87. den - SO

Ráno jsem věděla o tolika věcech, co tu chci napsat, ale teď večer to už mám všechno vykouřené z hlavy. Blíží se Velikonoce a tak jsme si včera koupili mazanec, který také děti hned ochutnaly a ocenily ho také k snídani. Kreslení nám moc nejde, zatím spíše pastelkou ťukáme do papíru. A v dopoledním spaní dnes Ondrášek trhnul rekord - takřka 4 hodiny. U oběda jedl sám, což mu ale moc nešlo, nicméně krmit se dal pouze Markétkou. Takže jsme Markétce nabrali lžičku, tu jsme ji podali a řekli ji, ať to dá Ondráškovi :o)) A odpoledně jsme vyrazili do ZOO v Lešné. Už jsme tam byli před třemi týdny a tenkrát jsem dětem slíbila, že se tam co zase brzo podíváme.
Naším prvotním cílem byl pavilon Yucatan. A opět nezklamal. Tentokrát jsme sice už neviděli souložící želvy, zato jsme se setkali s nesmírně komedilální opičkou. Byla hlavně přitahována malými dětmi (naše byly nejmenší) a moc si s nimi chtěla hrát. Stále na ně tlapkama šahala, skoro jsem se bála, že na ně i skočí. Opravdu jsem měla velký strach a zároveň mi to přišlo strašně komické. Dokonale jsem zkazila video, které tatínek natáčel. Vše ostatní bylo taky fajn, ale opička byla absolutně nejlepší. Protože jsem do ZOO dojeli už docela pozdě, nešli jsme se podívat, jak nám vyrostlo teď už dvouměsíční žirafátko. Ale stihli jsme ještě lachtany, spící mravenečníky, temperamentní jihoamerické ptáky, tučňáky a gorilu.
Jeli jsme tam jen na hodinku, tak jsme si nebrali žádný kočár. Nakonec jsme tam byli hodinky dvě a všichni jsme byli hodně unavení, hlavně capkající dítka. Nenafotila jsem tam vůbec nic, protože dva dospělí na naše raubíře jsou takřka málo. Tatínek se snažil natáčet, ale občas div že neoodhodil kameru, když chytal některé z naších ratolestí.
Jediné fotky dnes jsem udělala večer, když děti porazily jídelní židličku a hrály si s ní.

Pak se mi podařilo zachytit jejich zápas o knížku ...

... a také vítěze tohoto zápasu :o))

Večer jsem se cítila tak unavená, že jsem chtěla odřeknout účast na smluveném virtuálním večírku. Nakonec klaplo i to. A nakonec jediné, co mne trápí je, že tento příspěvek dopisuji o půlnoci a dnešní noc bude navíc zkrácená o hodinu. A taky to, že nejsou uklizené hračky a není umyté nádobí :o)) Jo a navzdory všem předpovědím bylo na Zlínsku větrno, ale přece jen jaro!
No a tady je ještě video s onou rozkošnou opičkou. Nutno říci, že tam kolem nás skákala už asi 10 minut předtím, ale byla tam strašná tlačenice, takže na vyndání kamery došlo dost pozdě. Navíc opice se opravdu chtěla kamarádit hlavně s Ondráškem a Markétkou. Ó, jaký já měla strach. A přitom to bylo ještě tak strašně legrační.