109. den - neděle 19. dubna

Tož jsme zase spolu s dětmi. Je to krásné ale náročné. Rodičové sice šťastní ale nervozní, bo stále ještě řeší moc věcí (auto, práce, programování, očkování a bydlení v Bxl); děti šťastné ale nervozní (odloží nás zase? už zůstaneme doma?). Možná je to ale jen způsobeno tím, že děťátka konečně opět vyžadují spaní dvakrát přes den. A taky nesnesou být zavřená doma, bo potřebují poznávat neustále se měnící svět. Takže dopoledne jsme vyběhli do strašného vichru na zahradu a odpoledne jsem naskočili do Croozeru zbalili vercajk na písek a vyrazili na hřiště.
Hřiště je vybaveno, takže není potřeba si nosit vlastní nářadí.Ale my máme naprosto parádní lopatku-rýč, o kterou se kupodivu Markétka nechala připravit jinou holčičkou.
Ondrášek hned na začátku prozkoušel všechna auta a vydržel u nich pěkně dlouho.
Nicméně písku věnoval také svou pozornost.
A ještě Markétka, stále s erární lopatkou.
Ondrášek brzy začal věnovat pozornost kamínkům; válel se v nich, na zádech i na břiše, vyhozoval je do vzduchu, házel na prolézačku a samozřejmě je také poctivě ocucával. Hlavně že je nebaští :o) Postupně jsme se s Ondráškem přesunuli k houpačkám a skluzavce a po nějaké době, abych nebyla tak daleko od nás, jsem k nám přesunula i Markétku. Ač dost protestovala, moc ji bavilo houpat se na pružinové slepičce. Sama na ni lezla i slézala a při houpání vydávala pipiní citoslovce "koko, koko". Ondrášek se rovněž pohoupal, ale kamínky a klacíky ho lákaly více. Pak jsem si všimla, že jeden klacík dává do pusy opakovaně .... a najednou jsem to viděla: Ondrášek kouřil!!!! Úplně stejná gesta jako oderský děda!! Dědo !!