86. den - PÁ

Slůňata jsou strašní jedlíci. Jen co ráno otevřou oči, vycucají prso, napijí se čaje a velmi zběžně zkontrolují terén, už stojí u židliček a volají "papat, papat". Vzhledem k tomu, že vstávám takřka s nimi, musím jim ještě tu snídani připravit. Tož jsme tento týden začali s ranním kreslením.
A už více než 2 týdny se s Ondráškem pusinkujeme. Už to není takové to ocucání pusy, ale krásné něžné pusinky. Jen se řekne pusinka, Ondrášek přiběhne a dá mi ji. Markétka pusinky nedává a vůbec je nemá ráda. V neděli jsme Markétce dali s Martinem najednou každý pusu na jednu tvář a Markétka uhýbala hlavou a smála se. Tak jsme si vzpomněli, že to neměla ráda ani jako malilinké dvouměsíční miminečko; to se taky snažila hlavou uhnout a moc se tomu smála. Ale je pravda, že někdy také Ondrášek kroutí hlavou, že pusu nechce a nedá.
Hned po ránu jsem měla ohromnou příležitost vyfotit obě děťátka nalezlá v poličce, lež neuspěla jsem. Než jsem doběhla pro foťák, Ondrášek už slezl a Markétka akorát slézala.

Během dětí dopoledního spaní jsem nejen uvařila, ale splnila alespoň jeden z vytýčených úkolů. Markétka se probudila dříve a já ještě neměla zcela dovařeno, tak jsem ji krmila těstovinami (penne). A najednou mne napadlo, že bych mohla využít její nenajedenosti ve svůj prospěch. Dala jsem si jeden konec těstovinové trubičky do pusy a Markétka si zbylou část musela ukousnout. A ona se snažila ukousnout co největší kus a tak jsme se pusinkovali :o)) Pak jsme se pusinkovali i bez těstovin, ale když jsem se ji zeptala, dá-li mi pusu, zavrtěla hlavou a řekla to své "ne" :o))
Ondrášek vstal ještě než jsem měla dovařeno a hned se mi jal pomáhat.

K obědu jsme měli hovězí polévku s nudlemi, mrkví a petrželí a pak byla rajská. Jenže druhý chod děti jedly odděleně; nejprve samotné těstoviny a pak si Markétka dala maso a Ondrášek omáčku. Po obědě si děti hráli s nádobím. Nastal tam krásný okamžik, kdy Ondrášek troubil na trychtýř a Markétka si dřepla a koukala do trychtýře. Opět jsem to nestihla, ale i tato fotečka je povedená.

Pak jsme jeli plavat. Bez tatínka, bo toho zdržela práce. Ondrášek se mne držel jako klíště, ale Markétka to dnes s grácií odplavala s plavací tetou Bětkou. Rádi bychom ještě nějakou plavací hodinu stihli, tož to snad nějak vyjde.
Jo a Markétka se rozhodla, že bude oderského dědu těšit soustavně. Při přebalování utekla s holým zadkem, donesla si nočník a sedla si na něj.

Dlouho tam nevydržela a ani nic do něj nevytvořila. Ale stejně !