279. den - ÚT

Dnes, před 65 lety, čsl. armáda překročila Dukelský průsmyk, a Slůňata slaví své 21. měsíčniny :o) Entrée se moc nevyvedlo. Ondrášek, čert ví proč, v noci každou chvíli pofňukával a tak nakonec skončil v naší posteli, což stejně nepomohlo. Takže jediný vyspaný člen naší rodiny byla Markétka. Jenže ta se probudila krátce po šesté, když jsem se dala přemluvit a šla jsem Ondrovi udělat mléko. Nedivím se, Ondra furt vyřvával "Markéto, Markéto". Jenže jezdit na motorkách, řvát a skákat v paneláku, NB v zemi, kde ještě osmá ranní je považována za půlnoc ...
Do jeslí jsme jeli autobusem bez golfek. Zatímco včera nám přijel autobus hned, dnes jsme na něj museli čekat. Ale dítkám zřejmě dochází, že se musí čekat na místě, tak s nimi nebyl vůbec žádný problém. Nakonec ještě před dvěma měsíci se s nimi nedalo jít za ruku a teď jdou bez protestů :o)
Pršelo, takže do jeslí jel tatínek autem a cestou dom vyzvednul i maminku. Slůňata dostala k měsíčninám Loto. Nadchlo je, bohužel ne na dlouho :o)) A dalším dárkem bylo stříhání. Táta totiž koupil nový strojek, který prý funguje i na jemňoulinké vlasy. Tož to je nenadchlo vůbec, ba právě naopak.

Markétka si nasadila čepici, tož je čas jít do jeslí.

 

Odpolední svačinka

A opět úkol - kdopak to je tady čerstvě ostříhaný??