344. den - ČT

Jestli jsem si myslela, zda to nebylo přeci jen ukvapené odjet z Bruselu už teď, tak teď vím, že nebylo. Nebo jsem tak nervózní protože už odjíždím a nestíhám udělat, co bych chtěla? Nebo mne štve, že se asi nezapojím do toho projektu České školy bez hranic? Já jsem nervózní, děti jsou nervózní. Potřebovala bych zkrátka asi i něco jiného než jen práce a děti. A navíc, od té neděle (22/11), co odjel Maritn blbě spí a na přeskáčku se mi cpou do postele. Někdy tam vydrží celou noc, jindy je zvládnu vrátit do postýlky.
Ondrášek se zamiloval do kreslení. Jsem moc ráda, bo rozvíjení výtvarného cítění u svých dětí poněkud zanedbávám. Jejich prvotní zájem o pastelky byl spíše jen o ně jako o zajímavý předmět. Takže je házeli po zemi či po sobě. Nastala fáze kreslení po zdech, kterou jsem jakžtakž uhlídala, i když spáry mezi kachličkami v kuchyni mám dost barevné ;-) Ondrášek též popsal dveře a skříňky. No a v posledních dnech neustále čárá a po mně neustále chce, abych mu nakreslila auto. Dnes se mi povedl dobrý kousek - nakreslila jsem mu obrovské auto přes celou A4 a byl pokoj. Z Markétky se zase stává fetišistka, a to na plastové lžičky, pítka, která už dávno nepoužíváme, kostičky, mističky, kelímky. Všechno si to pravidelně bere do postele a pak i do jeslí ... takže už toho začíná být doma nedostatek. Každý den, když uklízíme hračky, tak zároveň skládáme různé skládačky do sebe. Markétka pravidelně dává dohromady kelímky, ze kterých se staví věž. Dnes jsem ji přitom sledovala. Je to osm kelímků ve čtyřech barvách a je potřeba je do sebe naskládat od největšího k nejmenšímu (nebo naopak?). Obdivovala jsem její trpělivost. Ještě stále není schpna rozlišit dvě sousední velikosti a tak to šlo metodou pokus-omyl. A když už to má hotové, tak se někde objeví kelímek, co ji tam ještě chyběl a ona začíná nanovo. Jak jsem teď nervózní, tak jsem se musela hodně držet, abych se na to vydržela dívat. Fakt je trpělivá! A jaké používá citoslovce, když kelímky nejsou dohromady ;-)
Markétka dnes měla změnu. Do jeslí si s sebou nevzala mimino, ale hnědého medvěda. A pítko. A do postele dnes nešla jen s miminem, Františkem, lžičkou, ale také ještě s medvědem a pítkem. To však teče, tož jsme ji ho zabavila.

 

Ondrášek, když viděl, že Markétka si bere do postele hnědého medvěda, tak hned z postýlky vyběhl a došel si pro medvěda ledního. Nicméně má toho v postýlce přece jen méně.

No a maminka zase do půlnoci čumákuje u počítače, aniž by byla schopna vyplnit alespoň ty blbé formuláře, co vyplnit má. Je naivní myslet si, že to zvládne po ránu doma nebo v práci. Ale zítra to je její poslední pracovní den v tomto roce, tož by s tím něco udělat měla.