67. den - neděle 8. března

Celé dopoledne bylo pod mrakem a poprchávalo, tož jsem byla až plná obav, jak ten náš den s bratránky dopadne. Naštěstí během poledne vysvitlo Sluníčko a tak jsme se rozhodli vyrazit na výlet, a to do mnou dětem dlouho slibovaného ZOO v Lešné. Jo a fotografy se pro dnešní den stali bratránci Slůňat Jiří a Honza.

Tož nejprve jedna fotečka z rána: Ondrášek blbne se svým bratrancem Jirkou. A taky jedna z oběda. Děti byly nejprve krmeny maminčinou mňamkou a pak dostal každý mističku s rýží a papaly sami. Ondrášek pak už nebyl schopen rýži z mističky dostat a tak ji elegantně vysypal za sebe :o))
Náš výlet se neobešel bez drobných potíží hned na začátku; nemohli jsme najít druhé auto :o)) Zkrátka nebylo tam, kde mělo být. Naštěstí problém se podařilo relativně rychle vyřešit. Překvapeni jsme pak byli po dojezdu na Lešnou; ono je to tam trochu jak na větrné hůrce a tak nám bylo na počátku všem pěkná zima. Jen děťátka si nestěžovala.
O první velký zážitek se nám postaral mravenečník. Nějak jsem zapomněla, jak je to velké zvíře a tak jsem z něj byla dost překvapená. Dále jsme viděli nějaké to ptactvo a už jsme se hrnuli do pavilonu Yucatan Zatímco já jsem s Andreou řešila, jak budeme přepravovat děti (šly na konec částečně po svých a částečně byly nošeny), chlapci se rozběhli do pavilonu. Ale za chvíli byli zpátky, pusy měli od ucha k uchu a chichotali se. První co viděli, byly souložící želvy. Tak z toho našeho blogu uděláme trošku péčko, což :o))
Pavilon byl plný zvířat, ptáků a zeleně, tož jsme si nechali udělat společné foto. Ondrášek s tetou Andreou jsou vidět pěkně, z Markétky je patrno jedno oko a jedno ucho a ze mne už jen ucho :o))
Na krokodýly a ryby jsme se nejprve dívali zvrchu a pak také zespod. Tady Markétka upřeně pozoruje plovoucího krokodýla.
A tady je krokodýl až na skle. Mimochodem, já jsem viděla plovoucího krkodýla poprvé v životě.
Když jsme vyšli z pavilonu, už nefoukalo a tak šla Slůňata chvíli po svých.
K pavilonu Afriky jsme došli ve chvíli, kdy ho zavírali, ale zodpovědný pán byl velmi laskav a dovolil nám rychle nakouknout. Nejlepší byly samozřejmě žirafy (foceno přes sklo a s bleskem - zapomněla jsme ho vypnout).
A taky jsme tam viděli žirafí miminka. První žirafátko je jen měsíc staré. (Foceno přes sklo a bez blesku - nechtěli jsme zvířatům blýskat do očí).
No a na závěr jsme ještě vyfotili páva, kterého jsme viděli hned na začátku.
Domů jsme dojeli všichni hodně utahaní. Slůňata usnula v autě, tož jsme je tam nechali dospat. Unavou padli i synovci. Všichni se vzpamatovali až na večeři. Děti dostali kaši a jedly ji opět sami.
Markétce to nestačilo a tak se dokrmila ještě pribiňáčkem.
Všichni jsme byli moc rádi, že nám ten den tak pěkně vyšel. Jsem si říkala, jak by to tu po té sobotní zmínce o očekávaných dobrodružstvích vypadalo, kdybychom neopustili barák :o))