338. den - PÁ

Dnes ráno jsme se vykašlali na autobus a šli do jeslí pěšky. Měla jsem ohromnou radost, že jsem se k tomu odhodlala. Trochu k tomu přispělo i to, že v autobusu začíná více lidí pokašlát. Tomu přece nebudu vystavovat své děti. A cestu jsme bez problému zvládli během necelých 20 minut. Tož, nebude-li pršet, pěšky, bude-li, autem. Jen jsem si k naplnění tohoto předsevzetí nedošla pro badge, abych mohla parkovat v práci. Chtěla jsem se tam stavit cestou na francouzštinu, ale byla jsem zastavena Vánoční party našeho oddělení. A udělala jsem dobře ... jsem to včerejší popíjení s Milenou zapila sektem s kolegy :o))
Děti musely být tento rok neuvěřitelně hodné. Včera měly Mikuláše od Mileny a dnes dostaly Mikuláše z jeslí. Jen toho sladkého za ty dva dny měly tolik, že jim to musím stopnout, bo pak odmítají cibuli s cukrem. A tu teď musí, bo se mi zdá, že na ně něco leze.

Sluníčka se pokouší dostat do zataveného Mikulášského talíře plného dobrot.

Nakonec s igelitem musela bojovat máma. A tady už je Mikulašský talíř vydaný na pospas.

Nacpané pusinky mých dětí ... Ať žije Mikuláš !!

Volal táta, ale děti na něj neměly moc čas, bo se potřebovaly plně věnovat Mikulášským dobrotám. Domluvili jsme se, že se zítra kolem poledne sejdeme na Skype, ale mám pocit, že my to nemůžeme zvládnout. Musíme doplnit zásoby cibule a cukru a taky koupit nějaké nové body a punčocháčky. Ondrášek musel být ráno převlečen a jediné čisté punčocháčky byly ty nádherné červené, co má na fotkách.