Tož babička si představovala, že vyjedeme v osm. Já doufala, že to bude před polednem a dědeček se nechal překvapit. Nakonec to bylo v jedenáct. Ještě před odjezdem jsem chtěla fotit, nicméně objekt mého fotografického zájmu mi zůstává utajen. Že by Ondrášek?
Těsně před přejezdem do Německa jsme doplnili pohonné hmoty (v Belgii jsou levnější než v Čechách, kde jsou levnější jak v Německu) a přejeli do Německa. Dědeček důkladně zkoumal tabule upozorňující na povolenou rychlost ve městě, mimo město a na dálnici. Trochu ho zarazila cedule se 130 km/h. Tak se mne ptal na tu neomezenou rychlost v Německu. Tož jsem ho jen ujistila, že ta stotřicítka je jen doporučená, on kouknul na další tabuli, ještě jednou se ujistil a pak ... pak to rozpáli na 170 km/h. Náš slušný dědeček, který nikdy nemohl pochopit, proč lidi jezdí tak rychle, jel touto rychlostí v místech, kde ještě všichni jezdí jen 120-130 km/h ;-)) Holt, všichni chlapi jsou stejní. A pro mého tatínka to bylo poprvé, co jel po dálnici v Německu ;-)) Nakonec to dopadlo tak, že jsme se za volantem vůbec nestřídali, protože celou dobu jel jen on. Na mne z té tisícovky vyšlo něco kolem 150 km na A6 (kterou mmch. upřimně nesnáším), zkrátka dovezla jsem nás do Čech.
Děti kupodivu zmákli cestu přes den úplně v pohodě. Stavěli jsme jen třikrát: jednou na oběd u rybiček (Rasthof Nordsee Heiligenroth - doporučuji přírodní losos Wintertraum za 10€), druhá zastávka byla už kousek od Norimberku a další v Čechách na pumpě u Kladrub (výborná svíčková). Domů jsme přijeli před jedenáctou a ještě před půlnocí nás překvapil můj bratr. Dítka má nemocná a tak se jeho žena s dětma odstěhovala ke svým rodičům a brácha pro změnu se svým. Tož jsem oba doma. Skoro to vypadá, jakobychom nikdy z domova neodešli. Jen já mám navíc dva outěžky. Ale jaké parádní !!!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire