185. den - sobota 4. července

Děťátka se dnes probudla už v půl sedmé, byla to fuška krotit je do osmé, ale zvládla jsem to. V sedm jsme telefonovali tatínkovi, který také vstával v půl sedmé. Ale na rozdíl od nás nevěděl, kde spal - zkrátka ve tři zastavil na benzince někde na německé A3. Hned se mi ten den začínal krásně. Slůňátka byla úžasná. Původně jsme chtěli vyrazit na nákupy, ale nakonec jsme počkali, než táta dorazí do Čech. No a pak oběd, spaní, etc. Markétka chodí na hrnec, ale je v tom extrémistka. Chtělo se jí kakat a e nebyla poblíž maminka ani nočník. Ale i tak se Markétka svlékla a udělala úhlednou hromádku do kouta :o))
Během oběda začal plakat Ondrášek. Vzala jsem ho do náruče a snažila se zjistit, co mu je. Nevím. Tipuji na zuby anebo na stesk po tátovi. Je na něm totiž strašný závislák.
Nojo, jsou to zuby. Ondrášek odmítl mrkvičku s květáčkem, což u něj rozhodně není zvykem. A místo toho se cpal jogurty :o)) Na nákup jsme se sice vydali, ale do obchodního centa jsme dorazil po páté a v šest ho zavírájí. Tož jen pyžamo a protiskluzové ponožky děti.Dnes jeli podruhé metrem a už se tvářili dost zkušené. Na zpáteční cestě jsme to vzali přes Cinquantainaire. Slůňata tento park zbožňují: dnes dostali zelené balónky od účastníků iránské demonstrace, kteří v parku hráli, zpívali a tančili. Tož dítka si samozřejmě zatančila s nimi. Pak jsme se schovávali za stromy a honili, hrabali se v kamíncích, prachu, trávě a hnoji a s těma špinavýma rukama posvačili. A samozřejmě jsem potkali Adama a Daniela, osmiměsíční slovensko-britská dvojčata. Doma mamku ještě prozkoušeli: nadiktovali si kdeco k večeři a pak do toho je dvakrát dibli a šlus. Nicméně usínání bylo na jedničku - Markétka se hlasitě bránila asi 3 minuty a Ondrášek usnul okamžitě.