Do práce jsem šla jen na půl dne, bo na druhou bylo naplánované setkání s landlady. Konečně to bude podepsané a já budu mít pokoj. Ale v metru jsem dostala telefonát, že paní nemůže ve dvě, ať příjdu až ve tři. Naštvalo mne to. Byla jsem tam ve tři a ještě 10 minut čekala. Nakonec teda podepsáno, jenže ouha ... Oni chtěli, abych podepsala stavy elektroměru, vodoměru a kalorimetrů. Bránila jsem se, ale nakonec jsem usoudila, že se mnou jednají férově a podepsala. Landlady řekla, že ji nevadí, nastěhuji-li se už dnes. Tož jsem chtěla klíče, ale ouha ... prý si je mám vyzvednout u domovníka. "Vaše francouzština je výborná, to vy zvládnete." Odjezd na Ambiorix, domluva s domovníkem převzetí klíčů a stěhování od Sebastiánů. Ale ouha ... do takového bytu nemůžu přivést děti. Tapety jsou částečně odlepené ze stěn, na zdech jsou hřebíky a stěny jsou neuvěřitelně zašlé a špinavé. Do prdele!! Houston, we have a problem.
Dětičky byli v Pardubicích nejen s babičko a dědečkem ale také s bratrancem Radimkem. A ten se rozhodl, že je doveze ukázat do Stolan. A jeho rodiče mi poslali pár foteček. Děkuji .o)
Tož tady je babička a dědeček se všemi svými vnoučaty: čtyřletým Radimkem, rok a půl starými Slůňaty a tříměsíčním Karolínkou. Tak maličká a už na motorce :o)
A tady se Slůňata prohání (no spíše stojí) na motorkách.
Děcka, kam to koukáte? Jéé, traktůrek.
Tož jedem, ne!
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire