Na Markétku to kakání opravdu chodí v šest ráno. Můžu s tím něco udělat? Vždyť je to moc brzy!! Tak se ji po ránu dívám do plínky a vidím, že to akorát začalo. Honek přenesu Markétku na nočník, ale výsledek nebyl valný. Hromádku jsem asi za půl hodiny našla na kraji postele, kde jsem ji koukala do plínek ;-(( Ještě, že nám dnes převlékali ;-))
Ondrášek se probudil také, ale nebyla jsem je schopna udržet v klidu a tak krátce po ranním mlíčku a prvních hozených předmětech na zem (opravdu jsem čekala, že mi už některý soused přijde vynadat i osobně - zatím jsme dostali jen dopis), jsem miláčky dala zpátky do postýlek. Asi pět minut protestovali, ale pak si začali vyměňovat peřinky, pyžama, hračky. Lítalo to jen do postýlek, tož to snad sousedy nerušilo.
Příchod do jeslí: plakala jen Markétka, Ondrášek byl tentokrát úplně v pohodě. Markétku mi museli vzít, Ondrášek šel sám. V 8:15 jsem stála před jeslemi samotná.
Dnes jsem pro ně šla až v 16:45, což pro ně bylo opravdu dlouho. Oba byli uplakaní a rádi, že mne vidí. Hned jsem si je oba musela vzít. Markétka dnes prý odmítala i jíst (včera jen odmítala při jídle sedět). Oba byli dost hladoví, tak si též myslím, že mohli být uplakaní právě proto, že chtěli papat. Měla jsem pro ně 2 banány, které jsem jim nerada dala. Nerada proto, že fleky od banánu opravdu nepouští. Domů jsme jeli autobusem. Řidič musel otevřít zadní dveře, abychom se tam vešli. Nebyl zrovna dvakrát ochotný, ale pustili se do něj dvě starší dámy, co šli kolem, takže nakonec otevřel. Autobus se dětem asi líbil víc než metro.
Doma jsme banány zajedli ještě jahodami a meruňkami. Ale večeři jsem stejně vařila. Snědli nakonec opravdu neuvěřitelné množství těstovin. Asi měli na oběd něco, co jim opravdu nechutnalo, a tak si Sluníčka zakusili hlad. Když jsem servírovala večeři, tak Markétka došla do skříňky pro bryndáčky - vzala dva a jeden podávala bráškovi a domáhala se toho, aby si ho nandal. Po večeři začaly děti spontánně sklízet hračky. A po okoupání a vyblbnutí se na velké posteli, ulehli do postýlek a, ačkoliv hned neusnuli, neplakali, ale každý si hrál se svým plyšákem. Ještě před osmou už pravidelně oddechovali.
1 commentaire:
Chudinky malinký, oni určo tak tesknili, že odmítali papat :o)
A s těma bryndáčkama je to u nás podobný. Nosí je navzájem oba, ale taky víc Edinka Dimovi a pak si je oba snaží nasadit, ale rozčiluje je, že si je naumí za krkem zapnout :o)))
Enregistrer un commentaire