341. den - PO

Ta Mikulášská nám teda dala. A to jsem při odjezdu domů zaváhala a nedostala se do správného pruhu (zahnula bych akorát k sobě do práce), vjela do tunelu a z něj vyjela takřka na druhém konci města. Během neobvykle dlouhé cesty domů dítka samozřejmě usnula. Doma následoval pláč a komplikované znovuusínání.
Ráno se dítkám vůbec nechtělo vstávat. Z domu jsme se dostali až v devět a já si nadávala, že ještě nemám ten badge, abych mohla parkovat v práci. Takhle jsem se do jeslí štrachali autobusem. Zpátky nic nejelo, tak jsem šla pěšky a samozřejmě přišla pozdě ;-/
Poučena dnešním ránem jsem si v poledne rychle zařídila onen chybějící badge. A doběhla ještě domů, abych domovníkovi dala klíče, bo dnes se v celém domě prováděla desinsekce. Zpátky jsem si vzala auto, ať to parkování v té naší obtížné garáži nacvičím a jsem připravena. Povedlo se samozřejmě hned na poprvé. Nadšená jsem to volala hned Sebimu, který vyjádřil obdiv k mé odvaze a přidal ještě řadu dobrých rad, bo ten náš barák je prý na parkování fakt blbý (garáž v domě, kde bydlíme, je podle mne ale horší). Obědvala jsem s Gosiou. Vesele jsem se bavili a já přeslechla telefon. Až v kanceláři jsem zjistila, že mi volali z jeslí, že dítka nevypadají dobře a že si pro ně mám přijet. Tož jsem hned využila toho, že mám auto v práci ;-) Dítka naštěstí vůbec nevypadal tak špatně (po té Mikulášské mohla vypadat mnohem hůře), ale prý že mají velkou rýmu a jsou hodně unavené a bez pohybu. A že prý je tam nemocných hodně dětí - potkali jsme jinou maminku a další volali.
Majíc dítka naložená v autě rozhodla jsem se stavit u Sebastiána (stále ještě na nemocenské), bo jsem měla strach, že domluvenou schůzku ve středu nestihnu. Původně jsem nechtěli jít na návštěvu, ale Sebi chtěl a dítka taky, a navíc nám asi v tuto dobu zbavovali byt obtížného hmyzu, tak jsem se dala přemluvit. Co že říkala ta učitelka v jeslích?? Bez pohybu?? Sluníčka, nemáte být náhodu hodně unavená?? Tak proč tu lítáte jak šusy?? Zkrátka a dobře návštěva se povedla a protáhla se až do půl šesté. Mezitím přišla domů i Gosia. A samozřejmě se Sebim jsem nestihla probrat vůbec nic. Dítka však jen soplí, tož ještě uvidíme, co nám řekne zítra doktor, ale věřím tomu, že nás pošle zpátky do jeslí a já si dám se Sebim rande v tu středu.
Po návratu domů jsem to pochopila. Najednou jsem byla tak strašně unavená ... Dítka jsem namočila do vany, odsála, dopsala blog a teď pádím do postele vyspat se z té Mikulášské. Fakt nám dala zabrat ;-)

Ondráškova nožička ...