo se tu výrazně oteplilo. Jedeme na techniku vrstvení, což ne vždy vypadá úplně dobře. Ale stejně bych řekla, že v jeslích svrchní mikinu vůbec nesundají, takže někdy vypadají trošku divně jenom doma :o)

Bruslení na mne mělo fakt neuvěřitelný vliv. Od rána jsem měla výtečnou náladu. Dokonce, když jsem cestou do práce viděla, jak auto sundává kontejner se stavební sutí uprostřed křižovatky, tak jsem neváhala šáhnout pro mobil a vyfotit to.

Škoda, že většinou líná jsem. A taky většinou letím do práce, bo hraju o minuty. Nicméně, kdybych líná nebyla, tak bych mohla mít krásný blog, který by se nazýval Bruselské paradoxy. Mám pocit, že by se mi každý den podařilo vyfotit něco "bruselského".

Cestou z jeslí mi Markétka s Ondráškem tancovali v golfkách. Pořád se zvedali, skákali, měnili si vzájemně místa. Na Ambiorix jsem je už musela vypustit. Okamžitě se vrhli do spadaného listí a vykoupali se v něm jako v moři. No a pak se běželi podívat na náš vodotrysk, u kterého vylezli na drátové zábradlí a skákali na něm.

 

Do kočáru jsem je už nedostala. Přes cestu jsme přecházeli tak, že se drželi každý z jedné strany golfek. Naštěstí jsou už tak rozumní, že jsme se přes cestu spořádaně a ve zdraví dostali. A zítra jdeme do jeslí pěšky a golfky necháme doma. Chtějí chodit, tož ať chodí!