61. den - pondělí 2. března

Dneska jsme zdrhli ze "Cvičení pro Čiperky". S Ondráškem jsme dvakrát stihli překonat opičí dráhu; nejprve po lavičce zavěšené v kruzích po nohách nahoru, pak přelezení na švédskou bednu, z bedny na koně (překonávání madel nám činilo značné potíže), pak zase na další bednu (ta se měla přelezt po čtyřech, ale my ji přešli), dolů z bedny zadečkem napřed (bylo to dost vysoko, tak samozřejmě za vydatného jištění a postavení na zem od maminky), podlezt kozu, překonat spodní rám švédské bedny, zaskákat na trampolíně (tož to my ještě neumíme) a pak kotouly, v našem případě kolíbka na zádech, na žíněnkách. A znova. Markétku si vzala na starosti paní cvičitelka. Nicméně moc s ní nepořídila. Nakonec musela organizovat a tak mi ji vrátila. A tím naše cvičení skončilo :o( Markys se odmítala nechat zorganizovat, Ondrášek odmítal slézt mamince z krku (za který visel jako klíště). Marky se pak rozhodla plazit se a následně lézt po čtyřech po té zavěšené lavičce, maminka ji neměla jak jistit, Marky párkrát spadla (což ji ale evidentně nevadilo), tak maminka odložila Ondru, že půjde pomáhat jeho sestře, ale začal takový řev, který se pak zdvojil, že jsme prostě zdrhnout museli :o)
A takhle Markétce sluší nová bundička, když je "plně" oblečená.Než jsem dala děti spát po obědě, tak jsem je poprvé vypustila ven před barák (aby vyzkoušeli ty nové bundy :o)). No, jak ti byly šťastné !! Takže padlo rozhodnutí, že boty na ven se musí koupit co nejdříve. A takhle jim to slušelo u brány (několikrát s sebou švihly na nerovném povrchu, zakopávaly o kanál a dláždění).
A tady jsou Markétčiny nožičky stojící na kastrólu.
Fotečku jsem sem dala, abych se nezapomněl zmínit, jak ty mršky využívají všeho možného, aby se někam dostali. Takže nejprve hrnec, z hrnce na židli a ze židle na stůl :o/ No, moc radosti z toho nemám, i když na druhou stranu jsem pyšná, jak jsou chytří a šikovní :o) Oba dva už v pohodě slézají i ze židle. Ale slezou i z vyšších výšek; zkrátka naučili se slézat zadečkem dopředu a "doskočit". Však také v centru pěkně slezli schody !!
A taky mi dnes předvedli úžasnou spolupráci. Chtěla jsem po Ondráškovi, aby mi podal trychtýř. Ondrášek buď nevěděl, co to je nebo kde to je. Takže mu to Markétka, sedící u mne na klíně, "řekla" a ukázala, a Ondra mi pak ten trychtýř podal. A večer pak sami ukládali (nevydrželo jim to až do konce) nádobí do almary.

A při koupání jsem udělala pár momentek, původně za účelem zachytit detail Ondráškova domnělého oparu. Jak byl ale mokrý, tak se to příliš nezdařilo.
Markétka byla ve vaně nezvykle vážná.
Zato Ondrášek byl vysmátý.