69. den - úterý 10. března

Hned po ránu odjela Andrea s klukama. A ráno to vypadalo, že to bude dost náročný den. Horečku měli oba, mrzutí byli taky dost. A golfky s fusakama zůstaly v autě, v kterém odjel táta do práce. Ranní spaní v postýlkách nepřekročilo třičtvrtěhodinku. Oběd jsme měli časný - holou rýži, ale alespoň ji mohli jíst děti samostatně, což je hodně bavilo. A odpoledne jsme si navlékli zateplené gatě a vydali se PĚŠKY ZA TÁTOU DO PRÁCE (resp. do auta pro golfky). Děti byly naprosto úžasné; šlapaly statečně. Vodítko jsme kvůli obavám z vlivu na držení těla a celkovou rovnováhu zrušili, rozhodli jsme se pro disciplínu :o))
Tátu jsme mile překvapili. Pomohl nám do golfek a vyjeli jsem do města a postupně usnuli. Po probuzení jsme využili našeho vycházkového oblečení (rozuměj takového, ve kterém se můžeme venku válet) a rozběhli se po průjezdu a zahradě. A Ondrášek vzal to válení se doslova.
K večeři si pak děti zkusily jogurt ... je moc tekutý, byly příšerně upatlaní a dojedly se kaší. S tatínkem jsme je pak rovnou od stolu přenesli do vany. A v posteli byli už v sedm. A já měla radost, že nám ten den nakonec tak dobře vyšel.

Ještě se musím pomluvit: Psycholožka nám řekla, že by děti v tomto věku měly umět spoustu věcí, co ještě neumí. Vím, že jiní prcci byli schopni ve 14ti měsících napodobit zvuky více zvířat než my, popř. už malovali. Ale my jsme zas dobří v jiných věcech. Já se teď snažím do děti narvat hromadu zvířátek a oni na mne kašlou. A dobře mi tak. Jsou v pořádku, tož proč stresovat. Důležité je, aby byly spokojení. Navíc už mi párkrát dokázali, že rozumí víc, než jsem dokázala postřehnout. Jen zkrátka nepodléhají vnějším tlakům jako jejích máma. Takže se milá maminko koukej hodit do klidu a nestresuj sebe ani děti !!