92. den - čtvrtek 2. dubna

A je tu konečně nefalšované jaro!! A my ten krásný jarní den strávili skoro celý venku. Po krátkém dopoledním hraní doma jsme vyběhli na zahradu a těšili se Sluncem, trávou, krásným dnem. Slunce si užívala také naše cizí babička. Dítka skotačila, zvláště Ondrášek. Běhal sem a tam, křičel, výskal, dupal, lezl na lavičku a zase dolů. Markétka byla zaujmuta babiččiným čaganem a za žádnou cenu se ho nechtěla pustit.Pak se přece jen dala zlákat Ondráškem. Ukládání již unavených dětí do kočáru na spaní bylo provázeno nesouhlasným pláčem. A po obědě už jsme byli na zahradě zase. Ale jen na chvíli, bo jsme potom osedlali Croozer a valili do centra na Motoráček. Děťátka opět úžasně spolupracovala. Pak radosti herny, vyběhnout na trávu, ve vozíku domů a opět zahrada, večeře a spát.No, jestli jsou ty děti utahané jako já, tak by se neměly zítra vzbudit před devátou :o))
Vylézání a nalézání do Croozeru v jeden okamžik.
To samé, ale v pokročilejší fázi a z větší dálky (máme-li trakař dělat ve cvičení, Ondrášek většinou dost protestuje :o)).
A abychom tu taky měli Markétčin obličej :o))
Jo a nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem trpělivá, ale můj život se Slůňaty, zvláště jejich samostatné stravování, mne přesvědečuje o opaku. Jsem naprosto neuvěřitelně trpělivá !!
A ještě: dnešní den zanechal Ondrovi šrám přes celou tvář a Markétce sedřený nos.